Pøemek do lázeòské Rù¾ové cukrárny chodil pravidelnì na svou odpolední kávu a rád pozoroval lidi ve svém okolí. Rád tipoval jejich vìk, zamìstnání, rodinné pomìry, prostì si hrál na psychologa. Bavilo ho také odhadovat národnost a majetkové pomìry v závislosti na obleèení, dr¾ení tìla, pou¾ití l¾ièky a hrnku s kávou, gestikulací rukou, sklonem hlavy, podáním ruky. Lázeòské prostøedí s lidmi z rùzných míst a odlišných prostøedí a spoleèenských vrstev bylo pro jeho zkoumání signálù mimoslovní komunikace ideální. Zejména ho zajímaly autokontakty. Kdy si lidé mnou ruce, tahají se za uši, drbou si nos, dotýkají se tváøí, nebo mìní tvar úst. Pøekvapoval mì nìkdy svými postøehy a hlavnì odbornými termíny a znalostmi z tohoto oboru. Pøesto¾e mìl z tìchto pozorování bohaté zkušenosti, snadno podlehl svému dojmu, ¾e sdìlená starost je jen starost polovièní.
Vyprávìl mnì, jak jednou odpoledne vešel do cukrárny a zahlédl zde svoji sestøenici Evu. Sedìla shodou okolností u jeho stolku a bavila se s elegantnì vyhlí¾ející ¾enou. Její sousedka pravidelnì a vá¾nì pokyvovala hlavou, jako kdyby se jednalo o nìco velmi tragického. Pozdravil se s Evou, která ho pøedstavila své pøítelkyni Bo¾ence. Pøi letmém podání chladné ruky se sna¾il pou¾ít všechny zkušenosti z pozorování hostí cukrárny a neznámou dámu zaøadit do urèitého šuplátka, jak byl zvyklý. Její posmutnìlý výraz v pobledlé tváøi, cukající koutek rtù a pokleslá hlava mezi rameny mu napovídala, ¾e úèast na vyprávìní Evy chápe velmi citlivì a odpovìdnì. Musela být velmi dojatá, proto¾e pøi pøedstavování a podání ruky ani nepovstala. Jeho odhad na posmutnìlou vdovu, která doká¾e pochopit veškeré tì¾kosti a problémy a plakat nad cizím neštìstím jako na svém, ho nezklamal.
Pøisedl si ke stolku a objednal si své ka¾dodenní espresso s mlíèkem. Vpadl vlastnì do jejich debaty, ani¾ pøesnì vìdìl, o èem spolu hovoøily. Jen tušil, ¾e to nebylo nic veselého, proto¾e jejich výrazy ve tváøích svìdèily spíše o nìèem vá¾ném. Øíkal, ¾e Eva trochu rozpaèitì pokraèovala s líèením neurèitého zdravotního stavu. Mìl prý kulièky ji¾ tak oteklé, ¾e si chudák nemohl ani poøádnì sednout. Jen polehával na gauèi na boku, nìkdy na zádech. Mìl i problémy s prostatou. Byl to smutný pohled. Zaèali prý s man¾elem chodit po doktorech, ale léky mu nepomáhaly.
Dokonce pro lepší pøedstavu sepjala ruce do tvaru misky, velikosti kopacího míèe a ukazovala, jak vypadal jeho pytlík s kulièkami. Šourek s varlaty nazývala velmi jemným pojmenováním, jakoby se tou názorností mazlila. Na to prý Bo¾enka reagovala s pøivøenýma oèima, jakoby si sama pøedstavovala kulatý šourek tvaru melounu a udivenì vzdychla:
„Proboha, tak veliký?“
Na to Eva potvrdila její údiv: „Jo, tak veliký!“
Pøemek pokraèoval ve vyprávìní. Ani se nedivil, kdy¾ Bo¾enka smutnì prohlásila, ¾e to muselo být strašné. Zavrtìla hlavou a ptala se Evy, co tomu øíkal Olda, její man¾el. Odpovìï zaujala i Pøemka, kdy¾ Eva øekla, ¾e to snášel tì¾ce, ale byl trpìlivý. Na delší procházky prý ji¾ nechodil.
„Musela jsem mu pytlík masírovat. Zkoušela jsem rùzné masti a obklady a zábaly. Nìkdy toho mìl ji¾ dost a temnì vrèel. Já se nedivila, kdo to má vydr¾et.“ Bylo znát, jak se Eva se trápí, Olda jí utìšoval, ¾e to snad pøejde a bude zase dobøe. Pokraèovala se smutným oblièejem:
„Doktor nám toti¾ doporuèil operaci. Nìco jako orchidejetie, nebo archiektonie. Byl to pro nás šok. Nedokázali jsme si pøedstavit, jak by vypadal bez kulek, bez kulièek, a jak by to na nìho pùsobilo psychicky.
Dost dlouho jsme se s Oldou radili, jestli na operaci pøistoupíme. Je to pøece jen dùle¾itý zákrok. Mìl také starost, jak to budu zvládat já. To víš Olda je hodnej a pozornej.“
„Jak jste se nakonec rozhodli,“ úèastnì se ptala Bo¾enka.
„Smrt s kulkami je horší, ne¾ ¾ivot bez kulek,“ rozhodným hlasem pokraèovala Eva.
Výsledek jejich tì¾kého rozhodování byl jasný. ®ili spolu ji¾ tolik let, ale dosud nikdy nic takového øešit nemuseli. Obì ¾eny se na delší dobu odmlèely. V nastalém tichu probìhly všem myšlenky. Jistì je to velký problém. Pocit ménìcennosti. Z býka je vùl, z kance je vepø, ze psa fešák a z mu¾e eunuch, kleštìnec s velkým zadkem.
Káva Pøemkovi hoøkla, i kdy¾ si dával dva cukry a mlíèko navíc. Bylo mu Evy líto. Oldu pøíliš neznal, stýkali se málo, ale dokázal si pøedstavit problémy, které pro nìho musely být fatální. Zùstat bez varlat a šourku neznamená pro chlapa nic jiného ne¾ úplnou impotenci. Ještì ke všemu se mu tím mezi stehny uprázdnilo. Taková pøedstava byla pøíšerná. Aby vidìla, ¾e na starosti se zdravím není sama, chtìl prý pøednést svoje zdravotní problémy.
Naznaèil, ¾e má také potí¾e, hlavnì s prostatou. Vyprávìl opatrnì, ¾e chodí pravidelnì na urologii, má problémy s moèením, noèním probouzením a chozením na záchod. Jako nejobtí¾nìjší popisoval ochablý proud, který velmi prodlu¾oval dobu trávenou na toaletì. Jak ho nìkdy pøepadne rychlé a silné nucení, prý to jsou urgence, které nìkdy konèí i pomoèením. Barvitì líèil, jak jednou pøi prùjezdu Høenskem nemohl nikde zastavit auto. Kdy¾ se to ji¾ nedalo vydr¾et, pocit k prasknutí se uvolnil a moè ji¾ neudr¾el. Proèùral i sedaèku. Myslel, ¾e sugestivním líèením svých potí¾í s pocitem stále plného moèového mìchýøe odvede pozornost od problému, kterým se zabývaly. Vzhledem k vìku jsou pøece i jiné radosti, kterými se lidé mohou pobavit.
Obì spoleènice se prý na sebe dívaly s nechápavým výrazem. Pøemek øekl, ¾e on také velmi znejistìl. Daly svùj dojem taktnì najevo jen pokýváním hlavy. Vìtší zájem neprojevily, proto¾e jim unikala souvislost s operací varlat a šourku, kterou pova¾ovaly za mnohem záva¾nìjší, ne¾ nìjaké problémy s moèením. Zejména prý Eva se dívala dost nedùvìøivì, proè do jejich starostí míchá svou prostatu. Trpìlivì jen naslouchala. Mlèení vynucené vyprávìním Pøemka pøerušila Bo¾enka dotazem, jestli dr¾el nìjakou dietu. Eva øekla, ¾e ne. Dostával prý to samé, jen mu musela nasadit kravatu.
„Proè kravatu?“ udivenì se dotázala Bo¾enka.
Pøemek øekl, ¾e pøi zmínce o kravatì zaèal tušit, ¾e došlo patrnì k hlubokému omylu. Nìkolikrát na sucho polkl a zaèal se potit.
„Aby se nemohl dotýkat stehù a jizvy. S krmením byly trochu potí¾e, ale zvládli jsme to,“ pohotovì odpovìdìla Eva.
„Hojilo se mu to dobøe, ještì není tak starej.“
„Kolik mu je vlastnì let?, doplnila svùj dotaz Bo¾enka.
„Letos na jaøe mu bylo jedenáct.“
To se ji¾ Pøemek zaèal nejen potit, ale zoufale hledal obsluhu, aby mohl zaplatit a rychle vypadnout z té trapné situace. Bylo mu jasné, ¾e se pøed nimi znemo¾nil, ale mlèel. Kvapnì se rozlouèil a vydechl si a¾ venku. Zamìnit šourek jejich psa Arga s šourkem Oldy bylo neodpustitelné. Navíc ho prý velmi mrzelo, jak dùvìøivì popsal své urologické potí¾e. Docela chápal, ¾e Eva neporozumìla jeho snaze zmírnit dopad zdravotního stavu jejího miláèka na rodinnou situaci.
Stále mu vrtalo hlavou, jak to vysvìtlit a omluvit se, aby si nemyslela, ¾e je pošuk, který na potkání vypráví o potí¾ích s moèením. Také mu nebylo lhostejné, co si o nìm myslí pøítelkynì Evy Bo¾enka. Doufal jen, ¾e si to obì nechaly pro sebe a dál to nikomu nevyprávìly.
Pøíle¾itost nastala brzo. Setkal se s nimi opìt v Rù¾ové cukrárnì. Sedìly spolu samy v pøilehlé menší místnosti. V pøední místnosti s barovým pultem sedìlo nìkolik lázeòských hostù. Pozdravil se s Evou, políbil ruku Bo¾ence a s rozpaky se zaèal omlouvat za to, ¾e se minule nevhodnì vnucoval do jejich rozhovoru.
Pøiznal se, ¾e se domníval, ¾e problémy s kulkami a šourkem se týkaly man¾ela Evy, a ne jejich psa Arga. Tváøil prý se pøi tom zkroušenì, aby bylo znát, jak toho lituje.
Øíkal, ¾e po jeho pøiznání došlo k nìèemu neèekanému. Obì dámy se rozchechtaly tak nahlas a tak dlouho, ¾e nastal opièí efekt a kavárna se postupnì zaèala chechtat celá. Nìkteøí hosté se z pøední místnosti pøicházeli dívat, co se dìje. Dámy se smály tím více, a¾ jeèely, proto¾e vìdìly, ¾e ostatní se smìjí a nevìdí èemu. Prozradit to však nehodlaly. Pøemek øíkal, ¾e se pokoušel smát také, ale radìji z rozchechtané cukrárny utekl, ani¾ si ten den dal svoji pravidelnou odpolední kávu.
Co Olda? V poøádku. Má je.
Pøemysl Èasar
* * *
Kolá¾: Eva Rydrychová
Zdroj fotografií: Pixabay
https://www.coffee-p erfect.de
https://www.deine-tierwelt.de/magazin/ Zobrazit všechny èlánky autora
Kulièky
