Chvála konce
Všechno má svùj konec, jen jitrnice, jak je snad známo, jich má dokonce sedm! A kdy¾ z posledních svých sil svého vybrakovaného mozku zapøemýšlím, tak i tento „hektoseriál“ jich bude mít vlastnì také tolik! Pùvodnì jsem toti¾ tìch chvál zamýšlel pouze šest. Potom z rùzných, ale nikoliv hrùzných pøíèin jsem „byl nucen“ pokraèovat a nejprve jsem chtìl skonèit u tuctu. Potom jsem se tak nìjak rozjel, „sitzfleisch“ si zvykla, a zaèal jsem doufat, ¾e to dotáhnu tøeba a¾ na kopu. A ejhle - ono to vyšlo a tak jsem v duchu pøidával na 66, 77, 88, 99, co¾ jsou u¾ jistì èísla velmi lákavá a chvályhodná. Ale – stovka je stovka – a u¾ je to tady! A jeliko¾ a proto¾e by se závìreèná chvála mìla od tìch pøedešlých pøece jen nìjak odlišovat, experimentálnì se pokusím nakonec vychválit všechno to, na co se zatím nedostalo. A vezmu to pìknì podle abecedy, samozøejmì telegraficky, vìtšinou jednou vìtou.
Chválím absurditu, jako rozporuplnost lidské existence, nebo» bez ní by na svìtì byla nuda, a proto i další chvalebné vìty budou èasto absurdní. Chválím bakterie, jako¾to jednoznaènì nejrozšíøenìjší skupinu organizmù na svìtì. V¾dy» pøe¾ijí témìø i ve vakuu a pøi teplotách od –270°C. po více ne¾ +100°C.! Samozøejmì jsou chvályhodné pouze ty, které jsou nezbytné pro kolobìh látek v pøírodì i v rùzných biotechnologiích. Chválím celibát, a to ze zcela sobeckých dùvodù, proto¾e na nás normální necelibátníky zbude více pøíslušnic nì¾ného pohlaví a máme vìtší výbìr. Chválím èápy, proto¾e se èím dál tím více domnívám, ¾e by stále ještì mìli nosit dìti. Chválím dálky, proto¾e o nich se pøeci dá stále tak krásnì snít. Chválím eleganci, nebo» pøece jen je hezèí pohled na krásu ne¾ na ošklivost. Chválím fanfaróny, nebo» hluboce nesouhlasím s názorem, ¾e to jsou jen chvastouni, vejtahové a mluvkové, co¾ jednoznaènì dokázali na pøíklad Falstaff a Fanfán Tulipán. Chválím gigoly, nebo» tanèí za nás líné, kteøí se tak nemusíme namáhat a mù¾eme se oddávat „ušlechtilejším“ èinnostem. Chválím hraèky, jako¾to naše první uèební pomùcky a jeliko¾ tìch chvályhodných hraèek je nespoèet, další upøesnìní vzdávám. Chválím chudobu, která sice cti netratí, ale pøesto tak nìjak tuším, ¾e je lepší být bohatým ne¾ chudým. Jen je tøeba se k tomu bohatství dopracovat poctivì. Ale jinak prostì – blahoslavení chudí duchem… Chválím idioty, zejména ty u¾iteèné, kteøí za nás èasto leccos „vyøeší“ a my neidioti jsme pak vlastnì z obliga... Chválím játra, zejména pak ta svá, která mì u¾ po více ne¾ osmdesát let nikdy nezradila, ale nesmím to zakøiknout! Chválím kariéry, speciálnì pak ty, pøi nich¾ nebylo tøeba šplhat po zádech svých bli¾ních ani po tìch vzdálenìjších. Chválím lahve, které ve svém nitru uchovávají ty nejlepší moky a mohou být i estetické. Chválím mravence, ze kterých bychom si my lidièkové mohli v lecèems vzít pøíklad. Chválím národy, samozøejmì pouze ty pracovité a neagresivní, za které nemusíme platit a kterých se nemusíme bát. Chválím obézní, proto¾e ti s nadváhou, kteøí se obezity nebojí, a naopak jí holdují, zcela nezištnì tím hojí naše mindráky. Chválím prasata, proto¾e se „dobrovolnì“ nechávají lidskými predátory po¾írat, a proto¾e bez nich by znaèná èást lidstva vymøela.
A jeliko¾ má písmeno P zaslou¾enì privilegované mno¾stevní postavení, dodávám ještì chválu poezie, její¾ trocha – jak u¾ dávno zjistil klasik Jiøí Suchý – nikoho nezabije, a kdy¾ hledáme, tak ji najdeme doslova všude, stejnì jako perlièku na dnì.
Chválím Q, písmeno, které nás naopak díky své neèetnosti v èeštinì pøíliš neobtì¾uje. Chválím razítka, nebo» – aè neúøedník - dobøe vím, ¾e bychom si bohu¾el bez nìkterých tìch kulatých èasto ani neškrtli, ale pøesto – èím ménì jich bude, tím lépe! Chválím stovku, nebo» podle snad ještì alespoò známého evergreenu s Kainarovým textem – „kdy¾ v kapse stovku mám, hned nevím o ní“. A mimo jiné i proto, ¾e mì osvobodí od dalšího chválení. Chválím šotky, zejména tiskaøské v novinách, proto¾e mnohdy jsou vlastnì jediným chvályhodným povyra¾ením pøi naší èetbì. Chválím táboráky, které krásnì plápolaly a jásaly, kdy¾ se k nám naše dìvèata vracela, jak jsme kdysi zpívávali. Chválím úroky, samozøejmì pouze ty, je¾ jsou na našich úètech pøipisovány k dobru. Chválím vítìze, kteøí nezadupou pora¾ené do zemì, ale naopak jim pomáhají na nohy. Chválím písmena W a X z tého¾ dùvodu, jako písmeno Q. Chválím Y, proto¾e si alespoò v èeštinì vydobylo jistou výjimeènost. Chválím zebry, a to nejen ty na afrických savanách, ale i ty na našich pøechodech, proto¾e nám nìkdy umo¾òují i pøejít. Chválím ¾ivot, který je sice jeden z nejt쾚ích, ale zároveò i nejkrásnìjších!
Vá¾ené a milé ètenáøstvo, bude se mi mo¾ná po tìchto chválách trochu stýskat, ale hrdinnì zamáèknu slzu v oku a uvìdomím si, ¾e ¾ivot jde dál. A jak definitivnì zakonèit seriál chvál? No pøece velmi jednoduše – vrátit se k A – tedy AMEN!
Chvála konce
Chválím bakterie, jako¾to jednoznaènì nejrozšíøenìjší skupinu organizmù na svìtì. V¾dy» pøe¾ijí témìø i ve vakuu a pøi teplotách od –270°C. po více ne¾ +100°C.! Samozøejmì jsou chvályhodné pouze ty, které jsou nezbytné pro kolobìh látek v pøírodì i v rùzných biotechnologiích.
Chválím prasata, proto¾e se „dobrovolnì“ nechávají lidskými predátory po¾írat, a proto¾e bez nich by znaèná èást lidstva vymøela.