Takhle zaèíná moje velká kniha o tøiceti letech s Èeským dialogem. ÈD je jeden z mála nezávislých èasopisù. Mo¾ná jediný.
Poté co byl 14ti deníkem, mìsíèníkem, atd., je u¾ deset let na webu. Sama se divím, ¾e s ním ¾iji ji¾ více ne¾ tøicet let. Vìtšina mé práce nebyla placená. Ale zato jsem poznala tolik bájeèných lidí z celého svìta i z domova, ¾e si o tom jiný mù¾e jen nechat zdát. V knize je obsa¾eno mnohé (všechno by se nevešlo ani do tøiceti knih) zajímavé nejen z mé práce a setkávání se s pøíbìhy lidí, z politiky, kultury i pestrých událostí devadesátých let.
Zaèíná trochu naivistickým deníèkem, pokraèuje pøíspìvky autorù z domova i ze svìta, pøíbìhy lidí, co se v osmaètyøicátém plí¾ili moèály šumavských lesù za svobodou. Je tu... ale o tom zas pøíštì. Nyní chci postupnì uvést nìkteré ukázky z knihy, která právì vychází!
Z DENÍÈKU VYDAVATELKY ROK 1990 A 1991 3. srpna
Noviny chceme vydávat od podzimu. Mìli bychom zaèít. Sháním materiály a debatujeme s Petrem, co tam má být. Asi bude nejlepší vydat je k prvnímu výroèí 17. listopadu. Nevím, jak to stihneme. Mám hodnì práce ve dvou redakcích, kde jsem zamìstnaná, rodina mì pøíliš neu¾ije...
3. øíjna
Dnes jsem pøihlásila naše noviny na ministerstvu kultury. Byl tam dotazník jak Lovosice dlouhý a docela milý dr. Tùma, který mi ho pomohl vyplnit. Já jsem na administrativní práce expert. Co mù¾u, spletu, ztratím nebo zalo¾ím jinam. Stala jsem se tedy vydavatelkou periodika a mùj kamarád z Austrálie šéfredaktorem.
3. listopadu
Napsala jsem dojemnou vzpomínku na loòský listopad a spoustu dalších vìcí do prvního (ale správnì vlastnì nultého èísla) našeho nového èasopisu (nevím, jestli jsou to noviny nebo èasopis, kdy¾ je to ètrnáctideník s pestrou náplní, ale se skromnou èernobílou formou tisku). U¾ se tìším, a¾ vyjde. Lítám po tiskárnách, sháním, kde by nám ho tiskli v pøijatelné cenì. Monopol Rudého práva ještì funguje, velká tiskárna nás nevezme. Naštìstí se zdá, ¾e mùj bývalý spolu¾ák, který je šéfem tiskárny Tesla Hloubìtín, je ochotný vzít tuto zakázku. Výrobní doba jeden týden se mi ale zdá dost dlouhá. Cena deset tisíc za tøi tisíce výtiskù je asi spíše mírná.
10. listopadu
Australský kamarád pøišel s dobrým nápadem. Je blbost vydávat nulté èíslo jako listopadové, stejnì u¾ to nestihneme, vydáme rovnou èíslo na Vánoce. To bude èíst v klidu víc lidí a budou si ho v zahranièí mo¾ná i pùjèovat. Kromì dojemné vzpomínky na listopad jsem všechno pøedìlala. Nemám z toho moc dobrý pocit. Pøes noc zmìnit celé èíslo, kdy¾ nejsou ¾ádné pøipravené materiály.
Je to trošku splácané. Trochu poezie, trochu nostalgických vzpomínek, Lada, Seifert a tak. Není to podle mého gusta, ale kamarád tvrdí, ¾e to zabere a pøinesl dvì stránky vymyšlených inzerátù. Tak se to prý ze zaèátku v¾dycky dìlá. Také ke mnì nastìhoval jeden poèítaè. Sna¾ím se s ním nauèit pracovat. Baví mne to, ale ještì mi to moc nejde.
Pøijala jsem svou první spolupracovnici Rù¾enku. Je to milá mladá dívka. Vydala se do rádia Svobodná Evropa a vymámila z Petra Broda seznam èlenù Spoleènosti pro vìdy a umìní. Dva tisíce adres, na které pošleme zdarma nabídkové èíslo. Sháním horeènì další adresy od lidí, které znám. Ka¾dý má nìkoho venku…
17. listopadu
Právì jsem se vrátila domù z Václavského námìstí. Celá dojetím ubreèená. Prezident Bush a prezident Havel tam pronesli historické projevy. Amerika a Èeskoslovensko se spolu opìt po dlouhé dobì mohou kamarádit. Skoro by se mi chtìlo napsat bratøit, ale bratrství jsme si jaksi za posledních ètyøicet let u¾ili.
Sedám ke computeru a píšu reportá¾ do NAŠEHO èasopisu. U¾ mi to docela jde, jenom nesmím do klávesnice mlátit tak, jak jsem zvyklá z psacího stroje. A taky chybièka se udìlá natotata. Sáhnete na písmenko, chvilku tam zùstanete a místo Praha máte Prrrrraha. Je to zábavné, ale trochu zdr¾uje poøád se vracet a opravovat. Tìší mì, ¾e u¾ umím soubor zasejfovat neboli zalo¾it, aby se nevymazal, èi jak øíká kamarádka Eva Olmerová – nevyzmizíkoval. Ona to však pou¾ívá spíše ve smyslu nìco zapomenout. Ach, milá kamarádko, u¾ jsem si na tebe dlouho neudìlala èas, co? Nezlob se, mám teï moc práce. Dvì redakce a pøíprava vlastního èasopisu, to jednoho zamìstná.
23. listopadu
Dívka Rù¾a je bájeèné stvoøení. Nejen ¾e je pùvabná a má úspìch ve všech úøadech a institucích kam vstoupí a nìco vyjednává, proto¾e všude sedí plno pánù, kteøí se nad papíry nudí, ale ona je i pracovitá.
6. listopadu
V Èeskoslovenském rozhlase, v zahranièním vysílání (tedy i pro krajany) je èlovìk jménem František Novotný. Dnes jsme ho spoleènì s šéfredaktorem navštívili. Bylo to milé. Nabídl nám rum a sponzorování poštovného pro naše nulté èíslo.
Navíc je to hezký èlovìk.
1. prosince
Nejvyšší èas dát NÁŠ èasopis do tisku. Musíme ho do 13. prosince rozeslat na dva tisíce adres, aby došel do vánoc. Rozhlas se jménem Františka Novotného zavázal, ¾e nám celou tu poštu odešle. Èítá to asi 16 tisíc korun. Deset tisíc za tiskárnu zaplatím já ze svých dvou platù.
A tak jdu dát do tiskárny pøedlohu…
13. prosince
Vyšlo nulté èíslo. Je strašné…graficky i obsahem, chudièké s chybami, ach jo.
Se sestrou Lídou a dalšími pomocníky strkáme výtisky do obálek, na kterých u¾ jsou nalepené adresy, kam to Ès. Rozhlas zašle. Kdy¾ jsme to s Lídou zavezly naší škodovkou do rozhlasu, ¾enské v poštovním oddìlení moc nadšené nebyly, i kdy¾ o tom u¾ dopøedu vìdìly. Tak jsme jim tam pøímo na místì ještì s Lídou pomohly sázet razítka.
Z tisíce rozeslaných ukázkových výtiskù se pak pøihlásilo 37 lidí. Za 14 dní jsem poslala další tisíc èasopisù na adresy SVU. Pøihlásilo se 35 lidí.
Eva Støí¾ovská
* * *
Fotografie z archívu Evy Støí¾ovské
Zdroj Fotografie https://www.knihahavel.cz/ Tomki Nìmec Zobrazit všechny èlánky autorky
Z DENÍÈKU VYDAVATELKY
