K tématu o potmìšilosti vìcí bych se chtìla vrátit pohledem z trochu jiného úhlu. Inspirací mi byl pøíbìh pocházející z naprosto dùvìryhodného zdroje. Jediným majetkem jisté rodiny byla chalupa vzdálená dvì stovky kilometrù od Prahy. Jak je v našich krajích zvykem, i jejich chaloupka byla nìkolikrát vykradena. O¾eleli hmo¾díøe a hrnky po prapøedcích, smíøili se i se ztrátou peøin.
Ranou egyptskou ovšem byla kráde¾ motorové pily. Za prvé šlo o ztrátu nahraditelnou a¾ poté, co bude ušetøen pøíslušný peníz, a pak chtìli strávit Vánoce v zasnì¾ené chaloupce, popíjet èaj u rozpálených kamen - jen¾e døevo je tøeba poøezat. A proto¾e rodinu tvoøila slabá ¾ena a tøi malé dìti, tì¾ko bylo po nich po¾adovat, aby se chopily pily ruèní a naøezaly døíví na celé vánoèní svátky. Nezbylo ne¾ vzdát se romantické pøedstavy starosvìtsky strávených svátkù, stejnì jako zimních radovánek v dobì tzv. jarních prázdnin…
Pøed Velikonocemi tradic dbalá matka zavelela k úklidu, který se nevyhnul ani sklepu. Kromì jiného bylo tøeba pøebrat uskladnìné brambory.
A za dvìma pytli brambor se objevila oplakaná motorová pila. Jak pøekonala vzdálenost dìlící chalupu od jejich pra¾ského sklípku, nedokázal nikdo pochopit... Další podivuhodnou vlastnost vìcí mohu dolo¾it z vlastní zkušenosti a ¾e toto pojednání píšu ze svého, tedy ¾enského hlediska, neznamená, ¾e se s nìèím podobným mu¾i nesetkávají. Zdá se mi toti¾, ¾e vìci doká¾í vytušit naši momentální neschopnost a v dobì, kdy jsme proti nim bezradní, páchají jakousi revoluci.
Nejlepším podhoubím pro jejich vzpouru je napøíklad zlomenina nìkteré z našich konèetin nebo naprosto banální chøipka. Taková, kdy po tøi dny témìø nevíte o svìtì, polykáte prášky a litry èaje s citronem, bolí vás vše a jste schopni odkládat i naprosto neodkladné volání pøírody vynucené právì tìmi litry tekutin.
Ètvrtý den je vám ji¾ trochu lépe, co¾ poznáte i z toho, ¾e konvice èaje z vašeho noèního stolku zmizela, a tak vám nezbývá, ne¾ se dopotácet do kuchynì.
Cestou se zastavíte v koupelnì, kde vás mù¾e šokovat nejen pohled do zrcadla, ale i ruèník, o kterém zcela urèitì víte, ¾e jste ho dávno vyøadila. V kuchyni vás sice nepøekvapí jídelní stùl zavalený novinami, nicménì z míry vás mù¾e vyvést šroubovák, pilníèek na nehty z nové manikúry, kterou pøed rodinou skrýváte, nebo» je vám jasné, ¾e by z ní jinak zbyly tupé nù¾tièky a jakési dloubátko, o kterém nikdo neví, k èemu je vlastnì dobré.
Nejvìtším pøekvapením je kapesní šitíèko, které jste naposledy vidìla v lázních, kde jste byla pøed deseti lety.
Ne¾ se uvaøí èaj, staèíte ještì nahlédnout do obýváku, kde na køesle trùní prastará vesta s dírkami od molù na pøedním díle a šátek, který jste obdr¾ela k narozeninám. To vás dorazí, a tak se s konvicí èaje odplou¾íte do postele.
Posledním vjemem pøed horeènatým spánkem jsou pono¾ky visící ze šuplíku. Sny, které vás pak pronásledují, jsou plnì pøizpùsobené situaci. Šroubovák tanèí na stole s pilníèkem, šitíèko vyluzuje promenádní koncert (zøejmì pozùstatky vzpomínek z lázní), stará vesta si koketnì vá¾e kolem výstøihu šátek a pøedsíní se zoufale potuluje ušmudlaná pruhovaná pono¾ka, aby posléze nalezla svoji èistou dru¾ku do páru v koši na prádlo.
Sen konèí pøednáškou profesora Zajíce, který se unudìným studentùm sna¾í vysvìtlit jeden ze základních fyzikálních zákonù. A to zákon o zachování hmoty…