600. výročí upálení Mistra Jana Husa

Rok 2015 je rokem národních oslav k 600. výročí upálení Mistra Jana Husa

600. výročí Mistra Jana Husa si nepřipomínáme jen 6. července jako každý rok, ale po celý tento rok, a to na mnoha místech a nejrůznějšími způsoby. Nebudou ho připomínat jen v Církvi československé husitské, jak bývá též zvykem, ale tento rok se zapojí téměř všechny církve, média, ale i nejrůznější instituce – muzea, knihovny, obce, města, kraje, stát i občanské spolky. Vznikají nové výstavy, vychází nové publikace, uskuteční se několik konferencí, proběhne řada koncertů, budou zveřejněna nová díla – hudební i výtvarná…

Mistr Jan Hus, ať již jakkoliv, rezonuje v mnohých srdcích, a to nejen v naší zemi, ale i v zahraničí.

Mistr Jan Hus světově proslulý český teolog, kazatel a středověký církevní reformátor, jehož učení dalo vzniknout husitskému hnutí a stálo na počátku reformy tehdejší církve.

V roce 1999 jej tehdejší papež Jan Pavel II. uznal významným církevním reformátorem. Výročí dne, kdy byl za své názory a svou víru upálen, 6. červenec, je dnes státní svátkem.

Dodnes je považován za jednoho z největších a nejvýznamnějších Čechů historie. V roce 2005 se Mistr Jan Hus umístil na sedmém místě v anketě Největší Čech.

Datum narození Jana Husa není přesně známo. Historikové se o datum narození přou, v různých publikacích se uvádí různá data z období let 1369 – 1371. Místo známé je: narodil se v Husinci u Prachatic v nepříliš majetné rodině. Hus se sám o sobě zmiňuje k roku 1414 v „Knížkách proti knězi kuchmistrovi“, že mu ještě není padesát let …

Husův otec se nejspíše jmenoval Michal, o matce víme od samotného Husa, že „matka má mě učila řiekati: Amen, tak bóh daj.“

Z prosby Husovy před smrtí, aby mistr Martin dal syny jeho bratra na řemeslo, můžeme usuzovat, že Hus měl nejméně jednoho bratra, který měl alespoň dva syny.

Ve dvaceti letech přišel jako chudý mládenec do Prahy. Na studiích sice podle specializovaných historiků nepatřil k nejnadanějším žákům, nicméně jeho houževnatost byla hodna ocenění. Roku 1393 se stal bakalářem.

Hus se nespokojil s tímto výsledkem, zůstal členem univerzity a směřoval k vyšším stupňům akademických hodností. O dva roky později se stal mistrem svobodných umění (ekvivalent k titulu doktor práv nebo medicíny) a tři roky poté (1398) profesorem. V hlavním městě království se nazýval nejprve „Janem z Husince“ a teprve později psal své jméno ve tvaru „Jan Hus“.

Vliv Bible a Viklefových názorů na Jana Husa

Hus, který během vysokoškolských studií získal přístup k tehdy obtížně dostupnému textu Bible, přepracoval na základě čtení Písma celý svůj dosavadní hodnotový systém. Jeho životní dráha razantně změnila směr.

Zcela přirozeně pak Hus patřil i k těm akademickým osobnostem osloveným spisy, jejichž autorem byl anglický učenec John Viklef/Wycliff (asi 1324–1384). Rovněž Viklef prosazoval Bibli jako jediný pramen křesťanské víry. Viklef byl dokonce autorem prvního překladu Bible do angličtiny.

Římskokatolickou církev kritizoval za její morální a protikřesťanské jednání, za což byl prohlášen za kacíře. Jan Hus, který od roku 1402 pravidelně kázával v pražské Betlémské kapli, využíval Viklefových myšlenek při kázáních, obhajoval je v diskusích a dále s nimi pracoval. Právě v Betlémské kapli, určené už při jejím otevření (1391) k výhradně českým kázáním (kaple byla schopna pojmout cca 3.000 posluchačů!), a která se za Husa stala centrem lidového hnutí, si Hus vybudoval pozici uznávaného kazatele. Posluchače si získával především svým poctivým a nebojácným kázáním proti zkaženosti církevní hierarchie, jejíž reformu prosazoval. Postupem let navíc opouštěl dobové kazatelské nešvary a zdůrazňoval, že účelem kázání není posluchače bavit nebo jim podkuřovat, ale porozuměním Písma je přiblížit k Bohu.

Pronikání Viklefových protikatolických názorů do Čech – na čemž se v rámci své univerzitní i kazatelské činnosti podílel rovněž Hus – však ohrožovalo věroučný monopol římskokatolické církve, takže bylo pouze otázkou času, kdy se církev proti kolportáži Viklefových myšlenek ohradí.

na obr. John Viklef

Když byly Viklefovy myšlenky v letech 1406, 1408, 1409 a dalších opakovaně prohlášeny za kacířské i v Českých zemích, Hus a jeho přítel Jeroným Pražský (asi 1378–1416) byli jedni z mála, kdo Viklefovy spisy obhajovali a i přes značné riziko doporučovali jejich studium všem lidem správně nakloněným pravdě. V dalších letech Hus své výzvy k očištění církve dále stupňoval a sporných bodů přibývalo, takže se jeho konflikt s představiteli římskokatolické církve dále prohluboval.

Jeroným Pražský, Balzer, mědiryt, 1782

Betlémská kaple

Protože hlasy obhajující Viklefovo učení v Českých zemích neutichaly, vydal papež Alexandr V. koncem roku 1409 zvláštní bulu, v níž varoval před liknavostí při potírání kacířství v Čechách i na Moravě a současně zakázal veškerá kázání na soukromých místech. Tímto zákazem papež vyhověl přání arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka vypořádat se s viklefovským hnutím centralizovaným v pražské Betlémské kapli a s jeho hlavním představitelem Janem Husem. Samotný text buly se do Prahy dostal teprve v březnu roku 1410. Krátce nato však již Hus předstoupil před své posluchače v Betlémské kapli, kde je informoval o svém záměru podat církevním autoritám odvolání.

Věděli jste, že Betlémská kaple je stará jen 60 let ?

Většina Pražanů netuší, že staře se tvářící kaple, o níž mnozí předpokládají, že v ní kázal Mistr Jan Hus, je vlastně jen replikou původní stavby. Od jejího slavnostního otevření uplyne v listopadu 2015 teprve 60 let. Znovupostavení kaple bylo především přáním Zdeňka Nejedlého, poválečného komunistického ministra, který vyzdvihoval roli husitského hnutí. Jednalo se tedy o politické rozhodnutí. Ostatně Nejedlý inicioval i natáčení historických filmů s husitskou tematikou.

Původní Betlémská kaple byla založena zakládací listinou z 24. května 1391 Hanušem z Mühlheimu a Janem Křížem. Kaple byla určena výhradně pro kázání v češtině. To, že nešlo o prostor určený k bohoslužbám, bylo vyjádřeno jak termínem kaple, tak stavebně, neboť budova neměla žádný presbytář. Později, už v době Husova uvěznění v Kostnici, však došlo i ke slavení eucharistie, a to pochopitelně způsobem pod obojí.
Nejvíce je Betlémská kaple spojována s působením Jana Husa. Ten zde kázal od roku 1402 do roku 1413.

Odchod z Prahy

Roku 1412 začal Hus tvrdě vystupovat proti prodeji odpustků z hříchů, které v Praze začal papežský legát nabízet těm, kteří se zúčastní křížové výpravy proti Ladislavu Neapolskému. Prodej odpustků schvaloval i král Václav IV. (kromě jiného proto, že z nich měl provizi), takže Hus si svým kázáním přivodil i nevoli krále, který nad ním přestal držet ochrannou ruku. Papež Jan XXIII. vyhlásil nad Husem novou klatbu, stejně jako nad všemi, kdo se s Husem stýkali. Zároveň požadoval zboření Betlémské kaple, Husovo zajetí a soud podle církevních zákonů. Na podzim 1412 byly tam, kde Hus kázal, bohoslužby zakázány. U Husa, který se tehdy ve své při „odvolal“ nikoli k soudu, ale ke Kristu, již Boží zákon naplno nahradil církevní zákon kanonický. Hus opustil Prahu a uchýlil se do vyhnanství na venkov, kde využil čas k domýšlení řady svých tezí a ve velké míře rovněž k psaní. Velmi intenzivně se zabýval otázkou povahy církve, čemuž také věnoval své nejdůležitější písemné dílo De ecclesia (O církvi), které se na veřejnost dostalo roku 1413. Hus v něm již naplno odmítl instituci papežství, jejíž vznik podobně jako Viklef správně umístil do 4. století.

Kázání "pod lipou“

Zároveň s vytvářením pevnější teoretické základny Hus intenzivně kázal na různých místech jižních Čech, a to způsobem, který odpovídal tomu, jak široké veřejnosti kázal Kristus a jeho apoštolové. Kázal hloučkům lidí shromážděných pod širým nebem nebo ve stodolách, takže lidová tradice zná dodnes několik Husových přírodních kazatelen. Nedaleko Sezimova Ústí u vesničky Červený Dvůr se nacházejí zakonzervované zříceniny Kozího Hrádku. Na tomto místě pobýval Mistr Jan Hus v letech 1412–1414 poté co na něj byla v Praze uvalena klatba. Známá jsou jeho kázání "pod lipou". Dokončil zde svou významnou Postilu a sepsal i některá další základní díla, např. traktát "O svatokupectví", nebo spis "O šesti bludiech". Jak Hus pravil, lid ho žádá a potřebuje, a tak se vrací k úkolu kazatele. Později přišel kázat do Sezimova Ústí, které 15. července 1414 opouští. Hus odsud odešel na hrad Krakovec u Rakovníka.

Hrad Krakovec, místo, odkud vyrazil Jan Hus na svou poslední cestu

Hrad Krakovec byl pravděpodobně založen roku 1381, za rok jeho dokončení se nejčastěji uvádí rok 1383, kdy byla vysvěcena kaple. Jíra z Roztok, křivoklátský purkrabí a oblíbenec krále Václava IV., si na nízkém skalním ostrohu vystavěl sídlo, které v mnoha směrech předstihlo dobu. Došlo ke snížení počtu obranných prvků na minimum. Chybí zde mohutná obranná věž, ta, která se zde nalézá, jen stěží mohla hrad ochránit. Krakovec byl samotným Jírou nazván „Chalúpka“. Roku 1410 jej kupuje Jindřich Lefl z Lažan.

Roku 1414 zde pobýval a také kázal Mistr Jan Hus před svým odjezdem do Kostnice

Kostnice

Hus byl v Čechách v bezpečí, ale poté, co byl císařem Zikmundem vyzván, aby se omluvil za kacířství před církevním koncilem, odjel do německé Kostnice a jeho osud měli v rukou jeho odpůrci. Koncil svolal Jan XXIII. po naléhání římského krále Zikmunda do Kostnice u Bodamského jezera na 1. listopadu 1414. Měl ukončit církevní rozkol, reformovat církev a odstranit kacířství. Proces s Husem byl tedy jen jednou z více položek koncilu.Hus v Kostnici podléhal církevnímu právu. Podle tohoto práva byl však za své názory předem odsouzen, byl proto hned zatčen. Hus si byl vědom, že může skončit na hranici, pokud odmítne omluvu. Církev jej navíc vinila i z názorů, které nikdy nekázal. Hus byl dlouho vězněn a byl na něj vyvíjen fyzický i psychický nátlak. Při veřejném slyšení před kostnickým tribunálem mu ale nebylo umožněno své myšlenky obhájit, pouze je mohl odvolat a omluvit se. Mistr Jan se bránil v atmosféře nenávisti, která ovládla přítomné ve františkánském klášteře. Nechtěli naslouchat, ale soudit. Do Kostnice přicházely protesty moravských i českých šlechticů a Zikmund, považující České království za své případné dědictví, se snažil odkládat Husovo odsouzení. V konečném znění koncipovali ortel nad Husem kardinálové d'Ailly a Zabarella. Obřadně jej vyhlásili 6. července 1415 v kostnické katedrále. Kostnický svatý sbor zbavil Husa kněžského svěcení a předal světské moci.

Mistr Jan Hus se zodpovídá na koncilu v Kostnici. Autor Václav Brožík

Je 6. července 1415

Kostnický koncil právě skončil. Pověření biskupové nasazují muži na hlavu okrouhlou papírovou korunu, na které svítí nápis: "Tento jest arcikacíř!" Z dómu vedla Husova poslední cesta na připravenou hranici. Mistr Jan Hus kráčí hrdě po předměstské louce, za chvíli jej pohltí plameny. Ještě může odvolat. Ne, neodvolá, chce zemřít podle pravdy evangelia. Husův popel byl vysypán do Rýna, aby z něj nic nezůstalo jeho věrným. Paradoxně Husova smrt kazatelovo učení ještě více popularizovala a vyvolala v českých zemích lidové bouře. Krátce po této justiční vraždě začaly řinčet zbraně v Českém království, protože začala husitská revoluce. Teprve o šest století později římsko-katolická církev mistra Jana Husa rehabilitovala a v roce 1999 papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje jeho kruté smrti a uznal ho jako reformátora církve.

Husovo upálení mělo zcela opačný účinek, než koncil zamýšlel – místo toho, aby kacířské učení zaniklo, začalo se v českých zemích rychle šířit a Hus začal být uctíván jako mučedník. Symbolem hnutí se stal kalich, který měl symbolizovat jeden z požadavků hnutí – přijímání pod obojí coby výrazu rovnosti duchovních a prostého lidu. Husitství sehrálo zásadní roli v historii a představovalo významné téma v dobách národního reformního hnutí. Stejně tak Husův odkaz využil například T. G. Masaryk v době První československé republiky hledající v husitství společenský zápas o humanitu a inspiraci pro moderní český národní program, který měl být právě na husitském odkazu postaven. Husitský odkaz byl zdeformován především při prosazování beztřídní společnosti komunistickou stranou po roce 1948. Husitství bylo proměněno do formy společenského hnutí a revoluce dělnické třídy proti vrchnosti a církvi.

Kostnice v obrazech

V historické části Kostnice je vedle vstupní brány Schnetztor - krásně zrestaurovaný středověký dům čp.13 s pamětní deskou umístěnou v průčelí. Je to Hussenhaus - Husův dům, kde prý bydlel u vdovy Friedy od 3. listopadu do zatčení 28. listopadu 1414. Podle Husa je pojmenována i ulice Hussenstrasse, jež vede středem historické části města. Husův kámen - parčík v jehož středu, pod korunami stromů je Hussenstein – památeční Husův kámen s nápisem, který oznamuje, že v těchto místech byl „6. července 1415 upálen Mistr Jan Hus“.

Díla Mistra Jana Husa

O církvi / De ecclesia, 1413/ - latinský spis, ve kterém Hus zveřejňuje názory na poslání církve. Pokud podle něj nežije biskup ani papež v souladu se zásadami křesťanství, nemohou se pokládat za členy církve a nezaslouží si úctu.Toto dílo bylo jedním z důvodů Husovi obžaloby.

Výklad viery, Desatera a Páteře / motlitby Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš, 1412/ -Husův výklad motliteb. Líčí v něm zkázu mravů u duchovenstva. Zastává názor, že pravý křesťan má pro pravdu bojovat. Hus se zde nevyhýbá ani kritice vlastní osoby. Také vyzval pány, rytíře, měšťany a knížata, aby dbali na čistotu mateřského jazyka.

Knížky o svatokupectví / 1413/ - nejkritičtější Husův spis, ve kterém odsuzuje obsazování církve za úplatu. Kritizuje prakticky celou soudobou společnost a tvrdí, že už vlastně neexistuje pravá církev, protože vládne Antikrist.

Postilla, tj. výklad svatých čtení nedělních / post illa verba – po těchto slovech, 1413/ - velký soubor kázání. Toto Husovo dílo má velký kulturně-historický význam, zobrazuje soudobý život lidí.

Dcera - o správném životě žen a dívek

Listy z Kostnice - promluvy k čtenáři

O pravopise českém Orthographia Bohemica Zjednodušení českého pravopisu

Mimo rámec svého teologického učení měl Hus výraznou zásluhu ve zjednodušení českého pravopisu. Jeho reforma odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku.

Spisy mistra Jana Husa byly v roce 2007 zařazeny do registru Paměti světa UNESCO, čímž i tato instituce dala najevo, že se Husovo dílo stalo nedílnou součástí světového kulturního dědictví.

Nástup husitského hnutí

Katolická církev se domnívala, že smrtí Jana Husa se uklidní situace v českých zemích, ale opak byl pravdou. Už na podzim 1415 vystoupilo 452 šlechticů s protestem proti Husově smrti (z toho 90 příslušníků vysoké šlechty). Byl utvořen svaz husitské šlechty proti katolické lize. Veliké pnutí se přeneslo na venkov. Lidé se začali scházet a navštěvovat dobové poutě a tam se rodilo husitství. Scházeli se na hoře Tábor poblíž Sezimova Ústí. Husitství začalo citelně zasahovat do dějin střední Evropy. Husité sami sebe nazývali kališníky, teprve později začali používat i označení husité.

Jan Hus v literatuře a ve filmu

Jak vypadal Jan Hus? Jednoznačné vypodobení Jana Husa prakticky není. Jeho podoba na obrazech je zidealizovaná podle doby vzniku a představy umělce. Ve filmu ČSR z roku 1954 od Otakara Vávry podle předlohy Aloise Jiráska Jana Husa představuje Zdeněk Štěpánek, který byl statné, vysoké a robustní postavy. Ve filmu je Jan Hus vousatý. Všechny ty vznosné podoby vytvořené během věků se zřejmě velice liší od skutečnosti.

Ludvík Souček ve své knize Opravník obecně oblíbených omylů píše: …Hus nebyl vousatý a nepodobal se štíhlou postavou indickému fakírovi, ačkoli ho tak ukazují jak pražský pomník Ladislava Šalouna, tak známý Brožíkův obraz „Hus před koncilem kostnickým“, nebo Alšovy kresby.

Hus byl malé postavy a otylý – v dopisech přátelům se omlouvá, že musí jezdit na oslu nebo dokonce do strmých kopců používat nosítek….“ neb jsem tak tlust…“.

Až do konce života se považoval za pravověrného křesťana a dobrého kněze, holil si tedy tvář a torzuru, která mu byla před mučednickou smrtí na příkaz papeže Jana XXIII. podle krutého obyčeje do krve odřena cihlou spolu s prsty, jimiž uděloval svěcení. Tomuto obrazu také odpovídají nemnohá jakžtakž spolehlivá dobová zpodobnění, např. v Litoměřickém graduálu ze 16. stol.

Kniha Evy Kantůrkové Jan Hus vydaná v roce 1988 v samizdatu a přepracovaná v roce 1991. Na obálce knihy je použita reprodukce obrazu Alfonse Muchy Hus v Betlémské kapli

Jan Hus (rok 2015) je právě natáčený dvoudílný televizní film režiséra Jiřího Svobody podle románu Evy Kantůrkové. Autorka odvedla úctyhodnou práci nad historickým materiálem i nemalé myšlenkové úsilí. Její kniha dává živý, ucelený i detailní obraz Husova života a doby. Premiéra je plánována k šestistému výročí jeho upálení. Natáčení probíhá v Praze v Anežském klášteře na Františku, na hradě Lipnici, v Lipnici nad Sázavou, na Zvíkově, Křivoklátě či v Chebu. Zvažováno bylo i natáčení přímo v Kostnici, ale současná podoba města je pro film nevyhovující. Scéna Husova upálení se bude natáčet u Kutné Hory.

Historie pomníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze

Na počátku stavby pomníku vznikla politická roztržka, která probíhala od roku 1889.

Dne 25. listopadu toho roku, po zasedání zemského sněmu, probíhala diskuse o umístění pamětní desky Jana Husa na budovu Národního muzea. Princ Karel Schwarzenberg se při této příležitosti vyjádřil neuctivě o husitech, které označil za „bandu lupičů a žhářů“. Jeho výrok vyvolal bouřlivý odpor mezi mladočechy; jako reakce vzniklo rozhodnutí postavit Husovi v Praze pomník. 31. května 1890 byl na Staroměstské radnici ustanoven Spolek pro zbudování pomníku Mistra Jana Husa; do jeho čela byl zvolen Vojtěch Náprstek. Kromě Malého náměstí bylo pro pomník navrhováno i Václavské náměstí, Betlémské náměstí a konečně Staroměstské náměstí, na něž nakonec padla definitivní volba. Pomník měl být umístěn mezi Palác Kinských a Mariánský sloup. Druhá soutěž byla vyhlášena v roce 1900. Svoje návrhy do ní zaslali mj. Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda, Jan Kotěra a Ladislav Šaloun, jehož projekt byl vyhodnocen jako nejlepší.

na snímku je model pomníku M. J. Husa
na Staroměstském náměstí v roce 1907

Pomník mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna v Praze na Staroměstském náměstí byl odhalen 6. července 1915 k pětistému výročí Husova upálení. Velkolepá oslava před staroměstským pomníkem se ovšem za války konat nemohla. Dne 6. července 1915 se oslavovalo jen „při zavřených dveřích“, tj. v zasedací síni Staroměstské radnice. Valná hromada Spolku přijala usnesení, že „veškeré slavnosti s odhalením pomníku Mistra Jana Husi spojené, odkládají se na dobu příhodnější“. Tím se mínilo, že velké slavnostní odhalení pomníku se bude konat, až skončí válka.

Janina Svobodová, knihovnice Jiráskovy knihovny Klučov

zdroje: internet např: http://www.janhus600.cz/hus/
http://www.rozhlas.cz/devitky/profily/_zprava/mistr-jan-hus-muz-ktery-polozil-zivot-za-pravdu--580054
http://www.kolportaz.cz/hus-a-evangelizace.html
http://kozihradek.zde.cz/
http://druidova.mysteria.cz/HISTORIE/Hus.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hus_(film,_2015) a další

* * *

Zobrazit všechny články autorky