Další krátký odstavec vìnujme nìkterým opozitùm, tedy slovùm se zcela opaèným významem. Tak tøeba dvojici den – noc poci»ujeme zcela neutrálnì, ale jistì kde, kdo by si rád zalo¾il svùj deník, ale urèitì nikdo se nebude chlubit svým noèníkem!
Ohromnou nesystematiènost èeštiny pøi tvorbì, nebo lépe øeèeno netvorbì opozit nalézáme pøi dvojici zlo – dobro! Sice máme zloèin, zloèinnost, zloèince i zloducha a zlodìje. ale pouze dobroèinnost a dobrodìje, nebo» dobroèin ani dobroducha jsme si – èert ví proè? - nevytvoøili. Je také zajímavé, ¾e jistì známe pohled láskyplný, ale u¾ nikoliv láskyprázdný. Celou pøehršli opozit pøináší následující morální otázka: „Je lepší geniální, ale nesmìlý poctivec, nebo blbý, ale prùbojný gauner?“ Nebylo by jistì od vìci, polo¾it tuto otázku filozofùm nebo etikùm. Tím jsme ale odboèili na trochu jinou parketu, ne¾ je rádoby pitvání èeských i jiných jazykových zajímavostí.
Pokraèujme radìji jakýmsi pele-mele, miš-mašem, èi koèkopsem, nebo jinak – ka¾dý pes jiná ves. Jak pøipomínal Jan Werich, asi málokterý jazyk si mù¾e dovolit takové lahùdky tøeba ve zdrobnìlinách. A uvádìl pøíklad – malièké kula»ouèké jablíèko. Pøi vyslovení to pøímo hladí uši i duši a snad ¾ádný jiný jazyk to neumí! Karel Havlíèek Borovský zase pou¾íval zdrobnìliny – soudek, a nemínil tím malý sud, ale nìjaký ni¾ší, tøeba okresní soud. Zajímavé je také, jak zdrobnìlina zcela obrátí mravní hodnotu slova. Jednoznaènì negativní potvora se zdrobnìním mìní na znaènì pozitivní potvùrku. Mezi nesporné rarity našeho jazyka urèitì patøí pìkná sekvence, které jakýkoliv cizinec témìø jistì neporozumí – snese se se sestrou – a dále pak celá øada slov, které mù¾eme èíst jak zepøedu, tak zezadu! Tak¾e na pøíklad – Anna, bob, blb, cuc, dìd, gag, klk, oko, pop, sos, z nich¾ nìkterá se poèítaèi nelíbila, ale i mnohem delší slova – kajak, lapal, madam, pochop, radar. A tak by se dala slo¾it i vìta – Blb Bob lapal madam! Vrcholem v této raritì je pak známá oboustranná vìta – kobyla má malý bok. Kdy¾ pomineme mezery mezi slovy a èárku nad ypsilonem, pak lze tuto vìtu èíst z obou stran a má stejný význam. Tomuto efektu se øíká palyndrom a objevili jsme i jeden ještì èistší, a navíc se sympatickým námìtem – jelenovi pivo nelej!
A teï opìt hurá na absolutno:
V mládí jsem se v¾dycky bál, chodit na hasièský bál.
Nechci dopøedu se drát, kdy¾ nemám ten správný drát.
Na jak dlouho mám ten nárok? Nevím pøesnì, asi na rok.
Starodávnou maèetu objednal si na chatu,
mìla cenu achátu, odvezl ji na chatu.
Zranil se v noci básník jeden, nepoznal ani, ¾e u¾ je den!
Oèi radostnì jí planou, kdy¾ dostává rù¾i planou.
Špatná vlastnost – tahle pýcha, Nìkdy a¾ u srdce píchá!
Ustupoval dozadu, a¾ se dostal do sadu.
Kdo nechce být v létì na hrách, a» jde za trest kleèet na hrách.
A¾ mi bude vedro, vylij na mne vìdro!
Stál u šatny a mìl špatný dokonce i stoj svùj spatný!
Paradoxy èeštiny (13)