Loupe¾nický hrad
Pùvodnì to mìlo být pozvání na krásný výlet. Ale situace dnešních dní, kdy v Národním parku Èeské Švýcarsko se ji¾ nìkolik dní bojuje s rozsáhlým ohnìm to podstatnì mìní. Zde na severu u¾ dlouho nepršelo tak staèí malá neopatrnost a neštìstí je hotové. Je mi líto lidí, také pøekrásné pøírody a smekám pøed prací stovky bezejmenných lidí podílející se na záchranì. Bohu¾el èlovìk je nepouèitelný a doká¾e si znovu v té vypálené oblasti rozdìlat oheò. Byla doby, kdy jsem tam èasto jezdívala.
Je tomu u¾ dávno co jsem organizovala kursy pro dospìlé z celého Èeskoslovenska a nìkolik let s nimi jezdila do rekreaèního støediska, které nám bylo mimo sezónu zapùjèováno z národního podniku Ferox Dìèín. To místo v Èeském Švýcarsku byla Vysoká Lípa a jaro i podzim tam byly nádherné. I kdy¾ hlavní náplní byly pøednášky, pøi pøíznivém poèasí vedla cesta k nejbli¾šímu loupe¾nickému hradu a nìkdy i k nedaleké Malé pravèické bránì.
Zbytky skalního hradu Šauštejn, který byl bì¾nì oznaèován jako loupe¾nický hrad, le¾í na skalním suku. Pùvodní jeho funkcí bylo hlídat bezpeènost obchodní stezky a varovat signálním ohnìm pøed nebezpeèím èi ohro¾ení sousední hrad. Ten o nebezpeèí varoval svého souseda a ten dalšího, celá obchodní stezka tak byla, v té dávné dobì pod kontrolou podobných hradù.
Archeologové vznik hradu datují podle nálezù do posledního ètvrtletí 14 století. V té dobì území patøilo rodu Michalovcù a také jim patøily další hrady. I kdy¾ další dolo¾ení majitelé byli Vartenberkové z Dìèína, vládli tam lapkové, jak dokládají zprávy z let 1433-1443 o jejich èinnosti. V kamenické mìstské knize v roce 1515 se pøi prodeji uvádí jen léno hradu a ten chátral. Ovšem dostat se nahoru v té dobì znamenalo vylézt a to doslova spárou na malou plošinku s kapsami a dra¾emi (co¾ je vysekaná drá¾ka èi ¾lábek k ukotvení døevìné konstrukce). Plošina je rozèlenìna na ètyøi samostatné skalní bloky. Ta nejvìtší zøejmì patøila døevìné obytné vì¾i. Objekt kruhového pùdorysu vypadající jako díra mìl zøejmì skladovací funkci. Okraje plošiny byly ohranièeny pùvodnì døevem.
Podobnou cestou jsme se z úèastníky také tak sna¾ili vylézt, ale u¾ nám chybìl ten loupe¾nický „cit“. Vìtšina úèastníkù na vrcholovou èást u¾ radìji nelezla. My co jsme pøece jen dolezli, jsme se tehdy dr¾eli od nezpevnìných okrajù dál i tak tam byl nádherný rozhled do kraje. Ve skále je vytesán monogram J.J.H. s letopoètem 1760 pravdìpodobnì ho tam nìkdo zanechal na svou poèest, ¾e tam vylezl. Pozdìji byl pøístup k hradu zabezpeèen pomocí ¾elezných ¾ebøíkù, mostkù a zábradlí.
V roce 2019 tam zapoèala rekonstrukce, která zahrnuje sanaci nestabilních skalních blokù, nový vstupní ¾ebøík, nové pochozí lávky které jsou nad povrchem skály, aby nedocházelo k erozi sešlapem, proto¾e velké mno¾ství turistù je na pískovci znát. Správa Národního parku se finanènì podílela èástkou 9,5 mil Kè na zajištìní ochrany památky a také na bezpeènost turistù. Pro nepøístupnost terénu byla nutnost zajistit pøepravu nìkterých dílù i helikoptérou. Od èervna 2022 byl celý objekt zpøístupnìn a podle reakce a fotografií prvních návštìvníkù se rekonstrukce povedla.
Je otázkou jak bude okolí vypadat po uhašení po¾áru.
Podle informací Pravèická brána bude v poøádku, ale jak dopadla ta Malá?
Tento pøírodní skalní oblouk s výškou cca 2,30 metrù a šíøkou 3,30 metrù le¾í mezi Vysokou Lípou a Mezní Loukou a od Šauštejnu je vzdálen15 minutovou chùzí! Slou¾í jako vyhlídka se ¾eleznými schody a vyhlídkovou plošinou, kterou tvoøí ¾elezná konstrukce pro zabránìni devastace skály. Doufejme, ¾e i tato památka zùstane dál zachována.
Po otevøení pøístupu na hrad ho navštívilo mnoho turistù a tak na internetu je k vidìní spousty dnes u¾ asi památných fotografii na krásu této krajiny.
Loupe¾nický hrad
Zbytky skalního hradu Šauštejn, který byl bì¾nì oznaèován jako loupe¾nický hrad, le¾í na skalním suku. Pùvodní jeho funkcí bylo hlídat bezpeènost obchodní stezky a varovat signálním ohnìm pøed nebezpeèím èi ohro¾ení sousední hrad. Ten o nebezpeèí varoval svého souseda a ten dalšího, celá obchodní stezka tak byla, v té dávné dobì pod kontrolou podobných hradù.
Archeologové vznik hradu datují podle nálezù do posledního ètvrtletí 14 století. V té dobì území patøilo rodu Michalovcù a také jim patøily další hrady. I kdy¾ další dolo¾ení majitelé byli Vartenberkové z Dìèína, vládli tam lapkové, jak dokládají zprávy z let 1433-1443 o jejich èinnosti. V kamenické mìstské knize v roce 1515 se pøi prodeji uvádí jen léno hradu a ten chátral. Ovšem dostat se nahoru v té dobì znamenalo vylézt a to doslova spárou na malou plošinku s kapsami a dra¾emi (co¾ je vysekaná drá¾ka èi ¾lábek k ukotvení døevìné konstrukce). Plošina je rozèlenìna na ètyøi samostatné skalní bloky. Ta nejvìtší zøejmì patøila døevìné obytné vì¾i. Objekt kruhového pùdorysu vypadající jako díra mìl zøejmì skladovací funkci. Okraje plošiny byly ohranièeny pùvodnì døevem.