Rakovina a kultura národa
Rozdíly ve vnímání rakoviny a ve zpùsobech jejího léèení v zemích prùmyslového svìta v souvislosti s kulturním zalo¾ením národa.
Rakovina je jednou z nejobávanìjších nemocí dnešní doby. Zhruba ka¾dý ètvrtý 
èlovìk umírá dnes na rakovinu. Abychom porozumìli této nemoci, je tøeba se na ní podívat z hlediska kulturního,sociálního, politického, spirituálního a vìdeckého. Všechny tyto faktory ovlivòují zpùsob, jak je rakovina vnímána a léèena.
Název rakovina je pou¾íván pro skupinu asi 100 nemocí, které jsou charakterizovány abnormálním rùstem bunìk v rùzných èástech lidského tìla. Pouhé vyslovení slova ji¾ vzbuzuje øadu emocí, kterým je tì¾ké se ubránit. Odmítnutí pøijmout diagnózu, strach, zlost a beznadìj bývají první reakcí, kdy¾ se pacient dozví o své nemoci. Následují další pocity, které závisí na osobních vlastnostech a zkušenostech pacienta.
K porozumìní této slo¾ité nemoci je nutné si uvìdomit, ¾e pøístup k rakovinì a jejímu léèení v prùmyslových zemích není stejný, i kdy¾ pomìrná doba "úspìšného vyléèení" je v podstatì toto¾ná. Tento fakt nám ukazuje mo¾nost vidìt pacienta a nemoc v širším zorném V roce 1971 vyhlásil tehdejší americký president Richard Nixon "válku rakovinì". V nadìji na úplné vymýcení této zhoubné nemoci do 5 let vìnovaly USA výzkumu rakoviny znaèné finanèní prostøedky. Tyto nadìje "bojového pøístupu" vsak dodnes nebyly naplnìny. Od nìkterých lékù, které slibovaly vyléèení bylo ustoupeno, proto¾e mìly nebezpeèné vedlejší úèinky.
V minulosti se pøedpokládalo, ¾e rakovina prsu je vyléèitelná úplným chirurgickým odstranìním prsu, prsních svalù a ¾láz. U¾ v polovinì šedesátých let bylo však prokázáno, ¾e pouhé odstranìní nádoru je stejnì úèinné z hlediska dlouhodobého léèení, jako radikální mastektomie. Pøesto a¾ do sedmdesátých a osmdesátých let nebyl tento fakt u vìtšiny operací brán v úvahu.
Nejvíce zará¾ející snad je ale skuteènost, ¾e pomìrná doba pøe¾ití se u rakoviny podstatnì nezmìnila za posledních 40 let.
Udivující také je skuteènost, ¾e bì¾né léèení rakoviny se podstatnì liší v zemích jako jsou Anglie, Francie, Nìmecko, Japonsko a USA. Všechny tyto zemì mají vysoce vyvinutý výzkum a lékaøi mají pøístup k veškeré svìtové vìdecké literatuøe. Mnoho studií naznaèuje, ¾e pøístup k léèení rakoviny v rùzných zemích spíše odrá¾í kulturní zvyklosti národa ne¾ pouze èistì vìdecké výzkumy.
Napøíklad ve Francii lékaøi mají hluboký smysl pro estetiku lidského tìla. Sna¾í se zachovat, pokud je to mo¾né, sexuální funkce a fertilitu pacienta a celkovou vitalitu jeho vnitøních funkcí. Proto francouzská medicína smìøuje k "les medecines douces" - jemné medicínì, integrované s pøírodním lékaøstvím, homeopatii a lázeòskými terapiemi. Je na pøíklad málo pravdìpodobné, ¾e by francouzský lékaø navrhl pacientovi s rakovinou prostaty kastraci na rozdíl od lékaøe v jiné zemi.
Nìmecká medicína je velmi integrovaná. K medicínì alopatické pøipojuje metody pøírodního lékaøství, herbální medicíny, homeopatie a spirituální léèby. V Nìmecku mají pacienti ty nejširší mo¾nosti léèby rakoviny. Mnoho zámo¾ných lidí cestuje z USA a Kanady do Nìmecka, aby vyu¾ili tìchto terapií. V Nìmecku existují nemocnice nazývané antroposofické, které velice promyšlenì spojují to nejlepší z konvenèní a komplementární medicíny. Jsou to nemocnice podporované z veøejných zdrojù a jejich základem je filosofie rakouského filosofa a køes»anského mystika Rudolfa Steinera, který ¾il v 19. století. Léèba je soustøedìná na osobu pacienta.Ten je zúèastnìn ve všech stupních rozhodování o zpùsobu léèby. Pøi tomto pøístupu je brána v úvahu celá osoba pacienta a nejen proces nemoci, který právì probíhá v tìle. Pacientovy fyzické, psychologické , emocionální a spirituální potøeby jsou kladeny na stejnou úroveò. Plán léèení je vypracován tak, aby obsahoval vše, co mù¾e tradièní medicína poskytnout, ale také pøírodní léky a léèebné postupy a homeopatii. Nemocnice tohoto typu jsou esteticky krásnì vybavené, aby umo¾nily pacientùm pokud mo¾no vysokou kvalitu ¾ivota. Samozøejmì to vše souvisí s lidskostí pøi poskytování lékaøské a ošetøovatelské péèe.
Ve Velké Británii je lékaøský systém zalo¾en na ekonomii a evidenci úèelnosti léèebných postupù a celkové péèe o pacienta. Ménì dùrazu je kladeno na léèbu pomocí agresivních lékaøských postupù. Británie utratí zhruba 50% ménì per capita na lékaøské péèi ne¾ USA. Pøitom statistiky ukazují, ¾e pomìrná délka pøe¾ití a úmrtnost na rakovinu jsou zhruba stejné.
Kultura medicíny v USA je výjimeèná svým agresivním pøístupem k diagnostice a léèení rakoviny. Pøi onemocnìní rakovinou má americká ¾ena 2x a¾ 3x vìtší pravdìpodobnost, ¾e bude mít kompletní hysterektomii, ne¾ ¾ena v Evropì s podobnou diagnózou. Chirurgické zákroky a chemoterapie jsou provádìny radikálnìji a èastìji ve Spojených Státech ve srovnání s Evropou a Japonskem. Agresivita americké medicíny má základy ji¾ od Benjamina Rushe, lékaøe a jednoho z tvùrcù "Prohlášení nezávislosti". Tento lékaø byl velkým odpùrcem "nesmyslné závislosti na pøírodních silách pøi léèení nemocí." Jak vidíme, tento pøístup k léèení má dlouhou tradici.
Také stojí za zamyšlení, ¾e ve Spojených Státech je konvenèní medicína zcela oddìlena od ostatních léèebných metod jako naturopatie a homeopatie. Tato separace je mnohem výraznìjší ne¾ v ostatních prùmyslových zemích a nìkteré zpùsoby alternativního léèení jsou zakázány. Znovu je tøeba pøipomenout, ¾e všechny zmínìné státy mají zhruba stejné výsledky co se týká délky pøe¾ití pacientù.
Po diagnóze rakoviny pacient pro¾ívá dny a týdny strachu a úzkosti. Tento stav mù¾e ovlivnit rozhodování pøi volbì zpùsobu léèby. Pacient mù¾e mít pocit, ¾e nemá jinou mo¾nost ne¾ se zcela podrobit zpùsobu léèby tak, jak je mu navrhnuta. V Kanadì, podobnì jako ve Spojených Státech jsou tyto zpùsoby léèby velmi omezené. Proto je potøeba, aby si pacient uvìdomil, ¾e je mo¾nost mnoha rùzných zpùsobù léèby, všechny smìøující k více ménì stejnému výsledku. Osobní zá¾itky pacienta ovšem jsou velice rozdílné. Je potøeba získat informace o statistické dobì pøe¾ití, o dlouhodobé prognóze a vedlejších úèincích rùzných zpùsobù léèby. Je potøeba klást otázky odborníkùm, lékaøùm, ale také øešit otázky vý¾ivy, spirituálních a emocionálních potøeb pacienta.
Ludmila Èí¾ková, Ontario
Zpracováno podle èlánku Francesca Anella, M.D. - "Whole Life Magazine".
