V Rudolfovì zápisníku je mno¾ství básní a písní, zapsaných ve vzpomínkách zejména v roce 1920 ve Starých Hamrech. Nìkolik je i ruských, psaných azbukou i latinkou. Nìkteré jsou zvláš» zajímavé a¾ dojemné.
FRAJEØINA
Kdy¾ dám si frenèku spíchnout jak je moda
rajtky v šíøce na dva aršíny
to vìøte mi se takhle honí voda
to vám dìlá dojem na ¾eny.
Za ucho si v patku sèísnu vlasy
dicinky Praha ¾ádný makotøasy
kamaše ¾luté šinel pøeštìknutý
na to se v¾dycky chytnou panny.
Jdu chvíli sám, leè za okam¾ik v páru
Boøišnou si to nesem po bulváru
Dnes je to ta zítra jiná
Èesky se tomu øíká frajeøina.
Kdy¾ pod Penzou jsme 3 mìsíce stáli
do rudé gardy zkusili nás zvát
na èlovìka kdy¾ dlouhá chvíle pálí
zachce se taky trochu ¾ertovat.
U¾ se nesem dva kamarádi staøí
ku pøiblblému jejich komisaøi
to pravím já a Véna Naváøka
zde tovariši, naše pøihláška.
Hned kasír se k nám s Kernkami ¾ene
my dali jsme si za nì dobré "bene".
Kdy¾ naši jeli dál, však to je jiná
my vzali roha, zkrátka "frajeøina".
A¾ po dlouhé krkolomné pouti
octnem se zase Prahy naší ve zdech
a¾ Rakouská barabizna se zhroutí
tu pluk za plukem jde po Pøíkopech.
Cos dìlal v Rusku zeptá se mì Mici
já øeknu jí Hrál jsem si se Šibenicí
nìkdy jsem støílel nìkdy bylo ticho
nìkdy mìl hlad, nìkdy plné bøicho.
Tu pichli jsme do Leninových drábù
tu jsme si hráli s Nìmci na slepou bábu
a kdyby mì tam nìkde kryla hlína
byla by to také - Èeská frajeøina.
Pøepsal od pøítele K. R.È. Konec.
ÈESKÝ SIBIØÁK
Vláèím se tak hbitì cizinou
hledaje štìstí, snad druhým
ve vzteku k prozbám se potácím
zápasím s osudem tuhým.
Ètvrtý rok tomu co ne¾iji
v radostech nad tím svým štìstím
pátý rok rvu si své vnitønosti
a duši svou k úpìní nutím.
Je ji¾ èas, aby té krvavé pouti
ji¾ nadešel den
abych si mohl pak odplívnout
a dìkovat, ¾e to byl sen.
Dìkovat od srdce bratrstvu
které jen hledìla v záø
kdy¾ pravý ten Èeský Sibiøák
zpaloval za pravdu tváø.
Dìkovat klanìt své hrdiny
a co praví "dr¾ bratøe hubu"
odtáhni v tišinì zrazené
Ale já mlèet pøec nebudu.
Stavím se do masy junákù
o poctivá bojová tìla
Nebudu! - proè bych mìl mlèeti
já synek, dítì rebela!
Kolik nás bylo v tìch zaèátcích
a šly jsme pøece jak hrùzy lem
nikdy jsme nevládli nadšením
v papíøe pro Èeskou zem!
Bylo nám pøáno jen útìchy,
byli jsme èastokrát v snìní
nikde nás nechtìli spatøiti
ve hrùze v krvavém chvìní.
Pouta nás svírala na rukou
a táhli jsme pøec jako voli
trudno minulosti vzpomínat
pøi ní¾ v¾dy srdce tak bolí.
Byli jsme castokrát klamáni
skutek se v neznámu houpal
bojový ten Èeský Sibiøák
v .... tiše si broukal.
Pevnì se potácel roklinou
stavìl do terèe svou hlavu
zatím co vzádu se hostilo
a øvalo se "Na zdar" do davu.
Krvácel rád Èeský Sibiøák
za blaho vašeho hluku
nebál se o svoji hlavièku
pøi bìsném kulièek zvuku.
Bloudil jsem po velké Rosii
v rozsáhlích Sibiøských pláních
bil se tak stateènì s osudem
za pravdu i v Uralských stráních.
Nezpíval nikdy o svobodì
v bezpeèném ukrytém tylu
Nepsával v novinách ve strachu
tu naši Èeskou "Lví sílu".
Za to však v Praze budem hovoøit
o zlatì a jeho lesku
Mìj v budoucnu Praho míò zlata
a více prostého lesku.
Èastokrát doma pak potáhne
duši mou hnìvivý mráèek
a» jsem pak zase v okovech
pøec budu Èech – rebel Sibiøáèek!
Konec 29/5 1920
POHONY
Dùstojník je v celém svìtì velmi vá¾ený,
dìlá dojem na ka¾dého vzláštì na ¾eny,
Ruského v celém svìtì poznal na hony
na ramenou svítí se mu zlaté pohony.
Na pozici vpøed se bije stále výš a výš,
na hrudi má medaile za udatnost køí¾
doma v týlu jak sleèinka líce navoní
šporny pìkné navlékne si zlaté pohony.
Revoluce dùstojníky trochu zkroutila
názory o disciplinì valnì zkroutila
pøišly na nì kromì toho jiné pohromy
zmizla dùstojnická hodnost a s ní pohony.
Jednání o mír se hroutí a s ním rusko té¾
bolševíci slibovali ka¾dé slovo le¾
práva mu¾stvu zaruèily nové zákony
a z té celé slávy zbyly jen ty pohony.
O armádu zásluhy má Trocký nemalé
s Leninem dovršili dílo nekalé...
Nìmci klidnì obdìlávají ruské záhony
Lenin vrací dùstojníkùm zlaté pohony
myslí ¾e armádu spasí zlaté pohony.
NÁVRAT
Být v Rusku legionáøem to nebyl ¾ádný ¾ert
v¾dy» mnohý z nás si zavzdýchal aby vojnu tu vzal èert.
A kdy¾ vojnu èert v pekle nechtìl, posílal nás dál
tu leckterý z nás si takto zazpíval
Spojenci spojenci dejte nám lodì
my pojedem domù radìj po vodì
bolševici lezou brzy na záda nám vlezou,
proto honem honem dejte nám lodì!
A kdy¾ nám pak loï pøijela "Italy Maru" zvaná
a moøe s námi houpalo zle bylo s námi
ka¾dý na horu utíkal na místo urèené
nad dírkou malièkou øíkal si znièenì:
Moøe rozbouøené nehoupej s námi
v¾dy» my jsme ji¾ v Rusku dost nahoupaní
Ještì jenom chvílku vlítnu – vlítnu já tam sám v tu dírku,
proto slituj se pøec nehoupej nás víc.
Doma mnoho hluku je ¾e my u¾ jedeme
mnozí øíkaj ¾e poøádek domù vezeme
proto také Mùòa a spolek strachy se chvìjí
ruské tovaryše asi takto prosejí:
Tovarišèi zlatí pus»te nás k vám zas,
v¾dy» tu dneska sedìt není špás
Sibiraci jedou ¾alob na nás mnoho vezou
proto továrišè pus»te nás k vám zas.
Cestou si skorem ka¾dý z nás balíèky objednal
a ¾e nás takhle napálí to nikdo neèekal
Slibovali nám pøec zbo¾í prima nejlepší
teï si ale ka¾dý z nás takto ulehèí
Balíèky balíèky èert vás mìl radš vzít
tohle vìdìt døíve nechtìl jsem vás mít,
mrzí mì nejvíce, ¾e mám otýpku skoøice,
balíèky balíèky èert vás mìl radš vzít.
Práci teï velikou ka¾dý den hned èasnì z rána mám,
to lepší zbo¾í po jednom z balíèku vybírám
Pak svá¾u do šnuptychlu do kapsy to dám
a svým drahým doma as takto zazpívám:
Matièko má drahá nediv se tomu,
¾e Ti toho tolik já vezu domù,
balíèek byl malý, zato poøádnì drahý 30 fr. Stál
V Singapóru delegace neøekla nám víc
ne¾ ¾e místo do Prahy pøijdeme do Budìjovic.
Tu i s druhými v pod veèer si takto zazpíval
Tatíèku náš drahý do Prahy nás dej
máme Tì tak rádi i Ty nás rád mìj
je to naše pøání být v Praze uvítání
proto Tatíèku náš do Prahy nás dej.
"Italy Mare" 3/1 1920 R.È.
VOJENSKÝ OTÈENÁŠ
Otèe náš, jen¾ v kasárnách blaze pøebíváš,
hleï abychom mìly málo eksecírování
a ka¾dý den tuplák piva k pøilepšení
dej¾ nám porci masa vìtší a komisárek bìlejší,
Posvì» na befedrunku popøej nám vìtšího bennunku,
neuveï nás mnoho do arestu
a nedopus» bychom dr¾ely mnoho postu.
Vysvoboï nás ode všech vizit,
v hodinì orlábu dej nám u¾ít,
oroduj za nás u pánù vyšších jmen
a popøej nám š»astné vojenèiny.
V ruském zajetí napsal Karel Puš 4.kvìtna 1917
ze starého deníèku pøepsal Èmejla Rudolf
ve Starých Hamrech u Frýdlantu Slezsko 27/2 1920.
ÚTÌCHA
A¾ uzavøen bude mír a potáhnem zpìt do vlasti,
tu vìø, ¾e láska ku drahým nám cestu tuto proklestí.
Jsme zajatci smutný údìl nás stíhnul
neb mnohý ještì pøed krátkém èase svoji milku k srdci vinul.
A jeho dívka zoufalá, doma v slzách èeká,
a¾ o jejím miláèkovi jí dojde nìjaká zpráva.
Však dni pozvolna míjejí a nikde ¾ádná zmìna
a ty se ptáš v zoufalství co dìlá moje milá?
Však jednou pøece pøijde den kdy zavlá prapor míru,
proto pøíteli nezoufej a zachovej svoji víru.
Doma si potom vzpomeneš, ¾e nám tu bylo nanic
a na tom Holubovském rudníku ¾e to nestálo za nic.
Pøípiska z ruského zajetí od Jana Mocka z Chebu 4/5 1917
pøepsána 27/2 1920.
STESK
V daleké Sibiøské pláni v boji vra¾edném dýkem
za hurá útoku s štykem bylo naše zapomìní.
Za nocí mrazivých a temných pak pøi ohni rudém
jsme zase dumali ¾e opìt š»astny budem.
Domù jsme pøijeli z vesela však zkalil se náš smích
sklamání vidìt dokola ka¾dému na oèích.
Kdysi nám lidé slávu volali a dnes nás nenávidí
mnohý z nás nemá kam by hlavu polo¾il,
je vìru zde jak cizí a jméno "legionáø" dnes kledba doprovází.
3/3 1920 R. Èmejla
NÁS JI® NEMÁ ®ÁDNÝ RÁD
Nás ji¾ nemá ¾ádný rád
zaèínaj nás prodávat
za pogony za zlato
má být všecko vyhrato.
Co jsme všecko zlusili
ne¾ jsme všecko dobyly,
a te» za cizí slavu
ztratili jsme hlavu.
Pavlù to je známý kos
z Ukrajiny víme dost
a te» ještì ke všemu
dìlají z nìj pøedsedu.
Za nohy nás tahali
Japonce malovali
Anglièané ji¾ jedou
za doktorem Kudelou.
Proto hoši do kupy
nahneme jim chalupy
potom pìknì v øad
nedáme se prodávat.
Chudý lid nás proklíná
banditi nás nazývá
ze stanice k stanici
jezdíme jak pitomci.
Od V.France pøepsal R.È. 1920 4/3.
SVATÝ JENE
Svatý Jene z Nepomuku dr¾ nad námi svoji ruku
Ty jsi patron od té vody, pomoz nám z ruské svobody.
Moj¾íši ¾idù proroku, pøijeï do Vladivostoku,
nejsme ¾ádný bolševíci za tebou pùjdeme všicí.
Velryby pomozte spolknìte nás jak Jonáše
budem se chovat tiše po stu stlaèíme se v bøiše.
A Vy svatý na hoøe pomozte nám pøes moøe
nekoukejte na cestu chceme jenom do Terstu.
4/3 1920.
VZPOMÍNKA NA DOMOV
Kdy¾ slunko zapadá za hory a lesy
a vítr pohrává èeskými pralesy,
jak milo, útulno v té dìdince
nevymìnil bych ji ani za tisíce.
V¾dy» tam na Šumavì kolébka má
stála v krásné zelené Šumavì.
Mùj otec šedivý ten o to v¾dycky dbal,
abych já vísku svou v¾dy vìrnì miloval
u rodného domu a louky zelené
hledím do své vlasti v¾dy spokojenì.
V¾dy» tam na Šumavì kolébka má
stála v krásné zelené Šumavì.
Jen jednou Bo¾e mùj
a» spatøím ten domov svùj
tu krásnou vltavu zelenou Šumavu,
Já pùjdu rád nazpìt a radostí zaplesám,
pozdrav Ti Šumavo z ciziny zasílám.
V¾dy» tam na Šumavì kolébka má
stála v krásné zelené Šumavì.
Napsal R.Èmejla
OSMÉHO ZÁØÍ
Osmého záøí u Ruské Rávi tam se odbýval krvavý boj
tam bojovali èeští vojáci matièky Prahy vršováci.
Drazí rodièe, jak jste mne tì¾ce jak jste mne tì¾ce vychovali
Kdy¾ mám pracovat o Vás se starat na vojnu mne povolali.
Drahá matièka stále se modlí od svého synáèka odlouèená,
darmo matièko darmo vzpomínáte Vašeho synáèka neuzøíte.
Starý tatíèek stále vzpomíná zda jeho synáèek ještì ¾ije
darmo tatíèku darmo vzpomínáte synáèka Vašeho zem ji¾ kryje.
Drahá Maøenko s Bohem Ti dávám ještì Tì tisknu na svou hruï,
Splinou nám dnové našeho blaha s Bohem Ti dávám z Bohem zde buï.
U Machalova poblí¾e Lvova hroby jsou od ¾idù vykopány
tam sladce spìjí èeští vojáci matièky Prahy Vršováci.
4/3 1920
DESATERO VOJENSKÝCH PØIKÁZÁNÍ
V jednoho majora vìøiti budeš!
Nevezmeš dùstojníkovo jméno nadarmo!
Pomni abys den ¾oldu svìtil!
Cti pøátele své a èasto jim o peníze piš!
Z prázdné pušky nezabiješ!
Nesesmilníš man¾elky šikovatelovo!
Nepromluvíš u raportu pravdy!
Nepo¾ádáš milenku kamaráda!
Neokradeš kamaráda svého ponìvad¾ nic nemá!
Ani¾ po¾ádáš ¾oldu svého desátníka neb on je sám švorc.
Napsal Rudolf Èmejla
(VÝÒATEK Z DENÍKU Z RUSKA)
Slyšte vy všichni je¾ strádáte se mnou, vy všichni je¾ daleko od rodné zemì
s veèerem ka¾dým se k západu díváte, jim¾ jméno "domov" na srdci le¾í,
jak smutná otázka ¾iti èi smrti, slyšte vy všichni hlas slavný a plný
jen¾ volá k nám od láznì Libušiny.
Tøi sta let soumrak se nad mojí zemí vznášel kde byl jsi blanický rytíøi.
Tøi sta let v cizích slu¾bách na robotì svùj osud jsi proklínal stranou
a po tichu Ty bo¾í bojovníkù!!
7/3 1920
OSUD ÈLOVÌKA
Ne¾li èlovìk na svìt pøišel osud mu ji¾ dávno dán
a kdy¾ trochu povyrostl v hlavì ji¾ si dìlal plán.
Zatím ale pøišla doba na vojnu jest odveden
o tøi krásná mladá léta jest na v¾dy oloupen.
Doma zatím jeho dívka jinému se vìnuje
s jiným udílí city lásky a on – pro ni bìduje.
V kvìtném máji neutají lásku nikdo v nás
v¾dy» kdy¾ rù¾e rozkvétají jest i lásky èas.
Èmejla 7/3 1920
NA VÝSLUNÍ SVOBODY K 28.øíjnu
Ji¾ rok, co konec je s tou naší otroèinou
s tou hanbou vyhostìnou pøes náš práh!
Buï vítáno, ty slunce nad otèinou
je¾ planeš ve svìtových prostorách
dnes na tém¾ divotvorném zlatém bodu,
zkad zasvítlos nám prvnì na svobodu!
Ty slunce svobody! Nám nezapadneš s výše
svá srdce jsme ti zasvìtili v stan.
Tam záøí svìtlo tvé tam ¾ár tvùj dýše
nech» noc se chmùøí ze všech svìta stran.
O svobodo! Jsme s tebou nerozluèní,
aè pøed tebou jsme teprv dìtmi, uèni.
Pøec robských øetìzù ji¾ nikdy nepovleèem,
nás nehodnými onìch neuzøíš,
kdo za svobodu duchem nebo meèem
šli v boj a dali krev èi nesli køí¾,
v jich stopách – jak za svaté hvìzdy svìtlem
jdem k tobì a chcem dojít k spáse v Betlém.
Buï zdráva, svobodo! Zhoj, uzdrav národ celý!
Jak rájský andìl s meèem pøi nìm stùj;
dech cizích morù zapuï za obzory,
a» zdráv je s tebou, pravdiv, èist a svùj,
A» poslání své koná ušlechtilé
jak ctnostní pøedci v slávì starobylé.
Na zdar!! Ve Starých Hamrech 8/3 1920
VOJÍNOVA SMRT
Tam v modravé dáli kde vábný kyne les
tam vojín k smrti znaven a v lùno k zemi kles.
Bez nadìje srdce svírá mladého ¾ití bìh,
tam domù za matièkou hluboký se vane vzdech.
Otec smutnì hlavu sklání ¾e tu zùstal opuštìn
ve vojenské hrudi poslední zmírá sten.
Zka¾te poslední pozdrav milce mé a šeptem sevøel hruï svou
nu¾ s bohem dívko drahá, ji¾ na v¾dy s Bohem.
DÌTI
Malé nevinné, smavé dìti po celé Rusi
znají Tvé jméno mùj hochu
Na ukrajinì i na Volze na urale i Sibiøi,
Tatarské, Kozácké, Kirgizské dìti
pitvorní mongolští trpaslíci
radostnì Tobì vstøíc vykøikují Na zdar!
K CÍLI
Kdy¾ jsme jeli z Ukrajiny je tomu ji¾ plný rok
nemohl z nás nikdo øíci kde bude napøesrok.
A náš cíl byl Vladivostok to snad ka¾dý pøece víš
Letos mù¾eme však øíci ¾e jsme k tomu cíli blí¾.
V Rusku všecko trvá dlouho to je pøece známá vìc
a my tenhle Vladivostok spatøili jsme jednou pøec.
POD BACHMAÈEM
Spìte sladce. Vy hoši junáci!
Nech» tøebas zloby hromù,
nad vašimi hroby burácí.
Já po roce jdu z vojny domù
Shrbený! Tak starý druh váš se vrací!
Chci vyøídit pozdravy
jak chtìli jste vy tomu
pøi vzpomínce na vás však
ach – srdce mì zabolí.
Vìnováno padlým bratrùm v bojích s Nìmci pod Bachmaèem 16-17- bøezna 1918.
R.È.
BESEDA
Hudba na obyèejné strojní pušky
s basovým doprovodem tì¾ké baterie a polních dìl
Do tomboli se pøijímají cenné vìci jako:
papírové vesty, nátepnièky, zvláštì cigarety a mast na vši.
Bázliví, lekaví a lechtiví u nás pøístup nemají.
TANEÈNÍ PROGRAM
bouchání granátù ................... valèík
explose šrapnelu .................... polka
bodákový útok ....................... ètverylka
støelba pulometu .................... mazurky
pøístup k nepøíteli .................. kvapík
chytání vší ............................. beseda
GRUZÍNKA V PARKU
Našel jsem nìkoho v té zemi dálné
našel jsem nìkoho v té zemi chladné.
Našel jsem nìkoho koho mám rád
komu si mohu pøec po¾alovat.
Prodává v parku pivo a bulky
tam spolu spøádáme veèerní dumky.
Rádi tak mluvíme o lecèems všude
tak a¾ já odjedu smutno jí bude.
Vzpomínka z Ruska, ve Starých Hamrech napsal 21/5 1920 R.È.