Já jsem se s Evou pøátelila posledních deset let pøed jejím odchodem. Bylo to pøevá¾nì veselých deset let pøes všechny trable a neuvìøitelné situace, kterými procházela. Je to náplò pøipravované kní¾ky, která snad v dohledné dobì spatøí svìtlo svìta, zde se omezím na psy. Vyprávìla mi o mnohých, ale já jsem za¾ila jenom ovèáka Daga. Byl moc hodný a poslušný. Eva mu v dobrém rozmaru øíkala Pepíku. Rád le¾el pod pianem, kdy¾ na nìj panièka hrála a pøitom zpívala. Kdy¾ nìkdo strèil hlavu do Evina okna v jejím pøízemním bytì v Dejvicích, co¾ se stávalo dost èasto, zále¾elo na tom, kdo to byl. V pøípadì pøíchozího hosta ¾ádoucího, dávala Eva svou radost najevo velice nahlas a s temperamentem jí vlastním, co¾ Daga nechalo v klidu. Znìlo to asi tak: „Pocem ty vole (event. krávo), ty syèáku, ty zmetku, ty stará vojno… drahouši, miláèku, kdes byl(a) tak dlouho, pojï dál, a» tì mohu obejmout, políbit, a taky ti namlátit, ¾e ses tak dlouho neukázal(a).“ Pokud byl návštìvník nevítaný, zaèátek zvolání byl podobný, ale pak následoval pokyn: „Dagu, vyskoè ven a vy¾eò toho…“ a následovaly výrazy nepublikovatelné. A Dag to uèinil rád. Jedním skokem byl venku, postrašil vrèením a štìkotem vlezlého pøíchozího a ještì se mohl š»astnì vyèurat u blízkého stromu.