SeniorTip

Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Štěpánka,
zítra Felix.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

Nadace OKD

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

Carl Gustav Jung - švýcarský lékař a psycholog

26. 7. 1875 - 6. 6. 1961

Carl Gustav Jung byl švýcarský psychiatr a zakladatel analytické psychologie.

Jeho osobnost byla značně složitá a jeho dílo velmi rozsáhlé, takže lze projít pouze útržky jeho života.
V každém případě ovlivnil a posunul evropské myšlení mnohem dále, než si ještě dokážeme sami uvědomit. Možná odborníkům - psychologům a psychiatrům je to jasnější...

Hodnocení jeho mnohovrstevné osobnosti lze srovnat s hodnocením jeho krajana Paracelsa z Hohenheimu (1493-1541), lékaře, alchymisty, přírodovědce a experimentátora, o němž Jung prohlásil: „Není možné být k němu spravedlivý: buďto ho lze podcenit, nebo přecenit, takže nám nezůstává než neustálá nespokojenost s vlastní snahou porozumět byť jedinému aspektu jeho mnohostranné povahy."

Jeho souhrnné dílo je obsaženo v osmnácti svazcích; můžeme se zmínit pouze o některých z jeho knih.

Jung byl prvním z vědců, který se snažil objevit cestu k lidské osobnosti z vlastního nitra člověka, nikoliv zvenčí - hledal vztahy mezi egem a vlastním Já - tím, co je ve východních učeních nazýváno Átmánem - nebo Tao - prapůvodním duchem, prapůvodní energií.

Sice nebyl první, kdo analyzoval sny, ale stal se nejznámějším v oblasti analýzy snů. I když byl teoretický psycholog a praktikující psychiatr, velkou část svého života strávil studiem jiných oborů, včetně západní i východní filozofie, mytologie, alchymie, astrologie, sociologie, ale rovněž literatury a umění.

Pocházel ze vzdělaného rodu. Jeho dědeček z otcovy strany, také lékař. se také jmenoval Carl Gustav Jung a pocházel z Německa. Dokonce byly i náznaky, že byl nemanželským synem Goethovým, což se sice nepotvrdilo, ale mladý Jung si s touto myšlenkou často pohrával. Otec Johann Paul Achilles Jung (1842-1896), byl protestantský kněz, maminka Emilie Jung, rozená Preiswerk (1848 - 1923, pocházela také z kněžské rodiny. Několik jeho strýců ze strany obou rodičů bylo také protestantskými duchovními.

Carl Gustav Jung se narodil před sto pětatřiceti lety, 26. července 1875 v malé vesnici Kesswil, blízko Bodamského jezera. Byl druhým dítětem svých rodičů; starší bratr zemřel maličký a proto se matka o své druhé dítě hodně bála. Ani ne za půl roku po jeho narození byl jeho otec, který byl duchovním švýcarské reformované církve, jmenován farářem na lepší faře; přestěhovali se tedy do Laufenu nedaleko rýnských vodopádů. Jeho dětství ho hodně ovlivnilo, jak později popisoval ve své knize „Vzpomínky, sny, úvahy“ (Erinnerungen, Träume, Gedanken) , která vyšla až v r. 1956. Jako dítě Jung naprosto nepochyboval, že jeho matka udržuje styky s duchy; totéž se říkalo i o jeho dědečkovi Samuelovi Preiswerkovi.

Jung také pozoroval, že vztahy mezi rodiči byly napjaté, a ani on sám nenašel cestu ke svojí matce. Více si z počátku rozuměl s otcem, i když zjistil, že otec - i když byl kněz - se v některých věcech dost těžce potýkal s vírou a pochybnostmi. Maminka pocházela z bohaté rodiny a tatínek zřejmě nesplnil její představy o kariéře i o jejich manželském životě. Často trpěla depresemi; její syn později její nemoc označil jako neurotickou hysterii. Za pobytu v Laufenu byla nějakou dobu jeho matka hospitalizována na nedaleké psychiatrické klinice. Tehdy s rodinou žila matčina neprovdaná sestra. Své dovolené trávíval otec sám, bez rodiny.

V r. 1879 byl otec povolán na faru do vesnice Klein-Huningenu na břehu Rýna. Tehdy to byla starobylá vesnice, nyní je to součást Basileje. Carl si hodně prohlížel otcovy knihy, ale s dětmi si nehrál, ani později, když začal v r. 1881 chodit do školy. Otec ho naučil číst a vedle toho ho také učil latinsky.

Mladý Jung četl brzy knihy významných filozofů - Pythagorovy, Herakleitovy, Platonovy, zabýval se mystikou mistra Eckharta, studoval filozofii Schopenhaeuerovu.

Začal sbírat zkameněliny, minerály i kosti. Kameny ale byl fascinován i v dospělosti. když stavěl později své symbolické dílo - Bollingenskou věž, vytesal do kamene jakýsi památník symbolů - s verši lékaře, alchymisty a astrologa Arnolda de Villa Nova (1235 - 1311) a s indickou mandalou.

Až v r. 1884 se narodila sestra Gertrud Jung (1884 - 1935).

Mladý Jung míval pocit, že žije ve dvou osobnostech - jedné takové, která byla očekávána - školák ze současnosti, a druhá - důstojný a vlivný muž z minulosti.

V r. 1886 začal chodit do gymnázia v Basileji. Basilej byla tehdy město s pěti tisíci obyvateli, kde se lidé převážně znali. Cesta do školy vedla kolem Rýna a trvala asi půl hodiny. Humanitní předměty zvládal snadno, ale v při matematice mu pomáhala fotografická paměť. Na konci prvního roku na gymnáziu měl nehodu: nějaký spolužák s ním praštil o zem tak, že omdlel. Při tom si uvědomil, že nebude muset chodit do školy a tak omdléval vždy, když se měl učit nebo měl jít do školy. Zůstal doma asi půl roku. Jednou slyšel, jak otec s kýmsi starostlivě hovoří o jeho budoucnosti; obával se, že syn má epilepsii. Poukazoval na to, že rodina má málo peněz a že synovo vzdělání je proto velmi důležité, aby se mohl jednou sám uživit.

Bezprostředně na to se Jung vzpamatoval - pokračoval s otcem ve studiu latiny - a mdloby postupně přestaly. V té době začal Jung s velkou sebekázní studovat nejen to, co bylo ve škole - sám si určoval své cíle. Později si uvědomil, že na vlastní kůži zažil to, co je neuróza.
Byl velmi šťasten, když skončilo studium na gymnáziu, a přihlásil se v r. 1895 na lékařskou fakultu basilejské univerzity. Měl v úmyslu studovat psychiatrii, zvláště když zjistil, že psychózy jsou nemoci osobnosti.

Tehdy se Jung poprvé setkal s knihou o spiritismu a začal systematicky studovat spisy švédského duchovního, mystika a učence Emanuela Swedenborga (1688-1772), ale i jiné dostupné spiritistické knihy. Nějakým způsobem se mu podařilo naučit se hypnotizovat druhé.

V létě 1895 otec onemocněl a začátkem r. 1896 zemřel. Matka musela opustit faru a také byla ve finanční tísni. Někteří členové rodiny naléhali na Junga, aby se vzdal studia medicíny a převzal otcův úřad. Matka však dostala nějaké peníze od svého bratra, Jung sám pracoval jako mladší asistent na fakultě. Přestěhovali se k nejstarší matčině sestře na basilejské předměstí Binningen. Pomáhal tam tetě a strýcovi rozprodávat jejich starožitnosti a z prodeje dostával určitou provizi.

Mezi roky 1896 až 1899 pořádal Jung se svými sestřenkami, přáteli i dalšími příbuznými spiritistická sezení.

V r. 1896 šel na přání matky navštívit bohatou rodinu Rauschenbachů a najednou si uvědomil - nebo spíš měl vidění, že jejich čtrnáctiletá Emma (1882 - 1955) bude jednou jeho ženou. Řekl o tom svému příteli, který to považoval za žert, ale vidění se později vyplnilo.

V r. 1898 absolvoval kurz psychiatrie pod vedením německého psychiatra Ludwiga Willeho (1834-1924), žijícího v Basileji, ale jeho přednášky ho příliš nenadchly, spíš z nich pro něj vyvstaly další otázky, týkající se jeho vztahu s matkou.

Během studií, protože neměl peníze, příliš necestoval. Nakrátko se pouze dostal do Mnichova a do okolí Mylhúz v Alsasku. V červenci 1900 absolvoval státní zkoušku na univerzitě a večer šel poprvé v životě na oslavu do divadla.

Před nástupem na jakoukoli kliniku musel absolvovat povinnou vojenskou službu u pěchoty v Arau a získal hodnost nadporučíka.

Dostal nabídku na místo na mnichovské klinice, ale přitahovala ho psychiatrie. Jedinou možností pro získání praxe byla práce v ústavu choromyslných. Univerzitní diplom dostal 27. listopadu 1900 a 10. prosince nastoupil jako lékař asistent v ústavu pro duševně choré v Burghölzli, dnešní části Curychu, který byl zároveň univerzitní klinikou curyšské univerzity - viz obrázek. Právě rok tam byl ředitelem švýcarský psychiatr Eugen Bleuer (1857-1939). Na klinice byli celkem čtyři lékaři. Tehdy byla Basilej kulturně mnohem více rozvinuta než Curych.

Během prvního půlroku Jung hlavně četl vše, co bylo o psychiatrii na klinice dostupně. Prošel všechny dosud vyšlé ročníky časopisu „Všeobecný časopis pro psychiatrii“ (Allgemeine Zeitschrift fůr Psychiatrie). Celkem se s nikým nepřátelil.

Jung ale musel především vedle prací ve funkci Bleuerova asistenta připravit svou dizertační práci pro doktorát. Rozhodl se zpracovat své někdejší poznatky ze spiritistických seancí. Do té doby byl spiritismus na poli vědy tabu, ale dva roky před tím vyšlo první vědecké dílo s tímto námětem. Zároveň dostal od Bleuera za úkol zpracovat recenzi knihy Sigmunda Freuda (1856-1939) „O snech“ (Ûber den Traum), která vyšla v r. 1899. Z počátku bral Jung úkol jako každý jiný, až v r. 1903 ho kniha opravdu zaujala. Začal studovat i další Freudovy knihy, především jeho a jeho spoluautora Josepha Breuera (1842-1925) „Studie o hysterii“ (Studien über Hysterie). Jung si všiml, že některé popisy hysterie jsou podobné stavům transu, který zažil při společných spiritistických seancích. Snažil se tyto poznatky spolu se svými osobními zkušenostmi skloubit do své práce.

Na osmdesáti šesti stránkách své dizertace „K psychologii a patologii takzvaných okultních jevů“ (Zur Psychologie und Pathologie sogenannter occulter Phänomene) popsal své poznatky; změnil sice jména, ale Basilej byla tak malé město, že se po uveřejnění diplomové práce po doktorátu prozradilo, kdo se seancí zúčastnil. Způsobilo to problémy jeho příbuzným, které se vystěhovaly raději do Francie, aby ušly ostudě. Doktorát Jung obhájil v r. 1902. Sám strávil po doktorátu půl roku v Paříži u psychiatra Pierra Janeta (1857 - 1947).

V r. 1901 se opět setkal s Emmou Rauschenbachovou a požádal ji o ruku (její obrázek z pozdějších let). Ona ho odmítla, ale nakonec ji matka přemluvila a tak se Emma Rauschenbachová a Carl Gustav Jung stali 14. února 1903 manžely. Přes to, že Emma přinesla do manželství velké jmění, bydleli nejdříve v bytě na klinice.
V r. 1904 se Jung stal v Burghölzli starším lékařem a v prosinci se narodila jeho nejstarší dcera Agathe. - Tehdy se stala v Burghölzli jeho pacientkou ruská židovská dívka Sabina Spielrein (1884-1942), se kterou měl Jung hluboký milostný vztah, který byl hodně složitý, což podle některých pramenů vedlo k roztržce s Bleuerem a i k jeho pozdějšímu odchodu z kliniky. Později se Sabina stala rovněž odbornicí v psychoanalýze. Zahynula v Rusku za druhé světové války i se svými dvěma dcerami.

V r. 1905 se Jung stal soukromým docentem psychiatrie na curyšské univerzitě a téma jeho inaugurační řeči bylo „Psychopatologický dosah asociačních experimentů" (Die psychopathologische Bedeutung des Assoziationsexperiments). Kladl zde otázku, je-li psychologie vyznáním nebo vědou. V dubnu 1905 se stal v Burghölzli vedoucím psychiatrické kliniky.

V únoru 1906 se narodila druhá dcera Gret, která se v dospělosti zabývala astrologií a přednášela po otcově smrti o jeho horoskopu.

V dubnu 1906 napsal Jung Freudovi první dopis a připojil výtisk pojednání o diagnostice slovních asociací (Studien zur Wort-Association). V březnu 1907 odcestovali Jungovi spolu s dalším švýcarským psychiatrem Ludwigem Binswanegerem (1881-1966) za Freudem do Vídně. Ve Vídni strávili šest dní. První rozhovor se protáhl na více než třináct hodin. Začalo tehdy velké přátelství, které trvalo do r. 1913. V tomto období dokonce byl Jung Freudem tak okouzlen, že se rozhodl jeho dílo propagovat po celém světě. Naopak Freud dokonce chtěl učinit Junga jakýmsi svým nástupcem a „pomazat ho podle starozákonních pravidel jako svého syna“. Ale nedošlo k tomu.

Rozvinutí jejich přátelství napomáhalo více to, že si pouze dopisovali, než kdyby se stýkali. Při různých mezinárodních psychiatrických konferencích Jung Freudovy myšlenky prosazoval a hájil.

S Freudovou pomocí byl Jung zvolen za předsedu Mezinárodní psychoanalytické společnosti. Freud také usiloval o to, aby byl Jung vydavatelem „Příručky pro psychoanalytické a psychopatologické bádání“ (Jahrbuch für psychoanalytische und psychopathologische Forschungen). Na ročence měl Jung hodně práce, která byla dost vyčerpávající a nikoliv pouze vědecká - často musel přepisovat neuspořádané příspěvky jiných autorů.

Koncem roku 1908 se narodil jediný Jungův syn Franz (1908 - 1996).

V r. 1909 ukončil Jung svoji činnost na klinice v Burghölzli a otevřel si soukromou praxi. Na jaře se přestěhoval do domu v Küsnachtu na břehu Luzernského jezera (Vierwaldstättsee) v Seestrasse č. 228. Spolu s Jungovou rodinou se v Küsnachtu usadila i Jungova matka a v r. 1911 se přistěhovala i sestra Gertrud, která Jungovi dělala po šestnáct dalších let sekretářku. Nad vchodem domu byl nápis: „Vocatus atque non vocatus deus aderit" — „Bůh bude přítomen, ať volán či nevolán".

V září 1909 cestoval Jung spolu s Freudem do Ameriky; v Massachussets na Clarkově univerzitě měli řadu přednášek. Podle některých pramenů dostali i čestné doktoráty. Ale v té době začal Jung pochybovat o správnosti Freudova učení.

Jung se totiž ponořil do studia mytologie a snažil se svá bádání podpořit i studiem archeologie. Posléze přestal přijímat základní Freudovu teorii o důležitosti vlivu sexuality na psyché. Rovněž při společné cestě na lodi při plavbě do Ameriky utrpěla vzájemná důvěra v upřímnost jejich vzájemného přátelství. Na základě svého studia mytologie, které Freud odsuzoval, začal Jung prosazovat přednost mateřského archetypu, to jest prapůvodního vzoru, nad jakoukoli sexuální potřebou. Napsal pojednání „Změny a symboly libida“ (Wandlungen und Symbole der Libido), které Freudovo učení popíralo. Tehdy prohlásil: „Nesmírná role matky v mytologii je mnohem a mnohem významnější nežli problém biologického incestu."

Jejich vzájemná korespondence začala upadat v r. 1910. - V tomto roce se v září narodila dcera Marianne.

Důvody rozpadu jejich přátelství tkvěly ale také ve složitosti povah obou i snahy obou prosadit sebe i své názory za každou cenu.

V r. 1912 měl Jung řadu přednášek na Forhamově univerzitě v New Yorku a pak se v listopadu setkali s Freudem v Mnichově na konferenci. Ještě se naposledy spolu setkali také v Mnichově na podzim r. 1913 a zde představil Jung typy extrovertní a introvertní, ale podle svědků měl kongres v důsledku napětí mezi Freudem a Jungem velmi nepříjemnou atmosféru. O psychologických typech napsal potom Jung pojednání „Psychologické typy“ (Psychologische Typen) až v r. 1921.

V té době se Jung seznamoval s dílem dalšího učence - indologa a znalce sanskrtu Maxe Müllera (1823-1900), který napsal mnohasvazkové dílo „ Heilige Bücher des Ostens“ (Svaté knihy Východu).

Byl to možná ukončený vztah k Freudovi, možná i jeho mimomanželské vztahy, které vyústily v r. 1913 do Jungova nervového zhroucení. Dokonce měl dvakrát sen o blízké apokalypse války. Viděl, jak se moře vylilo z břehů a proměnilo se v krev. Po sedm let se potýkal se svou depresí. Ale také to byla pro něj vědecká konfrontace s nevědomím. Měl vize a slyšel hlasy. Obával se, že mu hrozí psychóza a schizofrenie. Zaznamenával si vědecky vše, co zažíval, do malého deníku v červených deskách, který podle toho měl pracovní název „Červená kniha“. Byly to zápisky z období šestnácti let. Jung nepředpokládal vydání tohoto intimního deníku, ale jeho vnuk Ulrich Hoerni, který je předsedou nadace pečující o Jungovo dílo, rozhodl o jejím vydání, které se ale uskutečnilo až v tomto století.

V roce 1913 také začal jeho manželský trojúhelník s další pacientkou - Toni Wolff (1888 - 1953), který trval deset let.
Přes to se v r. 1914 narodila Jungovým dcera Helena.
Jung tehdy rezignoval na funkci prezidenta Mezinárodní psychoanalytické společnosti a odešel z univerzity.

V r. 1916 se setkal s významným německým spisovatelem Hermannem Hessem (1877-1962), který se nervově zhroutil po smrti svého otce a syna a po rozpadu manželství. Jung se stal jeho lékařem a značně ovlivnil jeho dílo. V románu „Demian“ z r. 1917 Hesse dokonce užil množství Jungových myšlenek a nápadů a pak čerpal z Jungových poznatků ve svém známějším díle z buddhismu „Siddhártha“ z r. 1922.

V Hessově díle jsou i odrazy spisku, který Jung vydal soukromým tiskem právě v r. 1916 „Septem sermones ad mortuos“ (Sedmero ponaučení zemřelým) od Basilida, syrského učitele v Alexandrii mezi roky 117 až 138. Jung knížečku dával svým přátelům a později s ní nesouhlasil, i když v té době toto dílko uzavřelo nejpalčivější období jeho krize a pomohlo mu najít cestu k sobě samému.

Během války měl Jung některé vojenské povinnosti, především v táboře pro britské válečné zajatce, kde se setkal i s Gurkhy ze severní Indie. Pokoušel se zlepšit situaci zajatců a byl rád, že si může procvičit angličtinu. V té době podvědomě kreslil samé mandaly a zjistil, že jej to velmi uklidňuje.

V těchto krizích začalo kulminovat jeho studium křesťanství, hinduismu, buddhismu a taoismu. Při těchto duchovních výpravách, které sledovaly stezky dávných učenců, světců a proroků se setkával s božským...

Před tím v r. 1922 vyvrcholilo jeho studium mandal a kruhových tvarů, které začal vtělovat do trvalejší podoby. Zakoupil pozemek na druhé straně Lucernského jezera v Bollingenu a chtěl zde vystavět primitivní příbytek. Původní záměr bylo stavení kruhového tvar, jakási věž. Ovšem nakonec vznikl celý dům, který je podle podstatné části nazýván „Bollingenskou věží“. Jungovi tato činnost přinesla velké vnitřní uspokojení.

Souviselo to s hledáním „středu“ vlastní bytosti, onoho Já, které není egem nebo sebestředností, ale pravým jádrem bytosti - jógického Átmánu. Je to „uvědomění si sebe sama“ nebo též „seberealizace“. Jungovi životopisci a psychologové tento proces nazývají individuací.

Podle jména Bollingenské věže vznikla v r. 1945 Bollingenská nadace, udělující Bollingenskou cenu. Prvním příjemcem této ceny byl kontroverzní americký básník, esejista, překladatel a literární kritik Ezra Pound (1885 - 1972).

V r. 1922 při semináři na darmstadtské Škole moudrosti (Schule der Weisheit), kterou založil livornský emigrant hrabě Hermann Keyserling (1880-1946), se Jung setkal se slavným sinologem, knězem a misionářem Richardem Wilhelmem (1873-1930), tehdy profesorem čínštiny na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, který právě překládal jedno ze základních taoistických děl „I - Ťing“ (Kniha proměn). „Kniha proměn“, která vyšla v r. 1923, je určitým návodem pro zkoumání budoucnosti. Pro zajímavost uvádím, že podle této knihy postupovali Japonci v druhé světové válce při plánování útoku na Perl Harbor na Havaji, kterým začal vstup USA do války. Ke „Knize proměn“ napsal Jung předmluvu. Jiné prameny ale uvádějí, že k setkání obou vědců došlo až v r. 1928.

V r. 1924 studoval Jung v Americe psychologii Indiánů Pueblo.

V r. 1925 připravoval jedno ze svých stěžejních děl „Psychologie nevědomí“ (Psychologie des Unbewusstsein) a na podzim odjel do Afriky, kde uskutečnil podobná studia jako v Americe u černošských kmenů rovníkové Afriky. Na hranici Keni a Ugandy se dostal až k úpatí hory Mount Elgon.

V r. 1928 začal se studiem alchymie z hlediska psychologie a přetváření osobnosti při alchymistických procesech.

Další dílo Wilhelmovo, kterým se Jung zaobíral a dokonce napomohl k jeho vydání, byl překlad starobylého čínského textu mudrce z 8. století, Lü - Jena, který byl nazýván „Hostem z jeskyně“ Kniha, ke které opět Jung napsal předmluvu, byla nazvána „Tajemství zlatého květu“ (Geheimnis der goldenen Blute) s podtitulkem „Čínská kniha života“ a byla v ní vysvětlena podstata prapůvodní mateřské energie Tao. Tato prapůvodní energie má v různých učeních různé názvy: v Číně a Japonsku je to Tao nebo i Čchi, v Indii je to Kundalini, v muslimských zemích Ruah nebo Ruh, v Austrálii Duhový had.

Kniha vyšla v r. 1929, pár měsíců před Wilhelmovou smrtí.

Jung napsal na Wilhelmovu paměť esej „Na paměť Richarda Wilhelma“ (In Memoriam: Richard Wilhelm) a zde se poprvé zabýval dalším pojmem: synchronicitou. Je to jev, kdy se například dva děje vyskytují najednou nebo v nějaké neobvyklé souvislosti přes to, že mezi nimi neexistuje příčinný vztah, cosi, nad čím zůstaneme v údivu a hovoříme o náhodě nebo i o zázraku; ale Jung zkoumal tyto jevy a zjistil, že jsou poměrně běžné - a nikoliv náhodné. - Ovšem podrobné pojednání předložili Jung a další významný vědec - rakouský teoretický fyzik Wolfgang Pauli (1900-1958) až v r. 1952 ve společném díle „Výklad přírody a psychika“ (Naturerklarung und Psyche).
Pauli už v r. 1925 vyslovil jeden ze základních principů kvantové fyziky tzv. vylučovací princip, za který dostal na Einsteinův návrh v r. 1945 Nobelovu cenu. V r. 1930 měl vážné psychické problémy po rozpadu manželství a stal se nejdříve Jungovým pacientem, později žákem psychologie i spolupracovníkem.

Mezi roky 1930 a 1939 cestoval Jung v různých částech světa, kde přednášel a získával vědecká a doktorská ocenění. V r. 1938 dokonce strávil dva týdny v kalkatské nemocnici, protože vážně onemocněl a dokonce měl i delirium. Pak už cestoval pouze po Evropě.

Ve svých přednáškách mluvil o snech, o alchymii, o nevědomí. V říjnu r. 1932 proběhl na Princetownské univerzitě v New Yersey seminář o Kundalini. Podle záznamů z tohoto semináře je patrné, je Jung sám zjistil jedno z největších mystérií a dokázal probudit sílu Kundalini.

Některé z jeho citátů o tomto posvátném tajemství:
„Víte, Kundalini v psychologických názvech je tím, kdo vás vede do největších dobrodružství... Je to hledání, které činí svět příjemným; a toto je Kundalini; je to božské naléhání.“
„Naléhání k realizaci, sebeuvědomění posouvá přirozeně člověka k sobě. Dává možnost být sám sebou, měl by naprosto vyrůst do své vlastní podoby, pokud zde nejsou překážky a zábrany podle mnohých popisů, které (člověku) brání, aby se stal tím, kým by skutečně být měl.“
„Z hlediska bohů není tento svět ničím než dětskou hrou; je to semínko v zemi, pouhá možnost. Celý náš vědomý svět je pouhé sémě budoucího. A když jste uspěli s probuzením Kundalini, takže se začne hýbat odsud z pouhé možnosti, nezbytně začnete se světem, který je světem věčnosti, zcela odlišný od našeho světa.“

Tento seminář Jung prezentoval ve stejném roce rovněž Psychologickému klubu v Curychu.

Po Freudově smrti - 23. září 1939 napsal Jung nekrolog.

Do r. 1939 byl Jung činný v německé Všeobecné lékařské společnosti pro psychoterapii (Allegemeine Ärzliche Geselleschaft für Psychotherapie), kterou založil psychiatr a psycholog Matthias Heinrich Göring (1879-1945), bratranec Hitlerova zástupce Hermanna Göringa (1893-1945). Na protest proti antisemitské politice Třetí říše se Jung této funkce i všech funkcí v německých institucích v r. 1939 vzdal. O Hitlerovi prohlásil: „On je médium. Německá politika se neutváří, ona je zjevována Hitlerem.“

Během války se v r. 1943 stal řádným profesorem lékařské psychologie na basilejské univerzitě, ale ve své psychiatrické praxi pokračoval. Zabýval se například léčbou uměním, objevil, že alkoholismus se dá vyléčit, pokud dotyčný alkoholik začne žít duchovním životem.

Rok 1944 pro něj byl zdravotně nešťastný - při úrazu si zlomil nohu a utrpěl srdeční infarkt. Byl poměrně blízko smrti a měl určité vize, které potom popsal v už citované knize „Vzpomínky, sny, úvahy“. Ale v témže roce byl vydán spis „Psychologie a alchymie“ (Psychologie und Achemie), v němž analyzoval alchymistické symboly a poukazoval na jejich přímý vliv na psychoanalytický proces. Dokazoval, že alchymistický proces byl v podstatě přetvářením alchymistova vlastního Já. Uvažoval, že symbolika alchymistických obrazů přivádí k doplňování dvojic archetypů mužské a ženské podstaty, které nazval „animus“ a „anima“.

Z významnějších spisů po válce vyšla v r. 1946 „Psychologie přenosu“ (Die Psychoilogie der Ûbertragung). Jung se zabýval především svým bádáním o teorii kolektivního nevědomí.

V srpnu 1948 byl v Curychu otevřen Institut C.G.Junga a v témže roce vznikla přednáška „Pokus o psychologickou interpretaci Svaté Trojice“, v níž čerpal ze spisů gnostiků a pokusil se tento pojem vysvětlit vědecky. Ovšem zajímavé je, že v r. 1950 papež Pius XII. vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie, čímž se aspoň trochu napravilo mnohasetleté zanedbávání významu Ježíšovy Matky.

V padesátých letech se Jung zabýval temnou stránkou božství, jakýmsi „stínem Boha“. Svoje otázky a názory zformuloval v pojednání „Odpověď na Joba“ (Antwort auf Hiob).

V r. 1953 začaly vycházet Jungovy sebrané spisy, počínaje „Psychologií a alchymií“. Emma Jungová tehdy pracovala na knize o svatém grálu a zemřela v listopadu 1955 před jejím dokončením. Po její smrti dělala Jungovi společnost i hospodyni anglická paní Ruth Bailey, která už z doby po válce byla v rodině Jungových více nežli jen hospodyní.

Po Emmině smrti dělal Jung ještě nějaké úpravy na Bollingenské věži.

V r. 1957 byla v Basileji založena Mezinárodní asociace pro analytickou psychologii (Internationalle Gesellschaft für analytische Psychologie). Poslední svazek Jungových sebraných spisů vyšel v r. 1958.

Svým dílem Jung ovlivnil mnohé světové spisovatele i umělce. Byl to například irský spisovatel James Joyce (1882-1941), jehož dceru léčil a který některé Jungovy myšlenky interpretoval komickým způsobem ve své práci „Plačky nad Finneganem“ (Finnegans Wake), nebo Jung inspiroval amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda (1896-1940) v jeho románu „Něžná je noc“ (Tender is the Night).

Jeho pacientem, který byl také Jungem ovlivněn, byl v r. 1939 také americký abstraktní impresionista Jackson Pollock (1912-1956), jehož obrazy jsou v současné době nejdražší na světě.

Na jaře r. 1961 pobýval Jung v Bollingenu, 30. května onemocněl a 6. června 1961 zemřel ve svém domě v Küsnachtu. Ještě před smrtí popisoval svá poslední vidění, týkající se tajemství jsoucna i smrti. Pochován byl do rodinného hrobu v Küsnachtu.

Existuje nádherný videozáznam z r. 1959, bohužel jen v angličtině, o Jungově vyznání Boha. Uvádím překlad:
John Freeman, moderátor BBC: „Když jste byl mladý, chodil jste do kostela?“
- Jung: „Ó ano! Všichni jsme chodili do kostela.“
- Freeman: „A věřili jste v Boha?“
- Jung: „Ó ano! Všichni jsme věřili.“
- Freeman: „A teď, věříte?“
- Jung: „Právě teď? ... - ... To je obtížné odpovědět... - ... teď... vím... já nevěřím... já vím (že Bůh je).“

Dobromila Lebrová

* * *
Zobrazit všechny články autorky