JAROSLAV SEIFERT a FRANZ KAFKA na Filipínách
Víc ne¾ být – je milovat, mùj milý,
tøeba bys jen pøelud miloval,
není lásky, s ní¾ by nešel ¾al,
umíráme, aby jiní ¾ili.
Jaroslav Seifert
Kdy¾ jsem otevøela emailovou poštu, málem jsem vyletìla ze ¾idle. To se mi nad zprávami mého bráchy stává èastìji a nebylo by na tom zas tak nic divného. Tentokrát za to mohla euforie vyvolaná zprávou o pøekladu díla Jaroslava Seiferta a Franze Kafky do filipínštiny. Ihned jsem informaci rozeslala v naivní pøedstavì, ¾e kdy¾ oslovila mého bratra, kterého zajímá celá ¾ivoèišná øíše vyjma dvouno¾cù, musí nadchnout a naplnit pýchou ka¾dého Èecha. Nìjak jsem pøitom pozapomnìla, ¾e doba vlastencù u¾ není moderní. Kromì chladnì zdvoøilých odpovìdí, jako ¾e príma a co dál, následovala sprcha typu Na co jste vlastnì pyšná? Nerozumím... Naštìstí tìch nadšených ohlasù bylo víc.
Obálka knihy Vybrané poezie Jaroslava Seiferta zaslaná v pøíloze bráchova dopisu mi poøádnì zamotala hlavu. Jazykem pilipino hovoøí více ne¾ 20 mil. lidí, je to v podstatì umìl jazyk vycházející z jazyka tagalog, kterým se dohovoøíte na nejvìtším ostrovì Luzon v severní èásti Filipínského souostroví, ale v našich konèinách tì¾ko. Dokonce ani tehdy, kdy¾ vezmete na pomoc internetového pomocníka a vyhledavaèe, pøekladaè v googlu. Od èeho mám ale Arlene, hrdinku z mojí kní¾ky Nevìsta z Filipin?
Foto obálky nové knihy Vybraná poezie Jaroslava Seiferta
Nápad byl dobrý, uvá¾íme-li, ¾e Arlene byla mezi pozvanými na køest knihy, dokonce výborný. Pøed pár lety se právì proto, aby si práci o sobì mohla pøeèíst, zaèala uèit èesky. To se jí sice zatím nepovedlo, pøesto se horkotì¾ko uvolila, ¾e mi text na obálce pøelo¾í. Vzhledem k tomu, ¾e jejím jazykem je jazyk cebuano, který je jedním ze 117 jazykù na Filipínách a od jazyka tagalog se poøádnì liší, musela jsem poèítat s problémy, a ty tedy nastaly! Pøedevším mi ve chvilce zalehla ucho pøehršel hlásek g a ch. Nerozumìla jsem dokonce ani tehdy, kdy¾ se Arlene domnívala, ¾e hovoøí anglicky. Prostì – byla to potí¾!
Po hodinové rozmluvì jsem pochopila, ¾e na obálce je ve velmi hrubých rysech nastínìn Seifertùv ¾ivotopis - narodil se v roce 1901 a zemøel v roce 1986. Ve srozumitelném jazyce to vypadá asi takto:
Dìtství a mládí pro¾ité v dìlnické rodinì pra¾ského pøedmìstí na ®i¾kovì poznamenalo celý Seifertùv ¾ivot i tvorbu. Byl nevalným ¾ákem a studia na nìkolika gymnáziích nikdy nezakonèil maturitou. Dnes je u¾ témìø zapomenuto, ¾e jeho snem bylo stát se malíøem. Tuto mladistvou touhu zastínila jeho první básnická sbírka, Mìsto v slzách, vydána v jeho pouhých dvaceti letech. Brzy následovaly sbírky další, Jablko z klína a Ruce Venušiny, ve kterých u¾ bezpeènì poznáváme Seifertovu intimní lyriku, jeho nade vším pøevládající lásku k domovu a k ¾enì jako takové, milence i matce. Verše jsou zpìvné, hutné, vroucné a prosté, vyznaèují se lehkostí, melodií, citovostí i smyslovostí.
Obálka se zmiòuje i o Seifertovì mladistvém zanícení pro komunistickou stranu, ze které byl nakonec u¾ v roce 1929 vylouèen. Mám za to, ¾e svùj obèanský postoj Jaroslav Seifert dostateènì vyjádøil a obhájil podpisem Charty 77, po kterém byl re¾imem pøinucen stáhnout se do ústraní. Jeho nejètenìjší díla pak kolovala mezi ètenáøi v opisech.
Poezie Jaroslava Seiferta byla nìkolikrát v jeho ¾ivotì vyznamenána státními cenami a rok pøed Pra¾ským Jarem, v roce 1967 byl jmenován národním umìlcem. V prosinci 1984 ve svých 83 letech byl poctìn vyznamenáním nejvyšším, Nobelovou cenou. Stal se tak jediným èeským nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Pøekladem jeho veršù do dalšího jazyka vystoupil tento bard národa o další stupínek mezi nesmrtelnými.
Seifertùv básnický rejstøík je široký a všestranný a jeho verše patøí k vrcholùm èeské moderní poezie. Jsou prùzraèné a prosté, objevíme v nich prvky lidových písní i scén ze všedního ¾ivota. Ze všech tryská lidskost, pochopení a schopnost vcítit se do ka¾dé ¾ivotní etapy. Ve tøech posledních sbírkách Morový sloup, Deštník z Piccadily a Býti básníkem objevíme závan smutku nad pomíjivostí ¾ivota, mládí i lásky.
Pùvodnì jsem zamýšlela k pozvánce na slavnostní matiné v Manile napsat jen pár slov, ale to skoro není mo¾né, v hlavì mi neustále znìjí a zurèí verše a rýmy ze školních let i ty pozdìjší, které jsem èetla jak v dobách zamilovanosti, tak v poèátcích exilu ovlivnìných pocity stesku a samoty. Tehdy to byly hlavnì sbírky èerpající z pra¾ských motivù Svìtlem odìná a Kamenný most, jedny z nejkrásnìjších, jaké kdy byly o Praze napsány.
Slavnostní ceremoniál
Program
Pambansang Awit
National Anthem
Pagbati Greetings
Kgg. PURIFICACION G. DELIMA, PhD
Komisyoner, KWF
Pagpapakilala sa mga Aklat
Introduction of the Books Ang Metamorposis/Franz Kafka
Salin ni (Translation by) Joselito delos Reyes
Mga Piling Tula ni Jaroslav Seifert
Inedit nina (Edited by) Gian Carlo Abrahan V at Roberto T. Añonuevo
Pagkakaloob ng Komplimentaryong Sipi sa mga Embahador
Awarding of Complimentary Copies to the Ambassadors
Mensahe-Message
His Excellency THOMAS OSSOWSKI
Ambassador, German Embassy in Manila
His Excellency JAROSLAV OLŠA, Jr.
Ambassador Extraordinary and Plenipotentiary of the Czech Republic
Pagkakaloob ng mga Komplimentaryong Sipi sa mga
Editor, Tagasalin at Lay-out Artist
Awarding of Complimentary Copies to Editors, Translators and Lay-out Artists
Pagbasa ng mga Tula sa Czech at German
Reading of Poems in Czech and German
Paglagda ng mga Awtor
Signing by the Authors
Guro ng Palatuntunan
Master of Ceremonies G. ROY RENE CAGA
You are cordially invited
To the introduction of Ang Metamorposis
and Mga Piling Tula ni Jaroslav Seifert
……………………………………………..
Wednesday September 16, 2015 3:00 PM
Meeting Room 5, SMX Convention Center
Mall of Asia, Pasay City
Slavnostní matiné
za pøítomnosti pøekladatele, velvyslancù ÈR a Nìmecka a samozøejmì øady èestných hostù a novináøù, se konal 16. záøí a zanechal v Arlene mohutný dojem. Nedoká¾u posoudit, jak vnímala básníkovu zpìvnost a co si odnesla ze ètení veršù v èeštinì a nìmèinì, avšak jak èeskou, tak národní hymnu Filipín dokázala v hrubém náznaku i zanotovat.
Jednotlivé Seifertovy básnì vyšly na Filipínách u¾ na pøelomu 60. a 70. let. Novì k nim nyní pøibyl Výbor z poezie Jaroslava Seiferta a Promìny Franze Kafky v pøekladu Joselit Delos Reyese. Širší veøejnosti se obì práce pøedstaví na mezinárodním kni¾ním veletrhu v Manile u¾ v záøí t.r. O tøetím titulu, který by mìl do dvou let vyjít, se teprve jedná.
Do èeštiny budou naopak v letech 2015-17 pøelo¾eny tøi tituly filipínských autorù. Vzhledem k tomu, ¾e jediným kni¾ním titulem èeského autora vydaným na Filipínách, byl dosud pouze pøeklad divadelní hry Václava Havla Vyrozumìní, (vyšel pod názvem Ang Memorandum v roce 1990), bude se nepochybnì jednat o výrazné obohacení obou kni¾ních kultur.
"Praha nepustí. Ani Tebe, ani mì.
Tahle matièka má drápy. To se èlovìk musí pøizpùsobit
nebo – . Ze dvou stran bychom ji museli podpálit,
na Vyšehradì a na Hradèanech, pak by se nám snad
podaøilo uniknout".
Franz Kafka
Franz Kafka (*1883 +1924) pra¾ský nìmecky píšící spisovatel ¾idovského pùvodu byl pøesvìdèený sionista, který snil o ¾ivotì v Izraeli. Jeho mateøštinou byla nìmèina, ale hovoøil plynì èesky i francouzsky. „Nìmèina je mi mateøštinou, ale èeština je blízká mému srdci,“ napsal. Vystudoval práva, ale navštìvoval i pøednášky germanistiky a dìjin umìní. Práce v pojiš»ovnì ho nenaplòovala, od mládí se cítil pøedevším spisovatelem.
Psal s lehkostí, první texty zaèal publikovat ve svých pìtadvaceti letech, ale jeho stì¾ejní romány – Proces, Nezvìstný, Promìna a nedokonèený Zámek - prosluly a¾ po autorovì smrti. Pøesto se stal jedním z literárnì nejvlivnìjších a nejoceòovanìjších spisovatelù 20. století a ¾ádný jiný pra¾ský spisovatel není ve svìtì známìjší ne¾ právì Franz Kafka. Velkou mìrou se o to zaslou¾il jeho pøítel Max Brod, který po autorovì smrti zveøejnil i fragmenty románù, které mìly být podle Kafkovy závìti znièeny. První pøekladatelkou jeho próz do èeštiny byla jeho pøítelkynì, publicistka Milena Jesenská, pozdìji lingvista Pavel Eisner a øada dalších.
„Proè je na cestì k smrti tolik zastávek, proè jde vše tak pomalu?“
V roce 1917 onemocnìl Kafka tuberkulózou, které po mnohaletém zápase podlehl.
Promìny „Kdy¾ se Øehoø Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snù, shledal, ¾e se v posteli promìnil v jakýsi nestvùrný hmyz. Le¾el na høbetì tvrdém jak pancíø, a kdy¾ trochu nadzvedl hlavu, uvidìl své vyklenuté, hnìdé bøicho rozdìlené obloukovitými výztuhami, na jeho¾ vrcholu se sotva ještì dr¾ela pøikrývka a tak tak ¾e úplnì nesklouzla dolù. Jeho èetné, vzhledem k ostatnímu objemu ¾alostnì tenké nohy se mu bezmocnì komíhaly pøed oèima.“
Tak zaèíná jedna z nejslavnìjších povídek literatury 20. století.
Franz Kafka a Jaroslav Seifert si u¾ dávno vydobyli pevné místo na vrcholu slávy. Teï se pokusím sledovat, jak moc zazáøí i na Filipínách.
Na závìr bych se ráda ještì jednou vrátila k Jaroslavu Seifertovi a pøipomnìla jeho sbírku zpìvné intimní lyriky Maminka. Vyšla v 54. roce a stojí asi našemu srdci nejblí¾. Jaroslav Seifert v ní u¾ jako zralý básník zachytil dobu dìtství a domova a oslavil bytost èlovìku v ¾ivotì první a nejdra¾ší. Jímavé verše této drobné kní¾ky se v neposledním dík školním létùm zapsaly do pamìti a duše celého národa.
První dopis mamince
U¾ vím, dám dopis na zrcadlo
èi do košíèku na šití,
však ¾el dosud mì nenapadlo
co psát, jak dopis zaèíti.
Maminko moje milovaná,
a v zubech konec násadky,
pøemýšlím; stránka nenapsaná
èeká a èeká na øádky.
Pøeji Ti dnes v den Tvého svátku
- ve slovì Tvého velké T -
no vida, u¾ mám druhou øádku
a pokraèuji ve vìtì:
štìstí zdraví – po t se píše ì –
a zdraví - a pak selhává
u¾ nadobro má fantazie,
tak pøízemní a kulhavá.
A trhám papír, muchlaje ho
- maminka stojí nad válem
a chystá nìco voòavého –
tu v odhodlání zoufalém
pøibíhám k ní, tiskne mì k sobì,
oèima mlèky ptá se mì.
Pak zamouèené ruce obì
zvedly mì rychle se zemì.
Tady je mo¾no si poslechnout národní i tradièní hymny Filipín.
Blanka Kubešová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky