Proè neslavit, kdy¾ je co oslavovat
Jistì, v¾dy je co oslavovat, nejkrásnìjší svátky jsou jistì Vánoce a vìøme, ¾e nikdy tìmi nejkrásnìjšími svátky nepøestanou být. Kdy¾ slavíme Vánoce tedy také slavíme Velikonoce a copak ještì rùzná výroèí. Jsou dùle¾itá výroèí historická, ale také milá výroèí osobní. Nejèastìji se s velkou radostí oslavují narozeniny.
V našem èeském domovì ještì slavíme svátky jmen, ty se bohu¾el v Austrálii neslaví. To znamená o jeden dárek v roce míò. Ovšem, máme-li pøíbuzné a pøátele doma, nezapomínáme jejich jména a potom také ten jejich sváteèní den.
Pokud ji¾ trochu zapomínáme, staèí se podívat na kalendáø.
Tam pøece v¾dy byla všemo¾ná jména na pøíklad i sester mého tatínka – Bo¾ena, Marie, Anna, Emilie, Helena a Jaroslava. A co jména mu¾ská, tøeba tatínek Josef mìl bratry Václava a Jaroslava.
V rodinì mojí maminky Rù¾eny bylo také mnoho hezkých jmen. Byla tam Anna, Dorota, Bo¾ena, Barbora a opìt stejná jména jako v rodinì mého tatínka.
Také nezapomínám jména bratrancù a sestøenic. Bylo jich dost, ale bratranci byli jenom tøi – František, Jiøí a Rostistav. Kdy¾ jsem se vdala pøibyla jména zase jiná – Zdenìk, Zdeòka, Jindøich, Alena, Ludmila a další.
S pøáteli pøicházela také další jména, která v rodinì nebyla jako Marcela, Vlasta, Vìra a ještì zase další.
Opravdu tady je jediná pomoc a to je ten kalendáø. Jména jsou jen na malých kalendáøích, které mám postavené u poèítaèe, v lo¾nici a v kuchyni. Ve tøech to jistì všechno najdu. Zaèít pìknì od ledna a poznamenat si to. Hned ale v únoru musí být omyl ! Jedenáctého února – Bo¾ena. Svátek Bo¾eny byl v¾dy 29. èervence, jen tøi dny po svátku sv. Anny 26. 7. Nyní v èervenci 29 je Berenice a Marta.
Listuji dál a vidím jména naprosto neznámá jako Zaira, Mariola, Elfrída, Mirela, Eunika, Gina, Elza … Ne, to mnì docela staèí.
V kalendáøi bývala pùvodnì jména svatých, potom a to nevím kdy zaèala pøibývat jména nová.
Kdy¾ odcházel ze Sydney katolický knìz Petr Eliáš dal mnì pro vzpomínku slovník svatých – The Penguin dictioary of saints – vydanou v roce 1965. Mnohokrát mi tento slovník pomohl, zvláštì ještì pro práci v èeském vysílání a pozdìji také pøi pøípravì rùzných programù pro èeské krajany.
Z tìch neznámých jmen z kalendáøe jsem tam nenašla ani jedno.
Mladší generace pøidávají jména, která jsou pro nì zajímavá, ale prostì hlavnì ¾e jsou nová, proè prý stále pou¾ívat jenom stará jména. Jména svatých vìtšinì nových generací ji¾ bohu¾el nic neøíkají.
Já osobnì si stì¾ovat nemohu, proto¾e jméno Jana, které se stalo moderním ve tøicátých letech minulého století je stále ve stejný den na kalendáøi. Kdy¾ jsem se narodila a moji rodièe prý rodinì oznámili, jak se budu jmenovat, všichni byli témìø zdìšeni, pøece v rodinì se tak nikdy nikdo nejmenoval. No a také dál nejmenuje. Jenom já prababièka.
Kdy¾ jsem se vdala pøibyla jména zase jiná – Zdenìk, Zdeòka, Jindøich, Alena, Ludmila a další.