Za skuteèný cit je odmìna
Za jaký cit? Nesna¾ila jsem se skrývat, ¾e doslova miluji kalendáøe. Proè?
Není toti¾ snadné a vlastnì ji¾ ani po mne není mo¾né pøelétat pùl svìta abych mohla zase vidìt domov, ale je mo¾né se zamyslet a hledat jiné cesty. Ne jiným zpùsobem cestovat, ale pøesto vidìt všechna ta krásná a milá místa.
No jistì jsou to právì kalendáøe. Ka¾dý mìsíc jsem v jiném mìstì, na jiných horách, u jiných øek. Mám toti¾ tøi stolní a dalších devìt kalendáøù na dveøích a stìnách našeho domu. Jak jsem se k nim dostala? Toti¾ tam, v srdci Evropy mám nejen sestru a další rodinu, ale také pøátele, kteøí byli tak hodní a pochopili, proè mám ty kalendáøe ráda.
Máme ji¾ za sebou konec mìsíce èervence a nyní máme srpen. Byl tedy èas kalendáøe otoèit a radovat se z nových obrázkù. Staèí otoèit hlavu, nebo udìlat pár krokù a dívám se na mùj domov. Na moravská a èeská mìsta, rozkvetlé stromy a louky a a¾ pøijde další mìsíc objeví se krásy ještì víc.
Ale jak to bude dál?
Ka¾dý rok sestra posílá knihy, èasopisy a èeské dárky pro rodinu. V urèité dobì je to balík kalendáøù a to nejen od sestry, ale také od pøátel. Letos ještì bez kalendáøù odeslala sestra z Prahy balík 12. bøezna a v pátek 24. èervence balík došel.
Jak je vidìt, posílat v této dobì balíky není pøíliš moudré.
Jak to vyøeším s kalendáøi? Nevyhodím ani jeden jediný. Mìsíce mìnit nemohu, ale budu jim mìnit místa. Jaký je den a jaký mìsíc mi prozradí australský kalendáø plný kvìtin. Visí tak vedle sebe ten èeský a ten australský a sluší jim to.
Musím vìøit, ¾e jednoho dne opìt pøiletí ty kalendáøe z èeského domova, ¾e nás ten virus nepøemù¾e.
Text a ilustrace: Jana Reichová
PS: Dostala jsem dopis od Hany Gerzanicové - Honsové s její poslední básní. Rada se s vámi ještì podìlím o moc pìknou básnièku, kterou mi poslala.
Pandemie coronaviru
Hana Gerzanicová
Pandemie coronaviru
není jen nemoc, umírání,
je to pro svìt
velké varování!
Èlovìk má mo¾nost
vládnout nad svìtem.
Dát dobro a krásu
nebo zlo svým dìtem.
Èlovìk mù¾e mít dobro,
krásu a lásku v duši…
…Nebo touhu po slávì a moci,
která všechno zruší.
Proè èlovìk tou¾í
mít stále víc a víc?
V¾dy» do hrobu nevezme
si pøece vùbec nic…
Kdo kolem seje zlo
jen z pole zla zlo sklidí
zlévané slzami
pøes utrpení lidí.
Proè nejsou lidé vdìèní,
¾e mohou ¾ivot znát?
V¾dy» vìtší dar a mo¾nost
jim nikde nelze dát.
Ké¾ by hrùza pandemie
lidi probudila
a zapomenutý dar dobra
svìtu navrátila.
Ale jak to bude dál?
