Huby plechové
To bylo takhle jednou pøi sobotì. Poèasí jo a ne. Nálada jo a ne. Chu» do práce jo a ne. Sedím a prohlí¾ím mátu, jak se dere z kvìtináèe na okenním parapetu. Mimodìk pohlédnu ven a musím se smát. Na parkovišti podél silnice, kde se ve všední dny mohou auta umaèkat, zùstaly jen dvì navlas stejné fábie. Obì se støíbrnou diamantovou metalízou, èumáèkama k sobì, èísla jako fi¾í.
"To jsme to dopracovaly, kdejakej Favorit se courá nìkde na horách, Felindy protahujou kola po venkovskejch návštìvách a my tu hltáme pra¾skej smog."
"Abych se pøiznala," svìøuje se druhá," jsem ráda, ¾e mám chvíli klid. V týdnu mì šéf zapøáhl, a byli jsme a¾ v Polsku! Ty díry po zimì si neumíte pøedstavit! Hrc sem, hrc tam, nahoru, dolù, cítím ka¾dou souèástku. Nejvíc mì bolí lo¾iska."
"To dá rozum. Však se taky navotáèej," pøitakává první. "Já se normálnì mù¾u ujezdit. Zrovna vèera jsem mìla cestu na Vinohrady. Koukám, pøede mnou se øítí moje kamarádka. Známe se ještì z Kvasin. Jede, jede a najednou z boèní ulice vyrazil òákej šílenec. Ani se nerozhlíd, a u¾ byl jeho Opel v pøítelkyni. Fábince se hned omluvil, ¾e ho ten jeho neumìtel špatnì øídil. Ale co naplat. Její podvozek to vodnes. Pøední náprava mìla rázem místo trojúhelníkovejch ramen ètvercový, zadní kliková náprava s vleènejma ramenama kliku nemìla. Fábinka si smutnì utírala brzdovou kapalinu a kola, aè Junior, se jí podlamovala v kolenou. Rodina, kterou vezla, mìla co dìlat, aby pøe¾ila. Málem porazili barák. To by byl malér! Tìch cihel! Chudák holka, za¾ila si svoje."
"Jsou horší pády, paní. To jednou mùj pradìd Spartak jel po silnici v Gbelích. Tam v aleji ho šofér opøel o strom, proto¾e mu vypadl z rukou volant."
"Prosím vás, jak se mu to mohlo stát?"
"Prý za jízdy testoval man¾elce kolena nebo co. Kdy¾ pradìdeèka vytáhli z pøíkopu, vypadal jako dvouhrbý velbloud. Vyklepali ho a¾ v Hostivaøi. Víte, co to muselo být za poní¾ení, nechat se táhnout na léèení nìjakým starým Rapidem, který se posunoval náhodou kolem?"
"Ještì ¾e v tý Hostivaøi mìli nový souèástky. Lidi to prej zkoušej nejdøív na sobì, rozdávaj si umìlý ledviny, srdce, pohlavní orgány, uši a ruce a pak to aplikujou na nás."
"Ještì aby si to pak popletli. Nohy, kola, obutí, baèkory, hlava, zámky"
"O zámkách mnì nemluvte! U¾ tøikrát mì òákej mudrc chtìl vykrást, ale kdepak na nás, na Fábie! My jsme holky nedobytný. Kdy¾ nechceme, nevotevøeme."
"Nará¾íte na pana Fáborského?"
"Osobnì jsem ho u¾ nepoznala, ale nìkde jsem se doslechla, ¾e ten kdy¾ chtìl, zamknul celou zemìkouli a jen von a Pánbùh mìli vod všech svìtadílù klíè."
"V létì jsme jeli s našimi do Deštného v Orlických horách. Šéf si mì zabouchl. Nikde nikdo, jen pár høíbkù na kraji lesa. Musel volat specialistu - mistra otvíraèe a¾ z Lipovky. Ten mì pak, to se ví, odemkl v m¾iku levou zadní."
"Vás by ka¾dej rád vodemk, paní. Vypadáte dobøe. Moc vám to sluší. Nikdo by vám léta neuhád."
"Hoïte tam mlhovky, paní! Nevidíte tu rýhu? Nedávno mì objel jeden šmudla klíèema. Kdy¾ mì nemohl mít, aspoò mì poškodil. A ještì ukradl poklici. Asi nemìl èím pøikrýt kastrol. Pøipadám si teï jako nahá, no uznejte sama. Stydím se jezdit po dálnici. Co si kolegové o mnì pomyslí? Velkoplošné kryty jsou pøece naše nejvìtší ozdoby. Ambiente nosí Tucanus, Classic si oblíbila Duron, Eleganci sekne Sprint nebo Poly nebo Band. Parádnice."
"Kdy¾ u¾ mluvíte vo tìch škodovkách, tak poslouchejte. Vèera jsme se pøed bankou potkali se Sedanem. Vytahoval se, ¾e von, kdy¾ v noci zamrká xenovým svìtlometem, není kára, která by mu vodolala. Pøedvádìl mnì dvì ètecí lampièky nad zadníma sedadlama, chlubil se, ¾e má dr¾ák na parkovací lístky, a pak na mì vyrukoval s tempomatem a s parkovacíma senzorama. Kdy¾ mì chtìl vomráèit centrálním zamykáním, tak jsem na nìj vystrèila výstra¾nej trojúhelník. A víte co neudìlal, nezdvoøák? Vystrèil ho na mì taky. Mìl ho ve voblo¾ení víka kufru."
"To jsou dneska auta, ¾ádné vychování! To by je pánové Laurin a Klement rychle pohladili rákoskou po zadní èásti karoserie."
"Tuhle mì pobavil jeden Kombík. Nìkde se dovìdìl, ¾e jeho prapøedek bylo jízdní kolo. ®e pochází z Mladé Boleslavi a ne z hlavního mìsta. Mìl z toho depku. Naštìstí jeho pán sáh pod sedadlo spolujezdce a vytáh odtamtud šest diskù s muzikou. Celou cestu hrál, a¾ se Kombík uklidnil."
"Kombík je holt frája, je pyšný na svou sportovní image. Pøitom se nechá pøitlaèovat k silnici støešním spoilerem."
"Nechte na karoserii, paní! Nìkdy mu nacpou za dìlící sí»ku psa jako tele, nalo¾ej do nìj ly¾e, kufry, všechno uveze."
"Jednou mi ho bylo líto, kdy¾ mu jeden rottwailer ze Zlièína poèural blatník."
"Vypravovala mi moje babièka Oktávie, jak byla dojatá, kdy¾ jednou vezla rodinu svého šéfa z Rychnova nad Knì¾nou do Prahy. Kdy¾ byli u Podìbrad, tak se jejich tøíletá holka probudila a zajásala: "To autíèko je chytrý! Všude je tma a ono si cestu za svìtlíèkama v¾dycky najde a jede za nima."
"Ale ano, auto za¾ije i hezké chvíle. Mindrákama netrpím. Aèkoliv nedávno jsem zahlédla Fábii Spirit. To je jméno jako Madonna nebo Silvester Stallone, prostì hvìzda. Ta u¾ vùbec neví, co by. Jestli jí to sluší víc v šedé Graphite metalíze, nebo má na sebe hodit èervenou Corridu, nebo Flamenco, bílou Candy, nebo ¾lutý Lemon. Je nároèná jako Adina Mandlová, kdy¾ šila u Podolské. Zpìtné zrcátko i kliku musí mít v barvì vozu, i lem na potahovce. Kryty na kolech jak ro¾novské frgále, a co teprve øetìzy! Ty si namotává na kola, jak španìlská šlechtièna sí»ku na úèes. Airbagy, pásy - no velká elegance. Holt komu èest, tomu èest. To se nedá oddiskutovat. Nedivila bych se, kdyby nutila majitele, aby nosil sako v jejích barvách."
"Ještì ¾e se sprejeøi nezamìøujou na auta! To bysme mìly ránu."
"Radši nic nepøivolávejte, paní, stejnì nám pøibývají léta, tomu neujdem. Párkrát si zatroubíme a odebereme se do kraje ztichlých klaksonù!"
"Nìkterý škodovky jejich majitelé nenechaj zestárnout. Mám známou Felícii, ta neví, co to je stát na dešti nebo se krèit pod metrákem snìhu. Maj ji jen pro parádu. Šklebí se na sebe do zrcátka, vypulírovaná jak velikonoèní vejce. Zapsali ji do klubu, do nóbl spoleènosti. Øíkaj si veteráni, samá elita."
"Myslíte ty, co k nim patøí Škoda osmiválec z typové øady 860, ten co se pøedvádìl u¾ v roce 1907 na Berlínském autosalónu?"
"To, ¾e udìlal?! To jsem ani nevìdìla, paní, ale dalo se to od nìj èekat."
"Nebo ètyøválec Laurin Klement - Škoda z roku 1925. To vám byl ú¾asný fešák a sportovec!"
"Jo, jo, bejvali to frajeøi. Typ FC si to klidnì hasil prùmìrnou rychlostí 118,72 kilákù v hodinì, a to, jestli se nemejlím, u¾ v roce 1908."
"Naši hoši nechybìli na ¾ádném závodì. Tøeba na Moskva - Riga a vùbec. Uèili nás to jednou v zimì na bì¾ícím páse."
"Kde jsou ty èasy, kdy mu¾ský byli ještì chlapi - myslím naše kluky au»áky samozøejmì. Ale doba pokroèila, je emancipace. Tùdle jel vedle mì do kopce jeden Favorit a sotva popadal dech."
"Podle mì má mezi celebritami èestné místo Laurin Klement Voiturette typ A Baujahr 1925 Hubraum, 1100 centimetrù krychlových, Zylinderzahl 2, 2. sitzig 680 kg. Opravdová noblesa."
"Svatá pravda, paní, v¾dycky mi pøipadal jako aristokrat na odpolední procházce. Chybìl mu snad jenom cylindr, bílá šála a špacírka."
"Zlaté lampy, zlatý klakson, kdy¾ si to štrádoval po hlavní tøídì, reflektor ¾ádné limuzíny nezùstal suchý. Škoda, ¾e jsme se nepoznali blí¾. Teï mì napadá, milá kolegynì, jestli se ta vaše známá Felicie ocitla v téhle spoleènosti, nebude u¾ samou pýchou chtít ani popojet."
"Ale jo, popojede. Do muzea."
"Tak to jí snad ani nezávidím. Bude krásná, zachovalá, ¾ádné vrásky a ¾ádný ¾ivot. To se dám radši nabourat."
"Bude noc, a my jsme proklábosily celej veèír. Koukám, ¾e ve voknì naproti nìjaká ¾enská zalejvá mátu. Voní a¾ sem. Dala bych si mojito, ale šéf do mì leje jenom benzín."
"Také tu paní odnaproti vídám. Nikdy se nezapomene podívat, jestli tu stojím, jako by mì odnìkud znala."
"Nevím jak vy, ale já u¾ vod toho stání cejtím všechny pneumatiky."
"Jednou se prý budeme vznášet."
"Tak se hezky vznášejte, paní, a dobrou noc!"
"Dobrou noc."
Ludmila Lojdová
