Já chodím jen na chvíli k lesu s pejskem. Samozøejmì s rouškou doma ušitou. Aspoò víme, ¾e na rybníce zahnízdil párek divokých kaèenek, v lese potkáváme párek zajícù a svým zpìvem nás tìší kosáci, hejna špaèkù a pøidal se i drozd kvíèala.
Sýkorky ještì vymetají zbytky z krmítek, a aby si ještì trochu pochutnaly tak jim tam nìco pøidáme. Tady je ještì po ránu poøádný mráz a vydr¾í být zima a¾ dopoledne, ne¾ se trochu oteplí. Sna¾í se kvést sasanky, bledulky, snì¾enky i jíva s koèièkami, ale je to všechno pøejíté mrazem. Mìjte se hezky a budeme si pøát, aby se co nejdøíve vše dostalo do svých kolejí.
A jakou mají moc ty køehké nitky, ¾e unesou tu tíhu snìhu, pod ní¾ se i stromy rozlámou.
První pilná vèelièka vyu¾ila sluníèka.
Podbìl – tato léèivá bylina neroste na záhonech ani v zahradách, ale rumištích, skládkách, podél obna¾ených cest. Daøí se jí v nehostinných pùdách proto, ¾e má dlouhý oddenek. Nejdøíve se objeví krásné ¾luté kvìty a a¾ posléze vyraší lupeny. Nakonec pøijdou ti, kteøí sbírají bylinky.
Stì¾í bychom mohli èekat, ¾e v tak mrazivém jarním dni objevíme na suchém listí motýla. Jeho køehká krása bývá spojována s létem, s kvetoucí loukou. Podle barevných skvrn na køídlech poznáte baboèku paví oko.
Takhle vykraèujete po loòském listí a najednou vám pod nohama vzlétne motýl, baboèka bílé C, který byl nìkde schovaný pod listem a kdy¾ ho sluníèko probudilo, tak se vydal do svìta hledat nìjakou kytièku aby se posilnil po zimì.
Bílé krásky – sedmikrásky
Køivatec ¾lutý kvete v bøeznu, dubnu, je to posel jara.
Nedoèkavý zajíèek vyšel si vyvìtrat zimní ko¾íšek.
