Ať mír dál zůstává…

Marta Kubišová letos oslavila 70. narozeniny. Pro mne je ikonou, myslím, že i pro mnohé z vás. Člověk, který se nebál zvednout hlas, když to bylo potřeba, který nesl s hrdostí důsledky svých činů. Zpěvačka s krásným hlasem, jejíž kariéru zlovolně a nadlouho přerušili ti, jimž se nelíbila pravda, kterou říkala. Ve vánočním čase je spojena s televizními adventními koncerty a právě o nich je rozhovor, který poskytla měsíčníku Doba seniorů. Už jen krátce – fotografie jsou z rodinného archivu zpěvačky.

Přeji vám všem krásné vánoční svátky.

Marta Kubišová : „Adventní koncerty mají nepopsatelné kouzlo…“

Je málo televizních pořadů, které dokáží chytit diváky za srdce. Jedním z nich jsou tradiční Adventní koncerty České televize.

V hektickém předvánočním čase nám právě Adventní koncerty dají možnost zastavit a zklidnit se, vytvořit doma sváteční atmosféru a ano, také projevit svou lidskost, svou solidaritu s těmi, kteří to měli v životě těžší než ti druzí. Od roku 1991, kdy se s koncerty začalo, pomohlo 145 milionů korun od televizních diváků nakoupit potřebné pomůcky, vybavit různá centra, pomoci těm, kteří to potřebují.

Od samého začátku jsou koncerty spojeny s Martou Kubišovou, dámou, která se stala symbolem. Asi největším oceněním pro každého umělce je, když jeho píseň vejde do povědomí lidí, píseň, která vlévá naději do duší i v časech nejhorších. Modlitba pro Martu byla vzdorem v době ponížení a zpěvačka za něj zaplatila víc, než mnozí jiní. Píseň zazněla mezi prvními i z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí, když národ v roce 1989 zvedal hlavu.

Paní Kubišová nikdy neváhá pozvednout hlas proti nespravedlnosti, pomáhat potřebným bere jako samozřejmost. Prezident Václav Havel jí udělil Státní vyznamenání za zásluhy.

Získala mnohá ocenění i za písně, které si mnozí z nás dodnes potěšeně broukají, v roce 1998 byla Akademií populární hudby uvedena do Síně slávy. A v tomto roce jí byl na konci října udělen také francouzský řád Čestné legie. Letos paní Kubišová oslavila sedmdesáté narozeniny.

Adventní koncerty se staly i tématem otázek, které jsme vaším jménem zpěvačce položili. Ve svém nabitém programu si našla na čtenáře Doby seniorů čas a tady jsou její odpovědi.

Jak jste se vlastně k Adventním koncertům dostala?

Duchovní otec Adventních koncertů Jaromír Vašta mě v roce 1990 oslovil s tím, že já jediná mohu tyto koncerty uvádět. Přestože jsem s moderováním do té doby neměla žádné zkušenosti, svolila jsem s radostí. Hned při prvním natáčení jsem zjistila, jak náročné je moderovat v přímém přenosu. Od třetího ročníku jsme pak vytvořili naše adventní trio ve složení já, Táňa Fischerová a Jan Kačer.

Vzpomenete si na své pocity po odvysílání prvního koncertu?

Ty pocity byly hrozné. Byla jsem krajně nejistá. Už v mé „první“ kariéře jsem nemohla kameru ani vidět. Tréma a respekt z kamery přetrvávají dodnes.

Z kterého projektu, který vznikl díky adventní sbírce, máte největší radost?

Mám radost ze všech projektů! Teď mě ale napadá třeba projekt „slané děti“. Ten se díky Adventním koncertům dostal více do povědomí. Vážně nemocné děti si zaslouží, aby se o jejich trápení vědělo a aby se jim podle možností pomohlo. (pozn.red. Projekt „slané děti“ byl na pomoc dětem s cystickou fibrózou, což je závažné dědičně podmíněné onemocnění, které postihuje dýchací a trávicí systém a je v současné době nevyléčitelné.)

Co v krásném duchovním prostoru, kde se koncerty konají, zpíváte nejraději?

Režisér většinou vybírá z mých písní ty, které tam ještě nezazněly. Jinak musím přiznat, že kamenem úrazu jsou pro mne bohužel koledy.

Věřila jste od počátku, že ta krásná tradice bude mít šanci a že budou lidé ochotni věnovat své peníze potřebným?
Ano, věřila jsem tomu. A moc si našich diváků vážíme! Je velmi dojemné, když i ti, kteří mají sami málo, přispějí třeba jen 50 Kč. Bývají to často i senioři, kteří se skládají v různých klubech či spolcích, jen aby mohli pomoci. Přispívají i ti, které by to běžně během roku ani nenapadlo. To je právě to kouzlo Adventních koncertů!

Spolu s Táňou Fischerovou a Janem Kačerem zapalujete v přímém přenosu adventní svíčky už od roku 1991, tedy přes dvacet let a stali jste se vlastně symbolem těchto pořadů. Byli jste kamarády už dřív, nebo vás spojilo až moderování Adventních koncertů?

Znali jsme se už dřív, ale teprve moderování Adventních koncertů naši sestavu opravdu utužilo. Táňa a Honza průběžně sledují kroky a osudy vybraných organizací, natáčejí o nich reportáže. Pocity při tom bývají velmi silné, vyprávějí mi o svých zážitcích a všichni máme radost, když se něco dobrého povede…

Máte nějaké poznatky z podobných akcí v zahraničí? Jak si stojíme v dobročinnosti ve srovnání se zahraničím? Jak Češi přijímají charitativní akce?

V zahraničí je charita považována za společenskou povinnost. U nás je to živelnější. Ale když pak dojde k nějakému neštěstí nebo katastrofě, ať už v ČR nebo v zahraničí, tak jsou Češi v úsilí pomáhat nepřekonatelní.

Na co se nejvíc těšíte letos?

Každoročně se těšíme, jak zase budeme odhadovat, kolik peněz se vybere. Trefíme se málokdy, lidé nás svou štědrostí vždycky překvapí. Přispívají nejen ti, kteří se dovolají do přímého přenosu, finanční částky mnoha dalších anonymních dárců přicházejí později. Jsme jim za to velmi vděčni!

Jak dlouho dopředu se začíná s přípravami?
Vybírání organizací a témat se řeší od dubna do června. Reportáž o minulém ročníku Adventních koncertů se pak natáčí během podzimu. Velmi mnoho organizací by stálo o naši pomoc, bývá jich tak kolem stovky. Všem ale pomoci bohužel nemůžeme. Sama za sebe mohu na tzv. „panelu“ zaškrtnout deset z nich, a totéž i ostatní zúčastnění. V červnu počítač všechno vyhodnotí a označí pouze čtyři organizace, se kterými pak začneme spolupracovat.

Býváte po sérii Adventních koncertů unavená, nebo spíše nabitá energií?
Mám dobrý pocit ze smysluplného počínání, současně ale prožívám obavy z toho, jak zvládnu své vlastní vánoční přípravy. Letos to bude obzvlášť napínavé, protože poslední Adventní koncert připadá na 23. prosince. Tam zbývá dodat už jen „Děj se vůle Boží!“.

Volného času máte asi velmi málo, co vás nejvíc baví dělat? Je nějaká činnost, kterou odkládáte na dobu, až budete mít někdy čas?
Nejraději mám asi procházky se psem. A pak sledování televizních pořadů o fauně i flóře a také o cestování. Až nebudu „prduch“ neboli pracující důchodce, tak se těším na čtení knih a na poslouchání hudby.

Jak strávíte letošní vánoční svátky?

Nezapomenutelné vánoční svátky jsem prožila v roce 1965, když jsem si pořídila svého prvního pejska, černého pudlíka Ginnyho. Letos, jako obvykle, budu zase všechno připravovat na poslední chvíli. A oddychnu si až 25. prosince, kdy mám tzv. „pyžámkový den“.

Paní Kubišová, chtěla byste na závěr něco vzkázat našim čtenářům ?

Drazí senioři, jste stateční a buďte i nadále!

Paní Marto, ať mír zůstává s naší krajinou i po oslavě Vašich sedmdesátin a také v době příprav i konání  Adventních koncertů. Ty přináší mnoho radosti divákům, stejně jako řada koncertů k Vašemu kulatému výročí. Adventní koncerty ovšem ještě i naplní jedno ze základních poslání křesťanských Vánoc. Láska a pomoc bližním.

Eva Procházková

Další články autorky