Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Noc v kasinu

Ano, v Kanadě si můžete zkusit všechno. Stát se boháčem, zchudnout, mít několik zaměstnání najednou nebo vůbec žádné. Založit firmu, kterou tvoří v podstatě jenom listiny, účty, fikce. Vlastníkem můžete být vy sám, případně vaše choť nebo milenka.
A můžete se stát (alespoň na několik hodin či po dvě noci) spoluprovozovatelem nočního kasina. Zajistíte-li si potřebný počet pomocného personálu a vyčkáte přidělení termínu a herny - jedné z několika otevřených ve Vancouveru.

Zjistíte pak, že ona kanadská spořádanost, poslušnost, celkem dobrá organizace a lehká nuda jsou součástí i takového místa hazardních her. Těšíte-li se, že si ve věci poznání kasina ušetříte cestu do Rena nebo Las Vegas, můžete být zklamáni. Místnost připomíná spíše zasedací síň. Je celkem tichá, nepříliš zaznívá řinčení hracích automatů, servírky neroznáší alkohol zdarma, nemůžete se osvěžit u baru, zahrát si bakarat nebo Keno, odskočit si na revui s hezky urostlými tanečnicemi, které vám pomohou zapomenout na dosavadní nepřízeň štěstěny a oživí přesvědčení, že život je v podstatě krásný, takže se chutě vrátíte k „Oko bere“.

Bude vám nabídnuta jen káva v průhledném skleněném hrnečku jaké mívají v moderních, sterilních bistrech. K jídlu si budete moci dopřát jen něco menšího (burger nebo kuřecí nožky) za celkem přijatelnou cenu. Zapíjet můžete collou, kávou, čajem, šťávami nebo vodou s ledem.

Kasino, ve kterém jsem se spolu s několika kolegy ze Sdružení ocitl coby dočasný provozovatel je v Surrey, jižní časti Velkého Vancouveru. Sestávalo z deseti stolů s Black Jackem (Jednadvacet neboli Oko bere), čtyř rulet obyčejných a jedné tuplované, veliké, komplikovanější a dražší. Kasino zaměstnává krupiéry (zde dealery) a několik členů managementu. Plat dealerů, kteří absolvují předepsané 14ti denní školení je 5 až 6 dolarů na hodinu plus podíl na spropitném, které se po skončení provozu dělí rovným dílem. Onoho večera činilo 1,538 dolarů.

Oběh hotovosti stejně jako hracích známek (žetonů) je velmi dobře evidován a organizován. Přesto se ale může stát, že při bilanci v ranních hodinách figury nesouhlasí do posledního dolaru. Není nemožné vydat omylem dvě bankovky místo jedné v průběhu dlouhého provozu (od šesti hodin večer do druhé hodiny ranní, sedm dnů v týdnu). Registrace žetonů a bankovek se děje na početných formulářích nezbytných k sestavení onoho konečného a rozhodujícího z něhož se dozvíte jak všechen ten pohyb kol štěstí, karet a oběživa dopadl.

Asi po dvou hodinách po zahájení chlápek z kasty podmanažerské vybízí pomocníky (jste jedním z nich) k obchůzce hracích stolů. Vyměňujete použité skříňky na peníze za prázdné, které vy donesete. Ty plné se pak v místnosti za kasou odemykají a obsah se počítá manuálně, stejně jako na počítači bankovek, pod vedením a dohledem managera nebo jeho asistenta. Rovnáte bankovky hlavami státníků (a královny) na stejnou stranu a po chvíli začínáte mít své skutečné zaměstnání a povolání rádi. Mezi druhou a třetí hodinou ráno, kdy z pikslí vytahujete poslední bankovky - místo abyste nad jejich počtem jásali, skřípáte zuby nebo zíváte únavou.

Manipulace s cizími penězi není nic příjemného.

Můžete se stát svědky jevu jak nenápadný mladík asiatského původu si vybírá u kasy několikatisícový obnos. Klidně zasouvá balíček bankovek do zadní kapsy kalhot a s úsměvem se loučí: „Sorry, guys!“

Možná polovinu návštěvnictva kasina tvoří ženy. V tom surreyském ale není vidět dámy v drahých garderobách ověšené zlatem a diamanty, vyzařující znalost světa, jako je tomu třeba v Monaku. Převládají hráčky v dlouhých kalhotách, často více či méně přes váhu.

Okouníte, seberete popelník, vysypete ho, čas od času stanete se poskokem managera při výběru schránek a máte nutkání zahrát si také „Oko bere“. Je to sklon k hazardu, ono nutkání říct si o další kartu, když už máte v ruce eso a žaludskou sedmu. Kolem jedenácté hodiny si nadáváte, že jste si nevzali detektivku na čtení nebo pletení, pokud plést umíte.

Konečně se blíží uzavírací hodina, druhá s půlnocí. Uklízení, registrace všeho cenného. Žetony se shromažďují v oné místnosti za kasou, zaregistrovány hbitě na příslušné formuláře, které pověřujete svými iniciálkami. Tu noc, co já v kasinu působil, provoz řídil tlustý Číňan s lišejem kolem nosu, vlídný a věcný to asistent samého managera. Udivoval mne ovládáním počítačky poslepu, s úsměvem se dívaje na mě. Nicméně, došlo k menší chybičce.

„Well, I am one hour behind a schedule, tonight“, oznámil na vysvětlenou, utíraje si pot z čela. Kasino se zavřelo ve dvě, teď jsou ale bezmála čtyři hodiny ráno. Veliký koňak by přišel k chuti. V tu dobu můžete usednout do auta bez obav a uhánět k domovu jakoukoli rychlostí. Koňaku ale nebylo...

Když jsem pak docela k ránu usínal ve své posteli, před očima se mi objevila tvář starého pána s rozhodným výrazem, vlídná tvář naší královny, ptáčci, Skalisté hory, do nichž se jako sníh sypou bankovky…

Vzpomínka je z roku 1991, jak je tomu dnes, nevím ...

Vladimír Cícha

* * *

Zobrazit všechny články autora