Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete známého moderátora èeskoslovenských otu¾ilcù Vladimíra Kulíèka podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemøel.
Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky z nevydané kní¾ky "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném."
Václav ®idek
Medvìdí slu¾ba
Øíkali jsme jí babèa. Byla vrátnou v podniku, situovaném v obyèejném obytném domì, kde byly kanceláøe, a který byl souèástí rozlehlého obytného bloku, svírajícího veliký dvùr. Tam byla kovozpracující výrobna. Babèa mìla k dispozici malou telefonní ústøednu a místní rozhlas, který vydatnì ozvuèil nejen celý dvùr a kanceláøe, ale celou nejménì desítku dalších domù v okolí.
Babèa byla bytost prajednoduchá, ale velmi ochotná, co¾ èasto pøinášelo pøedmìtu její ochoty nemalé potí¾e. O tom by mohl vypravovat kováø Hvozdák. Po¾ádal babèu, aby mu sdìlila, a¾ vedoucí odejde, ¾e si potøebuje udìlat nìco pro sebe. Stalo se. Sotva vedoucí odešel na pravidelnou poradu, ozvalo se z rozhlasu pronikavým hlasem babèi: „Halóóó, halóóó, pozóóór! Pane Hvozdák, vzduch je èistej! Vedoucí se vypaøil! Mù¾ete fušovat!“.
Hvozdák byl asi rád. Z otevøených oken se ozval bujný chechot a ještì dlouho se ka¾dý na potkání Hvozdáka vyptával, jestli u¾ má tu fušku hotovou.
Uèenlivý papoušek
Babèa mìla nádherného, cenného, velkého papouška druhu Ara. Brala ho sebou do práce a papoušek si dùstojnì vykraèoval po jejím psacím stole, kde svým zobáèkem dìlal „poøádek“ mezi spoustou papírù, uspoøádaných tak jako tak zpùsobem „binec“. Dokázal odposlouchávat èasto se opakující vìty a tak mì pøekvapil, kdy¾ jsem se jednou zeptal babèi, jestli tam nebyl Midas. Ne¾ se zmohla na odpovìï, pøicupital papoušek a spustil: „Jodas, potvora, Jodas potvora!“.
Jednou papoušek zapracoval excelentnì: Volal podnikový øeditel, aby mu dali k telefonu vedoucího. Babèa to vzala, jako obvykle, doslova. Kdy¾ k telefonu, tak se nenamáhala rozhovor k vedoucímu pøepojit, zvedla se a pro vedoucího šla osobnì, sluchátko odlo¾ila na stùl. To bylo nìco pro papouška. Pøipochodoval ke sluchátku a spustil: „Halóóó, kdo je tam?“
Marnì vedoucí babèu cepoval, ¾e se má hlásit jménem podniku!
„Tady Drbal, øeditel, dejte mi vedoucího!“. Papoušek zatøepal rozkošnou opeøíèkovanou hlavièkou a pokraèoval: „Halóóó, kdo tam?“
„Tady Drbal, øeditel, dejte mi koneènì toho vedoucího!!“ U¾ trochu nervóznì.
Papouška to zøejmì zaèalo bavit: „Halóóó, kdo je tam?“ Teï u¾ velmi dùraznì: „Tady Drbal, øeditel, chci vedoucího. Kdo je tam?“
Papoušek nezazmatkoval: „Tady Drbal, øeditel!“
Do kukátka se støílí
Moje známá mìla sousedku, která v bytì ¾ila sama. Z koukání na hororové filmy byla znaènì vyjukaná, navíc podléhala rùzným vìšteckým praktikám, øídila se proroctvími Nostradama a stále mìla strach, ¾e ji nìkdo pøepadne. Moje známá jí doporuèila, aby si do dveøí poøídila panoramatické kukátko a tím bude s pøehledem vìdìt, kdo je za dveømi, ne¾ otevøe. Sousedka si tedy kukátko opravdu poøídila a moc si libovala, jaký teï má dobrý pøehled.
Za nìkolik dní ji šla moje známá navštívit. Zazvonila a za chvíli se ozval z povzdálí slabý hlásek: „Kdo je tam?“. Ohlásila se tedy a bylo jí otevøeno.
„Proè se nepodíváš tím novým kukátkem, hned bys vìdìla, ¾e jsem to já?“
Nemù¾u, já jsem vèera vidìla americký film a tam ten dotyèný v¾dycky, kdy¾ se nìkdo tím kukátkem podíval, mu støelil do oka. Tak se schovám za skøíò, zeptám se, kdo to je a kdy¾ do kukátka vystøelí, rána jde mimo!“