Také jste si všimli, ¾e nìjak vymizelo jaro a podzim a máme jen zimu a léto? Alespoò v posledních letech se mi to tak jeví. Zima mírná, ale dlouhá a protivná a pak hned vedra, bouøky a déš». No co, voda je tøeba, aby všechno kolem nás rostlo a kvetlo.
Zrovna jsem vykoukla z balkonu, abych se koukla, co to dole tak rachotí. Aha, sekaèka. Škoda, ¾e vedle trávy jdou k zemi i kytky. Vlèí máky, chrpy aj. „To nejde,“ já vím, aby zùstaly, to by si nìkdo stì¾oval. Jako nedávno kdosi z našeho malinkého sídlištì (tøi domy), ¾e tráva není dobøe posekaná a pak jim lítají do bytu mušky. Hm, ke mnì nic nelítá, jen sem tam moucha a tu hned uvítá jako svou milou lovnou hraèku kocour. Na FB se pøed pár dny jedna blbka ptala, jestli jí nìkdo poradí, jak vyzmizíkovat ze zahrady mravence a poslat je k sousedùm. Jiná si zase stì¾ovala, ¾e na chalupì má soused kohouta a ten kokrhá.
Jiøièky u¾ na našem domì nemáme, pøi opravì fasády na ní nalepili jakési pichláky, aby sem ptáci nemohli. Namítala jsem správcové, ¾e je to trestné, ¾e jsou jiøièky chránìny. Odvìtila, ¾e u¾ „to“ je zrušené, ¾e se to smí a ¾e jí nebavilo uklízet po nich parapet. Já jsem to jejich guano naopak uvítala jako dobré hnojivo na kytky a rajèata na balkonì. No, ka¾dý to má jinak nastavené, jak se øíká.
Ale hodilo by se pár slov i o svìtovém dìní. Informace jsou všude kolem nás – v médiích, na internetu, všude se vedou debaty jak co øešit, jak to vlastnì je a co s tím dál. Scházejí se moudré hlavy, radí se, vydávají prohlášení.
Je válka na Ukrajinì. Strašné. Není ani první ani mo¾ná poslední. Kouknìte se trošku na dìjiny lidstva. Strašnìjší ne¾ války je, myslím si, lidská blbost, malost, závist, zloba, povýšenost, hami¾nost a další politováníhodné vlastnosti, který tvor, co si øíká èlovìk, v sobì nosí. Pøeètìte si knihu Proè volíme psychopaty. Nebo se kouknìte do bible a najdìte si deset pøikázání. A hned budete vìdìt, proè se všechno dìje.
Jeden mùj dobrý kamarád, psychiatr, mi jednou na procházce parkem øekl: Doufám, ¾e se nedíváš na zprávy. Nebo kdyby ses u¾ dívala, koukej na to jako na pimprlové divadlo. Jako na Kašpárky, co jsou na drátkách. Jasnì, já na to. Vím, ¾e i ti, co ty drátky dr¾í jsou zase podr¾tašky dalších vìtších bossù. A nad nimi ještì vìtší bossové atd., atd. A také mi pøipadají jako malí kluci na pískovišti, kteøí se mydlí kyblíkama.
Jeden starý indián jednou odpovídal na dotaz, proè jejich kmen v d¾ungli odmítá civilizaci. Proto¾e, kdy¾ vytvoøíme zemìdìlství, nìkomu se urodí víc a nìkomu míò. To není dobré. My to nepotøebujeme, ¾iví nás d¾ungle, všeho je tu dostatek.
Bylo by to asi na delší vyprávìní. Teï vám pøeju krásné léto.
SLOVO NA ÈERVENEC