Mnozí si pamatujete Vladimíra podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemøel. Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky z nevydané kní¾ky "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném.
Václav ®idek
Vincek Cícù není hlava. Jistì rozumíte: Na absolvování základní školy spotøeboval skoro dvakrát tolik èasu, ne¾ kolik je ho obvykle potøeba. Seznam jeho zamìstnání by poètem mohl konkurovat výètu biblických jmen. Jeho zamìstnanecká promiskuita však nebyla zpùsobena jeho leností, neochotou nebo nepøizpùsobivostí. Spíše naopak. Vincek je ochotný, vstøícný, plní do puntíku zadané úkoly – jen¾e právì do puntíku - tedy po svém - s následky, které je mo¾no obèas oznaèit jako katastrofální.
Pøíèinou je jeho myšlenková pøímoèarost, vykládající vše doslova. Pojmy jako analogie, jinotaj a podobné jsou pro Vincka toté¾, jako neposti¾itelné jméno Hatšepsovet. Drobná pøíhoda z restaurace støední cenové kategorie objasní názornì vše.
Vincek zašel na obìd a nemohl si vybrat z jídelníèku, kde dnes módnì figurují exotické názvy z jazykù, které jsou pro Vincka španìlskou vesnicí.
Netrpìlivý vrchní u¾ potøetí opakoval: „Co si dáte?“. Vincek postøehl, ¾e k sousednímu stolu pøinesla servírka pánovi nìco lákavého, na co okam¾itì dostal chu»: „Mnì by se líbilo nìco takového ...“ a ukázal na souseda. „Chtìl byste to samé?“
„Chtìl, ale on si to ten pán asi nenechá vzít!“
Vrchní odešel ponìkud nejistým krokem. Vinckùv kamarád Zdenìk tvrdí, ¾e Vincek uva¾uje jako kùò s klapkami na oèích. Naè by si mìl zjednodušenou ¾ivotní realitu komplikovat slo¾itými úvahami.
Kdy¾ se však obèas Vincek pustí do rozsáhlejší úvahy - a to jenom v kruhu nejbli¾ších kamarádù, podaøí se mu èasto jeho pohledem uhodit pøísloveèný høebík na hlavièku líp, ne¾ doká¾e obsáhlý komentáø renomovaného publicisty. Ono je to asi tím, ¾e ten pøímoèarý pohled, podlo¾ený surovou realitou, má obèas nìco pro sebe.
Onehdy se Vincek dostal, jako u¾ mnohokrát, do nezávidìníhodné situace, pochopitelnì finanèní. Veèer meditoval:
"Nejsem teï zrovna v a¾ùru a furt mi zvoní v uších èastej výrok mýho bejvalýho uèitele: Peníze le¾í na ulici, jen je najít, vidìt a sebrat! Nejlepší vìdìt, kde! Opakoval to tak èasto, ¾e tomu vìøím! Kdy¾ na ulici, tak na ulici. Asi je to jako sbírat houby. Nìkdo najde plnej košík, jinej èumí kolem dokola a utøe hubu. Ale to by bylo, aby se mi to nepovedlo! Tak sem vyrukoval do ulic. A vida! U¾ asi za hodinu sem našel padesátník. Na zaèátek nic moc, ale nemusí pršet, hlavnì dyš kape.
Druhej den sem byl úspìšnìjší. Našel sem korunu! No vida, kdybych ka¾dej den našel vo padesátník víc, kdy bych mìl milión? To se toti¾ teï nosí: Milionáøù není nikdy dost! Opakuje do omrzení v televízi ten pán, co uvádí hlubokomyslný øíkanky, jako: Kdy¾ vám v hlavì nìco dejmá, zhodnotí to Ondøej Hejma! Ale – kdy budu mít ten milión s pøibejvajícím padesátníkem ka¾dej den? To je na mì vysoká matematika.
S tím sem na tom jako drtivá vìtšina našich bohémù, zpìvákù, zpìvaèek, výtvarníkù a podobnì, co se bez ostychu pøiznávají v televizi i rozhlase, ¾e na svoji profesi šli hlavnì proto, ¾e nemají ani ánunk vo matematice a pøi svý èinnosti ji nepotøebují. Co¾ je mùj pøípad taky. Jenom nevím, jestli staèí neumìt matematiku, aby se na tom FAMU, DAMU, UMPRUM a jak se to všecko menuje, uplatnili. Ale na rozdíl od nich, co se za to nestydí a obèas se s tím dokonce chlubí, nebo to uvádí jako svoji pøednost, já vosobnì bych se tím nevytahoval. Kdyby nevìdìli, kde je Itálie, za to by se asi stydìli. Ale ¾e si neumí spoèítat vejplatu – vlastnì proto všichni chtìjí pøidat, nemusí se nic poèítat a nic se tím nezkazí. Nejvíc hlavnì chtìjí pøidat ti, co nejvíc mají. Tak u¾ to na svìtì chodí. Malej pán, malej úplatek, velkej pán, velkej úplatek a pøíjmy zvìtšit rovnou o ètvrtinu, zatím co póvlu staèí tak 2 a¾ 4 procenta.
Ale poøád eštì nevím, kdy budu mít ten milión! Vobrátil sem se s tím na Zdeòka. To je hlava, a» to spoèítá! Von byl svolnej, ale je to prej slo¾itý, tak za deset plzní! No, je to moc, ale byl sem zvìdavej, kdy jako budu ten milionáø, tak sem kejvnul. Pacholek! Mìl to za 10 minut hotový a ¾e prej v takovým pøípadì bych mìl ten miliónek za necelých pìt a pùl roku. To není tolik, je mi 50 let, pøed penzí by to bodlo! Ale za 10 minut, co napsal Zdenìk nìkolik písmenek a bylo hotovo, je deset plzní moc. Jen¾e Zdenìk trval na svým: Má na to prej nìjakou „americkou øadu“ a òákou „kvadraturu“ nebo co, vzdìlání se platí a je drahý, tak co!
Stejnì si ale myslím, ¾e na to du dost blbì. To takhle koukám na televizi, nebo poslouchám rádio a co neslyším, na nic není dost penìz, nic se nedá zaøídit, silnice sou samá díra, nemocnice a podniky zadlu¾ený – co vám budu vyprávìt! Ale kdy¾ to nìkde vopravdu hoøí, prohlásí nìjakej ministr: „Tìch pár miliónù se jistì najde!“ a nastojte, voni se vopravdu najdou! A dokonce se najdou i na ty prohraný mezinárodní arbitrá¾e rovnou v celejch miliardách, zatímco všude jinde chybìjí! Pan uèitel mìl pravdu! Kde voni ty peníze najdou? Asi taky na ulici, nebo bùhví kde. Prej v òákým rozpoètu. Tam bych si taky rád zahledal, šlo by mi to urèitì rychlejc. Ale jak na to?
Vobrátil jsem se zase na Zdeòka. Pokejval hlavou a byl hned hotov: „Pøece taky na ulici, jenom¾e v kapsách tìch, co po ní chodí!“ Tak vida. Šmíruju zbyteènì po zemi a vono je to vlastnì v kapsách. Jen¾e vo kapsáøích sem u¾ nìco slyšel. Prej je zavírají. Asi jenom nìkoho. Ty, co najdou celý miliardy, ty asi ne. Tak nesmím bejt moc skromnej. Ahoj kluci, teï to snad pude líp, du zase HLEDAT!“
Mnozí si pamatujete Vladimíra podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemøel. Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky z nevydané kní¾ky "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném.