Máme rádi zvíøata… Máme rádi zvíøata, zvíøata, zvíøata,
proto¾e jsou chlupatá a mají hebkou srst.
V zoologické zahradì, zahradì, zahradì
nehlaïte lva po bradì, ukousne vám prst.
Na stránkách našeho magazínu bì¾í úspìšný seriál, do kterého pøispíváte svými pøíbìhy. Má název "Máme rádi zvíøata...". Jak bude dlouho trvat, bude zále¾et jen na vás tím, ¾e se rozpomínáte a budete nám posílat své pøíbìhy (info@seniortip.cz). Nejedná se o odborné texty, ale jen o veselé i neveselé, zajímavé pøíbìhy o zvíøátkách a zvíøatech kolem vás.
Zde je další pøíspìvek tentokráte o poštovním holubu...
*** Holub Pepèa
Tak k nám pøicestoval na chalupu holub. Klidnì si to pochodoval po chodbì a na lidi nereagoval. Nechal se chytit a proto¾e to byl poštovní holub, tak mu¾ usoudil, ¾e bude unaven a nabídl mu ubytování na pùdì. Jen¾e co mu dát na posilnìnou? V okolí ¾ádný holubáø nebyl a tak v prodejnì ZOO nám poradili vaøené vajíèko a prodali pytlík prosa. Nezdálo se, ¾e by trpìl hladem ani ¾ízní jen sedìl a z toho se usoudilo, ¾e si jen potøebuje odpoèinout. ®e ubytování na pùdì nebyl zrovna dobrý nápad se projevilo hned ráno. Staèil zaneøádit celou pùdu, ale nabídnuté otevøené okno ho k odletu nelákalo. Na no¾ce mìl štítek a po dlouhém bádání se zjistilo, ¾e je z Polska. Jen¾e co s ním. Našel se jeden holubáø ve vzdálenosti pøes padesát kilometrù, který mìl zájem, pokud ho k nìmu dovezeme. Na pùdì do jednoho okna se dala velká upravená krabice aby mìl kde být, ale stejnì radìji spal na høebenu støechy. Pøes den nás doprovázel po zahradì a zájem odletìt vùbec nemìl a tak jsme mu øíkali Pepèa. Mu¾ zjistil, ¾e pøi cestì vidìl holubí shromá¾dìní velké hejno a tak nalo¾il milého Pepèu do bedny, ¾e ho tam vypustí, co¾ také uèinil. Vrátil se za nìkolik hodin s tím, jak to dobøe zaøídil, jen¾e moje odpovìï ho šokovala. Pepèa u¾ nìkolik hodin trùnil na svém obvyklém místì na støeše. Museli jsme odjet a holuba nechat svému osudu. Po návratu jsme zjistili, ¾e se usídlil jinde, proto¾e tam mìli slepice a tudí¾ dost potravy. Po zimì jsme u¾ ho nikdy nevidìli.
Holub patøí mezi nejstarší ochoèené druhy a byl vyu¾íván pro svou rychlost, vytrvalost a výjimeèný orientaèní smysl u¾ od starovìku. Pou¾ívali ho vyspìlé arabské civilizace a bìhem køí¾ových výprav se vrátil i do Evropy. Známý je pøíbìh bankéøe Rothschilda, který dostal holubí poštou výsledky bitvy u Waterloo o tøi dny døíve ne¾ britská vláda a nále¾itì to vyu¾il. Vyu¾ití poštovních holubù bylo i v dobì obou svìtových válek, kdy byl poslední mo¾ností vedoucí k záchranì obklíèených a komunikaènì odøíznutých jednotek. Dokázal uletìt a¾ 120 kilometrù za hodinu a v britské armádì ve druhé svìtové válce slou¾ilo pøes 250 tisíc tìchto speciálnì vycvièených opeøencù. Nejvìtší zásluhy o vyšlechtìní poštovního holuba mají belgiètí chovatelé a opeøenci se stali nejen doruèovatelé zpráv, ale pozdìji i jako fotošpioni. Proto pøi okupaci Belgie byly jejich chovy vyrabovány a zapojeny do nìmeckých chovù. Ještì v souèasné dobì jsou vyu¾íváni v Indii nebo Èínì nejen jako nouzová komunikace s odlehlými policejními okrsky, ale i pøi pøípadném výpadku moderních technologií.
Holub, holubice, holoubata se projevovali i v umìlecké tvorbì. Picassova holubice patøí mezi nejznámìjší, ale inspirovali i další naše umìlce Bedøicha Smetanu, Jaroslava Seiferta èi Maxe Švabinského a Karla Svolinského na poštovních známkách.
V souèasnosti se poštovní holubi chovají pro sportovní úèely, kdy se podle kategorií vypouštìjí v rùzných vzdálenostech. Výsledky se u¾ odeèítají elektronicky, holubi jsou oznaèeni èipem. Chov poštovních holubù je nesmírnì nároèný koníèek vy¾adující velkou péèi a hodnì práce. A navíc velice drahý, ten nejdra¾ší pár na chov byl v aukcích prodán v èástce pøes 3 miliony dolarù a nový majitel je z Èíny, kde je chovatelství velmi rozšíøeno. Jen v Pekingu pùsobí na sto tisíc holubáøù. Také v Austrálií se chovatelstvím poštovních holubù zabývá na 20 tisíc lidí, kteøí organizují závody na tisíc kilometrù v zimních mìsících tedy od kvìtna do øíjna.
Hlavní vlastností poštovních holubù je, ¾e se vrací do svého mateøského holubníku a proto¾e to Pepèa nedokázal, ji¾ nemìl šanci být jako poštovní holub i kdyby se nám podaøilo majiteli ho vrátit, tak alespoò si prodlou¾il ¾ivot po svém.
Máme rádi zvíøata…
