Manželská i pěvecká dvojice – Eva a Vašek

Kdo by je neznal. Když už ne z koncertů či rozhlasu, určitě si jich každý musel všimnout v televizních reklamách, v tzv. teleshoppingu. Musím se přiznat, že až do loňského léta mě jejich hudba úspěšně míjela. Svůj podíl na tom měl snad i již zmíněný teleshopping, který mě spíš odrazoval svou "urputností".

A pak jsme v červenci vyrazili na dovolenou do Mariánských Lázní. Je už takovým naším zvykem, že vždy po příjezdu pečlivě kontrolujeme nabídky kulturních programů, které se uskuteční v době našeho pobytu, a vybíráme, čím si ten týden zpříjemnit.

„Co zajít na Evu a Vaška?“ napadlo mne, když jsem si všimla velkých plakátů. Bude to nenáročné, určitě pohodové, takové… lázeňské. Ne že bych očekávala nějaký super kulturní zážitek, ale tak nějak zpříjemnění jednoho z našich lázeňských večerů. Překvapilo mne, jak těžké bylo na poslední chvíli sehnat lístky.

Ale pak mě ještě daleko víc překvapilo, jak to bylo pěkné. Profesionální přístup, zdvořilé a velmi milé chování k převažujícím seniorům. Užil si to snad opravdu každý. A tak mě během přestávky napadlo, že bych o našem zážitku mohla prostřednictvím časopisu podat svědectví.

Zavolala jsem šéfredaktorovi, promluvila s oběma manžely. Výsledek s půlročním zpožděním předkládám k přečtení i vám.

EVA a VAŠEK: „Zpívání je náš život…“

Lázeňští hosté v Mariánských Lázních míří do divadla, koncert Evy a Vaška láká především seniory. Hlediště je zaplněné do posledního místečka, kromě češtiny je slyšet i němčinu a ruštinu. Bouřlivý potlesk, pohodová atmosféra. Oba zpěváci i o přestávce přicházejí mezi lidi, nenuceně se s nimi baví, příjemně se usmívají. Je cítit, že jsou tu rádi, že si to spolu s námi diváky užívají. Bez váhání souhlasí s rozhovorem pro náš časopis. Odpovědí na mé zvědavé otázky se ujímá Eva, Vašek dodává fotografie z rodinného alba.

Pěvecké duo Eva a Vašek u příležitosti Mezinárodního dne seniorů, který připadá na 1. října, vystoupí na mnoha akcích, a tak jsem nemohla začít jinou otázkou:

Jak se chystáte na oslavu Mezinárodního dne seniorů?
V rámci těchto dnů máme několik vystoupení v Brně, Praze, Karviné, Pardubicích, Frýdku-Místku a dalších městech. Jsou to pravidelné akce, na které se velmi těšíme. Připravujeme takovou hymnu, kterou si s námi všichni senioři při své oslavě mohou zazpívat. Je jednoduchá, melodická a hlavně pravdivá. Určitě zazpíváme skladby, které mají lidé rádi, jako třeba Bílá orchidej, Cappuccino, Krásné chvíle, ale zazní i písničky zcela nové, které již nyní natáčíme na nové album „Dál mi scházíš“- zatím se setkávají s velmi příznivým ohlasem a co je důležité- dobře se na ně tančí.

Ví se o vás, že se zúčastňujete mnoha charitativních akcí…
Hráváme pravidelně v domovech důchodců, pro tělesně postižené, posíláme na mnohé akce dary v podobě našich CD či DVD. Pořádáme i čtrnáctidenní pobyty u Jadranu, kam s námi jezdívají hlavně senioři. Mnozí z nich vymění rádi svou samotu za pohodový pobyt v partě kamarádů. Společně s našimi příznivci trávíme i týdenní pobyty u nás v Moravském krasu – s tancem, zpěvem, výlety. Vždy se snažíme, aby naše akce byly pro seniory cenově dostupné. Mnozí z nich se stali našimi kamarády, přáteli. Je prima se s nimi setkávat. Všude, opravdu na každém místě naší vlasti, se v sále někdo takový objeví. Já tomu říkám světýlka, záchytné body, od kterých se krásně odrážíme.

Určitě jste zpívali v mnoha cizích zemích. Kde všude jste byli?
Do zahraničí býváme zváni poměrně často, Evropu máme projetou téměř celou. V letošním roce jsme navštívili již počtvrté Austrálii, zpívali jsme v Kanadě, v USA, na Novém Zélandu. A tam všude jsme natáčeli DVD. Viděli jsme toho hodně, a tak můžeme srovnávat. Pro nás je nejkrásnějším místem k odpočinku Jadran. Blankytně modrá voda v moři, košaté borovice, nádherné pláže.

Na svém kontě máte už velmi mnoho CD. Je jich víc než dvacet?
V edici „Eva a Vašek“ jsme k dnešnímu dni vydali už dvacet sedm CD, v poslední době se ale více zaměřujeme na DVD, i těch už máme přes dvacet. Víme od svých příznivců, že pokud nenajdou zajímavý pořad v televizi, otevřou si večer láhev vína, pustí si naše DVD. Máme z toho radost. Jsme tak trochu pyšní i na to, že se žádné písničky na našich nosičích neopakují, jsou žánrově odlišené, prostě Ave Maria nemůže být těsně vedle Škoda lásky… Bohužel Česká Muzika, která má svou reklamu v teleshoppingu, taková pravidla nedodržuje, písničky natáčí jednu přes druhou, mnohdy stejnou píseň prodá několikrát za sebou. Z toho jsme smutní, na CD přímo od nás se tohle nestává.

Vystupovali jste už s mnoha dalšími zpěváky. S kým vám to nejvíc ladí?
Nejvíc nám to samozřejmě ladí spolu dohromady, zpíváme společně už 23 let. Stále a rádi. Velké pocty se nám dostalo, když si nás na své 70. narozeniny do Sazka Arény pozval Karel Gott. Nebráníme se žádné nové zkušenosti. Před pár týdny jsme natáčeli DVD s Pepíčkem Zímou, to byl pro mne úžasný zážitek. Vynikajícím hudebníkem a naším kamarádem je Antonín Gondolán. I s ním natáčíme DVD, je před dokončením.

Mohu se vás zeptat na nějaký nezapomenutelný zážitek z koncertu?
Zažili jsme toho už opravdu mnoho, stále se něco děje. Někdy se stane něco, co je v tu chvíli velmi nepříjemné, později se už ale vzpomíná s úsměvem. V jednom kulturním domě jsem na jevišti stoupla na hřebík, který tam zůstal v kulisách ochotnického divadla. Projel mi nejen botou, ale i nohou. Byla to obrovská bolest. Pořadatel mě odvezl na ošetření na pohotovost, vystoupení jsem odehrála na jedné noze… Nebo vzpomínám na naši první cestu do Austrálie – do kláves mi vlezl malý had, který na mne při představení vykoukl pod klapkami. Druhý den jsme klávesy rozebrali na úplně nejmenší kousíčky, nenašli jsme ho.

K vašim nejslavnějším písním patří Bílá orchidej. Jaká je její historie?
V počátku naší společné kariéry jsme hráli sedmnáct let v Rakousku. Jednou jsme jeli s kamarádem po Vídni, a tahle písnička zazněla v rádiu v němčině. Vašek hned zareagoval, moc se mu líbila. Začal se pídit, obrátil se na majitele autorských práv, dostali jsme možnost vytvořit k ní český text a natočit ji. Dodnes k ní máme s Vaškem velmi krásný vztah, zpíváme ji moc rádi. Lidé se nás často ptají, jestli už ji nemáme obehranou, jednoznačně odpovídáme, že ne.

Všimla jsem si na vašem koncertě, že vaše osmiletá dcerka už si pobrukuje písničky s vámi. Půjde ve vašich stopách?
Evičku ke zpěvu nenutíme, to se uvidí. Zatím chodí na klavír, balet a dramatický kroužek a baví ji to. Ty písničky ale doma slyší, vlastně s nimi vyrůstá. Když jí byly tři roky, její nejmilejší byla „Akáty bílé, žaluji vám..“

Bulvár vás občas probírá dost nevybíravě. Asi vás to mrzí…

Řekla bych spíše, že to mnohdy zabolelo. Kdyby alespoň psali pravdu, ale oni si články prostě vymýšlejí, od začátku do konce. Snad kvůli prodejnosti plátku, kvůli honoráři pro pisatele. Myslím si, že je to také tak trochu odraz naší společnosti. Pokud by to lidé nečetli a nekupovali, bulvár by musel zaniknout.

Přece jen se zeptám trochu bulvárně. Jste manželé, blízcí spolupracovníci, vlastně pořád spolu. Nemíváte občas „ponorku“?
Novináři se nás na to ptají poměrně pravidelně. Ale my spolu nejsme tak často, jak si lidé myslí. Máme své nahrávací studio, grafické studio, televizní studio, své vydavatelství. Někdy se téměř míjíme, potkáme se tak u snídaně, při obědě a večer často Vašek přichází, až když už s Evičkou spíme. Považuji za štěstí, že máme společnou práci, která nás baví a uspokojuje. Jsme spolu rádi a vážíme si toho, že můžeme zpívat, že je o naše vystoupení zájem.

Co vám udělalo v poslední době největší radost?
Že jsem po dvou dnech usilovného hledání našla ztracené klíče! Ale samozřejmě naše práce. Chystáme CD se zcela novým žánrem, tzv. soft swingem. Říkalo se o něm, že jde zpívat jen v angličtině, v češtině to nevyzní. Ale to byla pro Vaška výzva. On je takovým mým učitelem, všechno má vždy perfektně promyšlené. Já z toho mám trochu obavu, ale věřím mu. Je to velmi líbivá hudba starých tanečních kaváren, taková vzpomínka na staré časy. Představuji si krásné šaty, romantiku, Oldřicha Nového… Poprvé ty písně zazní na našich koncertech v Luhačovicích a Plzni. Uvidíme. Kromě nových CD se chystáme dopsat i druhý díl naší knihy. Bude to trilogie o naší profesionální cestě, a při jejím psaní nám došlo, jak moc nás posunují lidé, které na ní potkáváme. A to nejen ti, kteří dokáží pohladit, či povzbudit, ale i ti, kteří nám kladou do cesty překážky, kteří se nám snaží ublížit. Naučili nás spoléhat se sami na sebe, a to není málo. Našich spolupracovníků na různých postech je kolem padesátky. Celou firmu vede Vaškův dospělý syn, jeho profesi říkáme „hasič“. Musí zvládnout všechny problémy- za každého umí zaskočit, opravit přístroje, uvařit, vyřídit, spravit auto, přijmout či vyhodit lidi, opravdu mu nezávidím.

Máte úlohy ve vaší dvojici nějak rozdělené? Co máte kdo na starosti?

Tak to jste trefila docela přesně. Vašek vždy říká, že jeden z nás má hlas poradní, druhý rozhodující. Takže když se jedná o to, co si obléci na vystoupení, má Vašek hlas poradní. Když jde naopak o koupi nového mikrofonu, je to obráceně. Ale nakonec to stejně dopadne tak, že ten mikrofon dostanu já k Vánocům…

Zbývá vám ještě vůbec čas na něco jiného, než jsou vaše písničky?

Hudba je mým koníčkem i zaměstnáním. K tomu se starám o naši dcerku, učíme se spolu, doprovázím ji na kroužky. Když zbyde čas, ráda chodím do lesa, je kousíček od našeho domu. Dívám se do korun stromů, relaxuji. Mám velmi ráda i západy slunce- třeba při pohledu z naší terasy.

A co bych chtěla vzkázat vašim čtenářům?
Přála bych jim, aby si našli i ve starším věku něco, pro co stojí za to žít, nějaký smysl života. Hodně zdraví, a pokud smím poradit, pak -nechte své děti, ať se naučí žít bez vašich ochranných křídel, ať se naučí postarat se o svůj život. Myslete víc na sebe, dopřávejte si radosti, které každý den přináší.

Eva a Vašek při svých koncertech rozdávají radost a pohodu, a na tvářích odcházejících návštěvníků je to znát. Ráda bych jim za sebe i za vás popřála, ať se jim daří. Je to i pro nás…

Eva s Vaškem ve svém penzionu v Moravském krasu pořádají zejména pro seniory týdenní pobyty, při kterých během hudebních večerů vystupují k dobré pohodě a tanci se svými písničkami. V průběhu roku jich uspořádají několik, začínají letos 14. října. Pokud byste se i vy chtěli z některého z pobytů zúčastnit, najdete informace na www.evaavasek.eu  

Eva Procházková

PS:V poslední době se  v médiích objevily zprávy, že se chce Eva pokusit o dráhu sólové zpěvačky a Vašek ji chce "jistit" z muzikantského důchodu. Pokud jsou informace pravdivé, přejeme oběma, ať se jim daří i v nové etapě profesionálního života...

Další články autorky