Èeské zdravotnictví se pyšní dobrou povìstí. Asi ano. Nehodnotím, na to mám málo zkušeností. K lékaøùm zbyteènì nechodím, ale obèas jsem se nìkdy ze zvìdavosti koukla na jednu z mnoha televizních „srágor“ zvaná Ordinace v rù¾ové zahradì. Líbilo se mi, jak lékaøi v¾dy na poèátku pacientovi podali ruku, pøedstavili se jménem a posléze trpìlivì vysvìtlovali, co vidí za problém, jak ho míní léèit. Po event. operaci hned na chodbì èekající blízké osoby informovali o prùbìhu operace.
Pøed nìkolika dny do hradecké nemocnice pøišla maminka s posti¾eným synem. Mìl velké problémy se zuby a bylo tøeba mu nìkteré ošetøit, event. vytrhnout. Bylo doporuèeno a rozhodnuto, ¾e to bude provedeno v anestézii. ®e maminka se synem pøijde a stráví tam s ním dva tøi dny. Ale ¾e si k nìmu musí najít mu¾ský doprovod. Nebo» jako ¾ena s ním nemù¾e být na mu¾ském oddìlení a on jako mu¾ na ¾enském. Namítala, ¾e s ním ¾ije sama a ¾ádného mu¾e k provedení této akce nemá a nezná. A navíc je chlapec na matku silnì citovì vázán a s cizím èlovìkem by to byl velký problém. Dohadovala se o tom s lékaøkou, zdálo se, ¾e se to nìjak na místì vyøeší. Ètyøikrát mìla termín zákroku, ale ètyøikrát byla telefonicky odvolána, termín se znovu zmìnil. Kdy¾ se koneènì do nemocnice ze své obce dosti vzdálené od Hradce vypravila, lékaø jí øekl, ¾e mu¾ský doprovod mít prostì MUSÍ. Znovu vysvìtlovala, ¾e není v její mo¾nosti to zaøídit. „Tak se vra»te zase domù,“ odpovìdìl. BYLA JSTE POUÈENA.
Ale matka se nevzdala a s pláèem po¾ádala, ¾e chce mluvit s jeho nadøízeným. „Není tu, dnes má volno,“ znìla odpovìï. Tak poprosila o jeho zástupce. Nerad, ale pøece jen se lékaø obtì¾oval a nadøízeného zavolal. A matka ¾asla. Za chvíli dostala spolu se synkem malý samostatný pokoj. Najednou to šlo.
Po zákroku druhý den v 11 hodin syna z oddìlení JIP vrátili matce a ona s pøekvapením zjistila, kdy¾ mu otírala zkrvavenou pusu, ¾e mu nezùstal ani jediný zub. Tøicet dva zubù bylo pryè. Domnívala se, ¾e syna mohli zrengenovat a tøeba by nemusel pøijít o VŠECHNY zuby. Byla a je z toho pøekvapení dost zdrcená.
Ale lékaø za ní nepøišel aby jí situaci vysvìtlil. Teprve další den ve 12 hodin, kdy¾ za ním sama pøišla pøi odchodu domù, ji informoval o tom, jaký zákrok a proè mu provedli. Je to normální postup?
Vzpomnìla jsem si na jednu „konspiraèní“ pøíhodu, z internetu. Vrací se èlovìk unesený mimozemš»any domù. Reportér se ho ptá, jestli ví, proè ho unesli, jestli se ptal. „Ano, mají prý tak moc vyspìlou techniku, ¾e jim potlaèila pùvodní lidskost, chtìli by ji mít zpátky, pøedevším empatii. Mám to prý øíkat dalším lidem, proto¾e u¾ jim to taky hrozí.“
Byla jste pouèena