Psací stroj

Od vynálezu písma se mohly poznatky, zkušenosti, názory a vyprávění zaznamenávat a uchovávat v nezkreslené formě pro poučení potomků. I když písmo většinou sloužilo zcela praktickým všedním záznamům a na potomky přitom nikdo zvlášť nemyslel. Psalo se pochopitelně celá dlouhatánská staletí ručně a v medicíně je znám výraz ťpísařská křečŤ. Jde o křečovité stažení svalstva ruky, ke kterému dochází vinou jednodstranného zatěžování při ručním psaní. Písaři byli skuteční profesionálové, kteří ještě na počátku devatenáctého století dokázali psát zřetelně a na diktát. Psali tak rychle a čistě, že nikdo příliš netoužil jejich práci nahradit nějakým strojem. Společenská objednávka, která by vedla ke vzniku psacího stroje, v této době opravdu neexistovala.

První patent

Přesto byl první patent, který souvisel s vynálezem této nezbytné součásti kanceláře dvacátého století, odkud ji začaly vytlačovat až textové editory počítačů, udělen již v roce 1714 britskou královnou Annou. Získal jej inženýr Henry Mill na ťstroj nebo metodu, jak vysazovat nebo přepisovat písmena jednotlivě nebo postupně za sebou jedno za druhým jako při psaní, způsobem tak zřetelným a přesným, že se nedá odlišit od tiskuŤ. Podstata technického řešení Henryho Milla se nedochovala, zlí jazykové předpokládají, že šlo o jakýsi systém razítek. Přesto je Millovi připisováno otcovství psacího stroje a už za pouhý nápad mu náleží právem. Další pokusy sestavit psací stroj byly vedeny nikoli myšlenkou usnadnění práce písařům, ale vznikaly jako mechanické pomůcky pro nevidomé, které by jim umožnily vyjadřovat své myšlenky samostatně písemnou formou. První psací stroje vyrobené ve Francii byly určeny právě jim. Patent na skutečný psací stroj byl pak vydán v USA, a to v roce 1829 v Detroitu Williamu A. Burtovi. Následoval pak o čtyři roky později patent udělený v Marseille Xavieru Projeanovi. O svém stroji s hrdým názvem ťMachine criptographiqueŤ vynálezce neméně hrdě prohlásil, že je schopen psát tak rychle, že se vyrovná zručnému ručnímu písaři. O objevení opravdového psacího stroje s klávesnicí a inkoustem napuštěnou páskou se zasloužilo hned několik osob, mezi nimiž nesmíme pominout Chrostophera L. Sholese, který k němu přispěl nejvíce. Právě on totiž položil při společné práci na stroji schopném číslovat stránky knih Carlosu Gliddenovi otázku, která nakonec vedla k vynálezu. Optal se prostě: ťNemohl by ten stroj také psát písmena?Ť Pak společně sestrojili dřevěný model, který psal jen velká písmena. Novinka vypadala přesto natolik slibně, že Sholes prodal práva za 12 000 a firma Remington, která se právě přeorientovávala ze zbrojního programu na civilní, měla co vyrábět. Přesto sudičky nebyly psacímu stroji zrovna nakloněny. Na Kontinentální výstavě v roce 1876, kde se první série strojů představila, se stal hlavním hitem Bellův telefon. Remingtonka však začala své stroje půjčovat do úřadů, a tak posléze dobyla srdce úředníků a trhy. Dnešní moderní psací stroje jsou sice konstrukcí již vzdáleny původnímu typu, leč něco se nám přesto zachovalo a převzala to i výpočetní technika. Jedná se o původní Sholesův návrh sestavení klávesnice, kde jsou písmena rozložena tak, aby se neblokovala ta z nich užívaná často za sebou.

Matie Kalinová