Barbora a Mikuláš, pøedzvìst vánoc
Svátek svaté Barbory je pøedzvìstí blí¾ícího se Štìdrého dne. Slaví se pouhé dva dny pøed svatým Mikulášem.
Svatá Barbora - Barbora z Nikomédie - panna a muèednice, patøí ke ètrnácti svatým patronùm, které lidé vzývali ve svých nejt쾚ích chvílích.
Podle legendy byla krásnou dcerou bohatého kupce Dioscura a ¾ila na poèátku tøetího století v Nikomédii (dnešní Turecko). Otec Barboøin byl zapøísáhlý nepøítel køes»anù. V úmyslu chránit Barboru pøed vlivy høíšného svìta a pøed nápadníky, zavøel ji do vì¾e, kterou postavil vedle jejich domu se vším pohodlím. A tu se stalo, ¾e jeden ze slou¾ících - tajný køes»an - obrátil Barboru na víru. Kdy¾ se o tom otec dozvìdìl, chtìl, aby se dcera víry zøekla, kdy¾ odmítla, ze vzteku jí u»al hlavu meèem. V té chvíli vyšlehl z jasného nebe blesk a otce na místì usmrtil.
Svatá Barbora je patronkou mnoha øemesel a povolání. Nejvýznamnìji ji uctívají horníci,kteøí jí zasvìtili mnoho kostelù, kaplí a oltáøù (nejvýznamnìjší u nás je chrám sv. Barbory v Kutné Hoøe - mìstì støíbrných dolù), a poøádali na její svátek okázalá procesí. V dolech horníci nechávali na její svátek hoøet ve štolách pøes noc kahany na ochranu pøed smrtí a úrazy - Barboøino svìtlo
Jiným zvykem bylo øezání více vìtvièek a na ka¾dou povìsila dívka jméno chlapce,který jí byl sympatický.Vìøilo se, ¾e se stane nevìstou toho jeho¾ jméno je na první rozkvetlé vìtvièce.
Další variantou "barborek" byla povìra, ¾e kolikátý den "barborka" vykvete, v tolikátém mìsíci potká dívku štìstí. hlavnì barborky. Dnes se traduje, ¾e vìtvièky pøinesou rodinì štìstí, pokud vykvetou do Štìdrého dne.
Stejnì jako v mnoha dalších dnech zimního slunovratu chodily v dávných dobách na sv. Barboru rùzné masky. Ve støedovìku se prolínaly bujaré oslavy spojené s magií s køes»anským uctíváním svìtice. Po vsích chodily bíle obleèené barborky a nosily dárky. V poslední dobì se tento zvyk mnohde o¾ivuje! Pozdìji se provozovala divadelní pøedstavení o osudu Barbory ( dochovalo se nìkolik barokních her o Barboøe ze 17. a 18. století ).
V novìjší dobì se na Barboru ustálil jiný zvyk - Dìti veèer dávaly za okno punèochu a druhý den ráno - 4. prosince - našly v ní nadílku, pokud byly hodné. Nebo také jen pár brambor èi dokonce uhlí, pokud zlobily.
* * *
Mikuláš
Za místo Mikulášova narození je uvádìno pøístavní mìsto Patara na ji¾ním pobøe¾í Malé Asie, a to nìkdy pøed rokem 270. Základy køes»anské výchovy pøijal od rodièù, po nich¾ pozdìji zdìdil nemalé jmìní, kterého pou¾íval ke konání skutkù milosrdné lásky. V jednom vyprávìní se uvádí, ¾e zachránil ¾ivot námoøníkovi, který za bouøky spadl z lodi do moøe.
V další legendì se popisuje, ¾e za zuøící bouøe na moøi se námoøníci dostali do nesnází a po volání o pomoc se mezi nimi objevil mu¾, který jim pomáhal s plachtami i lanem. Po bezpeèném pøistání šli podìkovat do kostela a v místním biskupovi poznali svého zachránce, Mikuláše.
V dalším vyprávìní se hovoøí o Mikulášovì pomoci za hladu a v rùzném nebezpeèí. Jiná legenda vypráví o tom, jak Mikuláš zachránil tøi nevinné vojáky pøed popravou, kdy¾ katovi vytrhl u¾ zvednutý meè... O Mikulášovi se píše, ¾e byl pokorný a nikdy nevyhledával svùj prospìch. Rozdával pouèení, navštìvoval a tìšil nemocné, vìznì i zajatce. Sytil laèné a byl ochráncem dìtí, zvláš» sirotkù, vdov i všech lidí nevinnì pronásledovaných. Vystupoval s laskavostí a mírností.
Mikulášovy atributy a èetné patronáty se týkají uvedených pøíbìhù. Nejèastìji je však znázoròován jako biskup, s knihou Písma sv. a tøemi symbolickými jablky èi zlatými koulemi, pøipomínajícími, ¾e jeho evangelní láska zachránila pøed mravním otroctvím tøi dcery, které do zkázy chtìl uvrhnout jejich zadlu¾ený otec. Mikuláš zemøel 6. prosince kolem poloviny IV. století a byl pohøben v kostele v Myøe. Úcta k nìmu se zaèala šíøit hned po smrti.
V jihonìmecké oblasti byl sv. Mikuláš od støedovìku øazen mezi ètrnáct pomocníkù v nouzi. Na východì se stal po Pannì Marii nejuctívanìjším svìtcem. Ve støedovìku vznikly, podobnì jako ke svátku Barbory, tzv. biskupské chlapecké hry. Zaèaly v X. století v Porýní na klášterních školách. Pùvodnì pøi nich jeden ¾ák pøebíral i s berlou funkci pøedstaveného kláštera a jeden den v roce v zastoupení patrona Mikuláše vládl klášteru i škole. Pozdìji se v pøedveèer 6. prosince vytvoøila hra s nadìlováním, pøi které v Nìmecku doprovázel postavu Mikuláše èeledín Ruprecht, který rozdával dìtem dárky, popøípadì je káral za nesprávné chování. K tomu úèelu se do tradièního Mikulášova doprovodu dostali andìl a èert, kteøí si podle povahy Ruprechtùv úkol rozdìlili. Kde byla o tyto návštìvníky nouze, dávala se do okna povìstná punèocha, ve které dìti ráno našly vytou¾ené dárky.
.png)
