WILLIAM RICKETTS (1898 – 1993) „NIKOMU NEPATØÍM,
NEPATØÍM NIKDE, JSEM VŠUDE,
ALE PATØÍM”
To byla slova sochaøe, keramika Williama Ricketta, který se narodil v Richmondu ve státì Victorie roku 1898 a zemøel v roce 1993 v Melbourne.
Celý svùj ¾ivot vìnoval sochaøení a zasvìtil ho pùvodním obyvatelùm z centrální Austrálie v letech 1949 - 1960. Inspirovali ho k jeho práci s hlínou.
Získal k australským domorodcùm spirituální konekci a velkou úctu. Vá¾il si jejich spojitosti s pøírodou a znalostí, jak v nehostinné zemi pøe¾ít. Díky jim si èasem vytvoøil duchovní místo, které nazval “William Ricketts Sanctuary”. Sna¾il se tím místem vyjádøit boj za ochranu matky pøírody, místo neustálého a pravidelného nièení pøírody nynìjší civilizací.
Nejvìtší èást svého plodného ¾ivota William pro¾il ve svém Sanctuary v “Mount Dandenong”, blízko “Olindy” (osada) a tam také ve svých devadesáti pìti letech zemøel. Domorodou krev nemìl, ale prohlašoval, ¾e si ho “Pitjantjatjara” národ adoptovali. Pøipadal si jedním z nich.
Mimo jiných vzácných vlastností, kterými William oplýval, byla touha po duševním rùstu, a tak v roce 1970 navštívil Indii, kde se po dva roky zdokonaloval ve spirituálním uèení v “Ashramu” ve “Sri Aurobindo”. Moc se mu zamlouvaly vìdomosti a filosofie tìchto lidí. Nìkolikrát jsme “William Ricketts Sanctuary“ navštívili a obdivovali jeho keramické sochy perfektnì vystihující domorodé obyvatele umístìné peèlivì do pøírodní krásy v jeho deš»ovém pralese, kde se “Sanctuary nachází. William pracoval neustále na nových projektech, a¾ do pozdních let svého ¾ivota. Byl to velice zvláštní, energický, duchovnì zalo¾ený èlovìk. Stále opakoval, ¾e Bùh pracuje neobvyklou, záhadnou cestou. Také øíkal, ¾e musel pro domorodý národ nìco udìlat, aby jej vyzdvihl pøed oèima bílých lidí. Hlínu pøipodobòoval k zemi, atomu a pøírodì. „Chci se s lidmi podìlit o to, co mnì Bùh dal do vínku a co dal australským domorodcùm.”
„Tento les je les lásky.”
Ano, tato slova vystihl pøesnì. Sochy domorodých obyvatel z vypálené hlíny zaplnily jeho les lásky dokonale pro obdiv ka¾dého, kdo chtìl nìco spirituálního, neobvyklého, pohádkového objevit.
Jsem esence (jádro) bo¾í, prohlašoval William a svým vyprávìním o svém bohatém ¾ivotì nezaujal jenom nás, ale snad ka¾dého, kdo s ním pøišel do styku.
Pøi jedné neèekané návštìvì v lese lásky nám William pøedvádìl tanec ptákù „Lyre birds”, se kterými se o les dìlil. ®ilo jich tam spousta a tento pták, kdy¾ tancuje a pøedvádí své umìní v namlouvání partnerky, pøekrývá svým krajkovým, vìjíøovitým peøím z ocásku svojí hlavu. Pøi tanci vydává zvuky jako lyra (hudební nástroj z antického Øecka). Tøepe mimo jiné peøím pøed svou hlavièkou a otáèí se dokola. Vydává èisté tóny napodobující jiné ptáky, savce a dokonce i lidí. William, pøesnì jako pták, tancoval a mával vìjíøem z peøí pøed svým oblièejem. Obdivoval volnost ptákù a zvíøat všeobecnì. ®ít v pøítomnosti tìchto ptákù je obohacující ¾ivotní zkušenost, prohlásil William s pøíjemným úsmìvem ve tváøi.
Dívali jsme se s napìtím, jak tanèí ve svém u¾ pokroèilém vìku a s nadšením vypráví o svém pøátelství k domorodcùm a zvíøatùm. To od domorodcù se nauèil napodobovat tance ptákù. Oni napodobují ptáky a zvíøata pøi svých rituálech.
Vraceli jsme se z lesa lásky obohaceni nìèím novým, zvláštním, s pocitem jakéhosi nepopsatelného blaha a obdivu k èlovìku, který zasvìtil celo¾ivotní práci a vlastnì svoje Bo¾í jádro australským domorodcùm.
