BIBLE, NOVÝ ZÁKON – 20 LIST JAKUBÙV CITACE BIBLE: List Jakubùv je v poøadí NZ knih prvním listem ze skupiny tzv. katolických neboli obecných listù. Jsou to listy, které nejsou urèeny jednotlivé církevní obci nebo jednotlivci, nýbr¾ vìtšímu okruhu køes»anských obcí.
Autor se pøedstavuje na zaèátku jako Jakub, slu¾ebník Bo¾í a Pána Je¾íše Krista. Tradiènì je ztoto¾òován s Jakubem, „bratrem Pánì“, který byl hlavou jeruzalémské církve a byl ukamenován v roce 62. Tomu by odpovídal morální ráz listu a zdùrazòování dobrých skutkù – jak se zdá – v polemice proti tìm, kteøí špatnì chápali vztah víry a skutkù u apoštola Pavla. V tom pøípadì by byl list napsán pøed r. 62.
Nìkteøí bibliètí vìdci se domnívají, ¾e list napsal pozdìji nìjaký vzdìlaný køes»an ¾idovského pùvodu a postavil ho pod záštitu Jakuba, „bratra Pánì“. Odvolávají se pøitom na vytøíbenou øeètinu, ve které je list napsán. Takovou dobrou znalost øeètiny by bylo stì¾í pøedpokládat u Je¾íšova pøíbuzného. Je té¾ mo¾né, ¾e Jakubùv list je výsledkem pozdìjšího pøepracování staršího pùvodního listu. V obou tìchto pøípadech by byl list napsán koncem 1. stol.
Jakubùv list má pouze formu dopisu. Ve skuteènosti je to volnì sestavené kázání. Napomenutí, obsa¾ená v listì, se týkají všedního ¾ivota v køes»anské obci a vykazují velkou podobnost s filosoficko-etickou literaturou té doby.
List je adresován „dvanácti pokolením v diaspoøe“. To mù¾e znamenat køes»anùm obráceným ze ¾idovství, ¾ijícím mimo Palestinu, nebo v pøeneseném smyslu všem køes»anùm.
Jakubùv list byl všeobecnì uznán za souèást Písma svatého Nového zákona pomìrnì pozdì – a¾ ve 4. stol. Chybí v tzv. kánonu Muratoriho ze 2. stol. Také v novovìku se o nìj vedly spory. Luther jej oznaèil za „slamìnou epištolu“, snad pro Jakubovu polemiku proti Pavlovi, ale z kánonu jej nevyluèoval. Tridentský koncil se vyslovil ve prospìch tohoto listu. Dnes opìt poznáváme, ¾e i Jakubùv list obsahuje bohatý poklad pravdìpodobnì ústní tradice, která má staré koøeny a je pobídkou k dobrému køes»anskému ¾ivotu.
SLOVA BIBLE: Víra a skutky
Co je platné, moji bratøí, kdy¾ nìkdo øíká, ¾e má víru, ale pøitom nemá skutky? Mù¾e ho snad ta víra spasit? Kdyby nìkterý bratr nebo sestra byli bez šatù a nemìli jídlo ani na den, a nìkdo z vás by jim øekl: „Buïte s Bohem – a» vám není zima a nemáte hlad, ale nedali byste jim, co potøebují pro své tìlo, co by to bylo platné? Stejnì tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobì mrtvá.
Pravá moudrost
Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? A» uká¾e své skutky dobrým zpùsobem ¾ivota, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hoøkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nel¾ete proti pravdì. To pøece není moudrost pøicházející shùry, ale pøízemní, ¾ivoèišná, ïábelská. V¾dy» kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shùry je pøedevším èistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se pøesvìdèit, plná slitování a dobrého ovoce, bez pøedsudkù a bez pøetváøky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.
Neblahá pýcha
Bratøí, nesni¾ujte jeden druhého. Kdo sni¾uje, nebo odsuzuje bratra, sni¾uje a odsuzuje zákon. Jestli¾e však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbr¾ stavíš se nad nìj jako soudce. Jeden je zákonodárce i soudce; on mù¾e zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, ¾e odsuzuješ bli¾ního?
Závìreèné výzvy
Buïte tedy trpìliví, bratøí, a¾ do pøíchodu Pánì. Pohleïte, jak rolník trpìlivì èeká na drahocennou úrodu zemì, dokud se nedoèká podzimního i jarního deštì. I vy tedy trpìlivì èekejte, posilnìte svá srdce, v¾dy» pøíchod Pánì je blízko. Nestì¾ujte si jeden na druhého, bratøí, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí pøede dveømi! Za pøíklad trpìlivosti v utrpení si, bratøí, vezmìte proroky, kteøí mluvili ve jménu Pánì. Hle, blahoslavíme ty,, kteøí vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobovì a víte, k èemu ho Pán nakonec pøivedl. V¾dy» Pán je plný soucitu a slitování.
Pøedevším nepøísahejte, bratøí moji, ani pøi nebi ani pøi zemi ani pøi nièem jiném. Vaše ´ano´ a» je v¾dy ´ano´ a ´ne´ a» je ´ne´, abyste nepropadli soudu.
