Filipojakubská noc z 30. dubna na 1. kvìtna, kdy se slétají èarodìjnice, se blí¾í. V dnešní podobì je tento svátek spíš karnevalem pro obveselení a pøíle¾itostí k opékání buøtù.
Podle dávných pranostik se tuto magickou noc slétají na sabaty èarodìjnice. Na ochranu pøed nimi pak lidé kropili domy svìcenou vodou, hlídali dobytek a pálili na vyvýšených místech ohnì. Právì tento zvyk nám zùstal a 30. dubna zahoøí na øadì míst vatry, u nich¾ se mù¾ete pobavit.
Od støedovìku se vìøilo, ¾e existují dny, kdy mají neèisté síly vìtší moc ne¾ jindy. Takovým èasem byla právì filipojakubská noc, dle Keltù jde o radostný svátek Beltine. Zvláštì staré ¾eny byly podezøívány ze spojení s ïáblem a pøed uhranutím jimi se venkované bránili rùznými praktikami. Pøed vrata domu i chléva se napøíklad polo¾ily narýpané drny. Døíve ne¾ mohla èarodìjnice vstoupit do stavení, musela všechna stébla pøepoèítat, co¾ jí trvalo a¾ do rána, kdy její zlá moc pominula.
Domy se kropily svìcenou vodou, pøed vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se èarodìjnice poranila.
Mládenci také na zahnání èarodìjnic práskali bièem nebo støíleli z pušek.
Na ochranu pøed zlými silami se na vyvýšených místech zapalovaly ohnì, z kterých se postupem èasu stalo povìstné "pálení èarodìjnic".
Pøesnìji v pøedveèer ohòových slavností obcházela mláde¾ jedno hospodáøství po druhém a sbírala døevo. Na oheò bylo tøeba shromá¾dit devìt druhù døeva a nikdy nesmìl chybìt jalovec.
Hranici s panákem, znázoròujícím èarodìjnici, zapaloval v¾dy mu¾, který se ve vsi poslední o¾enil.
Aby se vesnici vyhnul po¾ár, muselo kolem ní zaplát sedm ohòù.
Od dohoøívajících polen se pak zapalovaly pochodnì, se kterými chodili lidé do okolních luk a polí. Tam s nimi tanèili a zpívali, aby zahnali temné síly.
Název "noc èarodìjnic" vznikl z povìry, ¾e se v tento den slétají na koštìti ze širého dalekého okolí všechny èarodìjnice na tzv. sabat, o nìm¾ volí svou královnu, která pak vládne hostinì a tanci. Lidé vìøili, ¾e se tyto èarodìjnice po hostinì promìòovaly ve zlá zvíøata a vyprávìly si, co všechno zlého se jim za poslední rok podaøilo natropit.
Další povìra zase praví, ¾e o pùlnoci pøed svátkem svatého Filipa a Jakuba se otevírá zemì a vydává své poklady. Je však nutné mít pøi sobì kvìt kapradí, svìcenou køídu nebo hostii.
Tak doufám, ¾e jsem vás patøiènì naladila. Já u¾ teï musím bì¾et, ještì jsem neoprášila smeták, nevyøídila si letecký prùkaz èarodìjnic a nerozeslala všem vìrným dru¾kám pozvánky na slet. Snad mì koneènì letos zvolí a já si budu moci zapìt jako Kleopatra: "Teï královnou jsem já!"
V dnešní podobì je tento svátek spíš karnevalem pro obveselení a pøíle¾itostí k opékání buøtù. 
aby se èarodìjnice poranila.