Touha podívat se do zemì svých pøedkù Z Ji¾ní Ameriky jsem si mj. pøivezla i dopis Ludmily Maškové, kdy nabízela, ¾e by se ráda zúèastnila poøadu Výmìna man¾elek. Za tím dopisem byla samozøejmá touha podívat se do zemì svých pøedkù. V dopise mj. stálo: Ráno vstávám ve ètyøi, obstarám zvíøata vèetnì hlodavcù velkých jako selátka, jmenují se carpincho - capibaras, pìstovaných na kù¾i i na maso, u nás jsou však jako domácí mazlíèci. Pak udìlám snídani pro rodinu a hlavnì jídlo pro Jaroslava, který jede na celý den pracovat na naši farmu. S Jaroslavem si ráno spolu vypijeme hoøké maté. Pak spolu s mojí mladou pomocnicí Elbou (Maškovi si vzali do péèe mírnì mentálnì opo¾dìnou dívku, pomohli najít místo v ¾ivotì u¾ nìkolika dívkám s problémy od doby, kdy se jejich dospìlé dcery, obì lékaøky, osamostatnily), namoèíme prádlo, poklidíme a pøichystáme suroviny na vaøení obìda, to znamená tøeba, ¾e nakopeme a oloupeme manioky, nasbíráme na poli fazolky, v sadì otrháme citrony a pomeranèe na dostatek d¾usù, dáme mrazit led do nápojù, na obìd chodívají èlenové rodin našich dcer, nacházejí-li se poblí¾, vnuci i peóni, kteøí pracují na polích blízko domu. Pak otvírám svùj obchod a okolo poledne jdu dohlédnout na vaøení. Ne¾ umyjeme s Elbou nádobí, je èas otevøít obchod odpoledne. Zavírám ho po osmé veèer. Poveèeøíme v klidu, ale do modlitby pøed spaním okolo jedenácti hodin musíme s Jaroslavem ještì dosti vìcí probrat i udìlat.
Smála jsem se, kdy¾ jsem dopis èetla: která pak èeská dìva by se vydala do takové dálky døít od rána od ètyø hodin? To se nemù¾e povést. A kdy¾ jsem mìla v Praze pøednášku o Ji¾ní Americe, tak jsem se o tento názor podìlila. Jen¾e to jsem ještì nevìdìla, ¾e Ludmilu televize skuteènì do poøadu vybere, doporuèil ji tehdejší uèitel èeštiny u krajanù v Paraguayi, pro nìho¾ a pro jeho nástupce postavil pan Mašek „školní domek se tøídou“, aby se èeština nemusela uèit v Maškovic obýváku (nìkolik let se tam èeština skuteènì uèila, pøicházelo okolo pìtadvaceti lidí z okolí). Ale byla jsem pøíjemnì šokována. Trochu šokován byl i èeský man¾el z Výmìny, který paní Ludmilu uvítal se svými dìtmi. Místo mladé koèky, kterou si asi pøedstavoval, pøijela paní v letech. Dìti si ji však okam¾itì zamilovaly. Zapojila je do domácnosti. Spolu vaøily, uklízely i dìlaly úkoly do školy.
Ludmila s Jarkem
A co matka dìtí, o které v Èeské republice doèasnì peèovala Ludmila? Nevím, jestli to bylo hrané, ale dle poøadu vùbec nevìdìla, kam letí a jaké to tam bude. A opìt nastal šok. Neumìla ani slovo portugalsky španìlsky, bála se capíbar. Ale mìla bájeènou pomocnici – mladou Elbu.
Vìra s rodinou
Rozumìla trochu èesky, umìla všechno patøièné uvaøit, obstarat zvíøata apod. Mladá ¾ena, která se mi zpoèátku zdála úplnì blbá (a» promine), se èasem ukázala pøizpùsobivá a šikovná. Sna¾ila se vše zvládat a i pøiuèit se jazyku, kterému nerozumìla. Vznikl televizní poøad, který nebyl zbyteèný!
Dojemný byl jeho závìr, kdy¾ do Èeska pøiletìl Ludmilin man¾el Jaroslav a s man¾eli z „druhé rodiny“ si upøímnì popovídali spolu s dìtmi.
Jsem ráda, ¾e znám takové dobré lidi jako jsou Maškovi a díky svému èasopisu Èeský dialog mohu odpovìdnì prohlásit, ¾e je jich u nás i ve svìtì dost.
