Putování Austrálií (11)

Středa 18. listopadu

Poslední jízda do Adelaide a letíme do Sydney

Začalo poslední ráno a opět nastávají balicí orgie. Jak se tak dívám, tak nám to už jde docela od ruky. Vypadá to tak, že jenom Milda, podle stavu rozloženosti zavazadel, zůstane v kempu ještě nějakou dobu. Sbalený Chuck říká, že teď bude třídit písemnosti a Milda ihned dodává: „Slyšel jsi to KH“? No jo, nezmohl jsem se na víc a tím se náš odjezd z kempu odkládá na neurčito... Opět mne má Milda na „háku“!

Cesta do Adelaide však nakonec proběhla ke spokojenosti nás všech a ani při odevzdávání Nissanu nevznikly žádné problémy. Chuck měl pravdu, auta si při přebírání v půjčovně nikdo ani nevšiml. Hlavně když jsme měli zaplaceno a plnou nádrž.. Drobné problémy nám vznikly až při dohledávání potřebné odletové haly, což jsme nakonec fešácky vyřešili. Holt už začínáme být světáci, tedy alespoň někteří, já určitě nee!

Dva tisíce kilometrů do Sydney jsme proletěli za necelé tři hodiny. Bojan byl na letišti a za chvíli se naloďujeme do jejich rodinného auta. Pak už nás čekal jen převoz do „Bojanovic“ malého rodinného domečku.
Velká pouť Austrálií pro nás, důchodce z České republiky skončila. Zbytek už bude jen pohodová „brnkačka“ v Sydney!

Doslov

Vyprávění o „Pouti po Austrálii“

Deník jsem sice sesmolil já (Karel Janků), jak jsem slíbil zcela neprozřetelně Chuckovi už v době ostravských příprav. Po faktografické stránce však patří jednička právě Chuckovi, jeho kusým poznámkám v zápisníku (na různých účtenkách nebo útržcích z prospektů, novin a pod.), ale především jeho paměti.

Jiný výlet

Problém, tentokrát spojený s popisem naší „Pouti“ vyvstal hned po prvním čtení mnou zpracovaného deníku. Ukázalo se, že každému z nás utkvělo v paměti něco jiného, byť ze stejné oblasti nebo dokonce z jednoho místa a ve stejný den i hodinu!

Jak jsem se později dozvěděl, tak to je normální jev, protože už to tak je a údajně i musí tak být. Jsme různí a pamatujeme si různé věci… Chuck k to shrnul do vyjádření, že jsem byl buď já nebo on, „na inem vyletě“ a ke kvalitě se „rači nevyjadřuju“ tož tak, mi pravil!
A Milda? Tak to teda vůbec nevím, neb se zatím neozval…

Chuck souběžně zpracoval svůj deník, album fotografií – tentokrát doplněné psaným slovem a výsledkem je kouzelné leporello!

Do čtivé podoby deník po mých marných pokusech měl přepracovat pan Bc. MK, můj známý, povoláním sportovní novinář – zvaný Mistr Pera na svém pracovišti „U Eliáše“. Popravdě řečeno se uvedený rozhovor odvíjel poněkud drsněji. Upozorňuji, že následující řádky jsou nevhodné pro děti a mládež do 18ti let obého pohlaví.

Po mém příchodu na Mistrovo „pracoviště“ mi tento položil základní otázku: „KáHá, co si vlastně myslíš „Ty“ o tom co jsi napsal“? Abych jej uklidnil a zároveň uhasil jedovaté plamínky v očích, které doprovázely tuto otázku jsem po pravdě odpověděl, že si nedělám iluze o nějaké kvalitě „cestopisu“. Mistr pokýval hlavou, tiše kouřil a nakonec mi povídal: „Jsem rád, že si na tomto díle nezakládáš, ale je to bohužel ještě horší než si myslíš. Celé to stojí za h…o! Od barbarsky popsaného děje, přes časoprostorové problémy zápisu jednotlivých událostí (zmatení časové), chudého slovníku, stylistických a pravopisných chyb až po nezáživnost popsané „Pouti...“- hanlivě vyprskl!!! Jediné, co alespoň ostravákovi něco říká, je pár vtipných glos Tvého kamaráda Chucka. K jejich škodě jsi i tyto svým surovým přepisem několikrát poškodil a tím znehodnotil. Co se týká ostatních údajů, třeba z LP, tak to nedokážu posoudit, neboť jsem předmětnou turistickou rukověť nečetl! Takže tak... a není nad pravdu pravdoucí...

Nicméně já vím, že "Mistr Pera" při svém „mládí“, nedokáže posoudit můj statečný výkon během celého sepisování „Pouti…“. Určitě ještě neví, neboť to neprožil, kolik úsilí stojí udržet myšlenku během jejího zanesení do deníku, najít včas a vhodná slova k jejímu vyjádření a tato navíc vhodně ohnout, aby věta dala smysl (krásně dlouhá věta). Jen já vím, kolikrát se mi to nepodařilo a kolikrát jsem už musel začít popisovat jinou událost a předchozí jsem neudržel v paměti... To pak byla za měsíc „lušťovka“! Počkej, počkej až i Ty budeš „senijórem“!

Mistr Pera na svém díle, tj. na přepisu deníku, údajně pracoval celých 8 hodin – to tvrdil on. Během této doby jeho duševní„motor“ zkonzumoval ( přepis účtenky):

2x velkou a moc dobrou dršťkovou polévku s rohlíkem,
dvojitý guláš - jednou se šesti knedlíky a podruhé s chlebem,
celkem 10 Plzní výtečné kvality,
a jedno velké kafe na závěr, aby se, „jak nam mluvil, trefil domu a tež i kličkem do zamka“!

Ukončení Mistrovy tvorby se shoduje se zavírací hodinou ve známé restauraci „U Eliáše“, kde v potu tváře konzumoval - pracoval!

Kempy

Během našeho putování jsme zásadně spali v kempech, a alespoň já z důvodu své a naší bezpečnosti. Navíc se volné kempování z mnoha důvodů nedoporučuje (LP)… Vše pro nás vždy začínalo inf. v LP. Podle této příručky jsme předem vyhledávali místa možných noclehů v kempech. Bohužel pro nás, je LP orientována především na hvězdičkové turisty a tak jsme si museli pomáhat jak se dalo.

Možností bylo hned několik. Jednak ukazatelé u silnic – tyto byly zvláště v podvečer špatně čitelné, dále IS, zřídkakdy policie a když bylo nejhůře, tak jsme využívali služeb místních radilů. Zpočátku nás mátlo i označení Caravan Park. Postupně jsme však zjistili (až na jeden případ), že i takto označená zařízení většinou poskytují služby kempířům jako jsme my. V některých okrajových oblastech kolem Shwy to byly kempy samoobslužné, ale vhodně umístěné a jednoduše a vhodně vybavené.

Kempy, které jsme během našeho putování navštívili se od sebe cenově příliš nelišily. Za všechno (3 muži, auto a stan) to bylo vždy kolem 30ti AD. Přesto však byly rozdíly mezi kempy velké. Začínaly vhodností umístění kempu (u dálnice, kruhového objezdu nebo bokem ruchu v zalesněném předměstí případně u moře nebo řeky) a pokračovaly jejich vybaveností a jejím stářím. Především však „stavem použitelnosti“ instalovaného vybavení. Další rozdíl jsem jako nespavec viděl a hlavně slyšel v množství řvoucích a trousících nočních ptáků. V této kategorii jasně zvítězil východ nad středem a jihem Austrálie i když jsem byl poblíž Kulgery (dole na jihu) napaden ptákem! Ptákem byl domorodý pštros a incident se odehrál ve dveřích pánského WC. Polekal jsem se natolik, že jsem v první chvíli myslel, že se jedná o kontrolu převlečeného pracovníka kontroly životního prostředí – přehraboval se totiž i v odpadkovém koši... . Fotky ptáka mám, nekecám.

K základnímu vybavení kempů patří mimo jiné i různé cedulky v kuchyňkách a sociálních zřízeních, se žádostí o šetření vodou, o nutnosti převařit vodu a pod. Pozoruhodností pak byla skutečnost, že mnoho kohoutků „nezastavitelně“ kapalo. Míra v Maree spočítal, že takovýto únik z vesele kapajícího kohoutku byl 720 litrů za 24 hodin (za 2 minuty nám nakapal litrový hrnek)… Další pozoruhodností bylo, že ze studené tekla vždy teplá až horká a z teplé pak voda doslova vařící spojená s výronem páry – tak tomu bylo především v kempech kolem Shwy.

Komáři, mouchy, mravenečci a jiná havěť

Pan Folw nás ve své knize doslova postrašil množstvím komárů a much na které při svých cestách Austrálií narazil. Nakonec i Míra s Chuckem už měli nějaké zkušenosti - Milda ze Sibiře a Chuck přímo z Austrálie.

Netušil jsem, jak složitým úkolem se před odjezdem ukázal nákup repelentů. Vzhledem k pokročilé roční době byl jejich výběr v jakékoli podobě velmi omezený. Jde totiž o tzv. sezónní zboží neboť v říjnu už u nás komáři nejsou. Což je konec konců logické! Nezbývalo než se spokojit se zbylými produkty a doufat, že právě jejich „pachová neobvyklost“ bude, v boji proti tamějšímu hmyzu naší nejsilnější zbraní.

Jak náš boj dopadl?

O komáry, kterými jsme byli nejvíce strašeni jsme prakticky nezakopli a obrana před útočnou mouchou australskou neexistovala. Moucha nereagovala na žádný postřik, kterým jsme se opatřili a jedinou „obranou“ byla včelařská síťka přes obličej, spojená s pokrývkou hlavy. Tuto obranu uplatňovala místní bělošská většina, kdežto domorodci a já, jsme si much prostě nevšímali. Australské mouchy na sebe neupozorňovaly ani tak svým množstvím, ale především svou rychlostí a obratností.

Vyskytovaly se pouze oblastně a moje bilance v přímém souboji s mouchou australskou je následující:

1. čtyři kusy much jsem polknul při pokusu o anglickou konverzaci,
2. tři kusy při pojídání chicken and chips,
3. dvě mouchy jsem polknul při odpolední kávě.

Celkem jsem okradl australskou přírodu o devět přičinlivých a rychle létajících much. Malé rezavé mravence jsem doma nacházel ještě dobře měsíc po příjezdu z Austrálie. S jinou havětí jsme se nesetkali.

V souboji se sluníčkem jsme používali:
já opalovací krém s faktorem 30 a Chuck s Mildou, jako tradičně Indulonu –„bo ta je na všecko“! Všichni jsme krémy doplňovali vodou z místních zdrojů. Dá se říci, že jsme díky uvedeným opatřením přežili naše pěší výlety v pravé poledne bez potíží.

Angličtina

Problém s cizím jazykem má v našem věku skoro každý Čech. Má to na svědomí dílem kdysi jen povinná ruština a také omezený styk s kapitalisty na západě. Samozřejmě se to netýká těch, kteří byli talentovaní a přičinliví. Ostatně tak je tomu vždy.

Dnešní jazykové školy nás vybavují solidními porcemi gramatiky, kumulovanou snahou o výslovnost, ale obého po nás venku nikdo nežádá. To, co po nás cizina žádá je, abychom jejich jazyku rozuměli. Tím se naše společná komunikace výrazně zjednoduší a to jak na úřadech, tak i ve styku s tamějším obyvatelstvem. Na základě vlastních zkušeností si myslím, že právě od „porozumění“ mluvenému slovu bychom měli studium jazyka začít. Pokud možno pak především s rodilým mluvčím. Ale dost možná, že už podobné kurzy existují, nevím?!

Definitivní dohra

Po svém příjezdu jsem se rozhodl, že především vyléčím své, německou turistkou poškozené koleno. Nález z magnetické rezonance nebyl nijak povzbuzující. Koleno je tzv.“vydřené“ neboť chrupavčitá část kloubních pouzder již takřka neexistuje… a k tomu navíc je kloub mechanicky poškozen. Po dvou měsících bolest ustoupila a já jsem začal znovu mírně žít a „mírně“ sportovat – lépe řečeno posilovat podle rad rehabilitačních lékařů… jezdil jsem na doporučeném cyklotrenažéru.

Tento stav netrval dlouho a bolest se znovu vrátila. Opět nastaly noci beze spánku a po nich dny plné zapomínání a ztrát. Dvě kšiltovky, jednu z nich jsem doslova oplakal, deštníku, klíče od zámku uzamčeného jízdního kola – naštěstí jen 2 km od domova…. a mnoho prošvihnutých schůzek. Různými omluvami jsem poté postupně zahltil svoji internetovou poštu.

Uplynul nějaký čas a koleno se opět částečně uklidnilo, ale objevila se mírná bolest v obou ramenou a v pravé kyčli. Zpočátku vše ukazovalo na „přetrénování“ ve Fitness. Bohužel jsem se na porubské cyklostezce střetl s vlčákem, který se venčil a jeho pánem, který se sice zrovna nevenčil, ale držel psa na tří metrovém vodítku – nataženém přes celou cyklostezku. Ve snaze nepoškodit ani jednoho ze jmenovaných jsem přehlédl sjezd a upadl - tentokráte jen na rameno pravé. Byl jsem sice potlučený, ale bolest v naraženém rameni ustupovala a tak jsem si nedělal starosti. Ale od onoho okamžiku se můj zdravotní stav jen zhoršoval. Kromě ramen mne znovu rozbolely i jiné klouby, a to tak intenzivně, že jsem skončil opět u lékaře…

Při jedné návštěvě u Chucka mi tento pravil, že mu ta bolest připomíná přechozenu boreliozu! Požádal jsem lékaře o nové vyšetření krve a za týden bylo všechno jasné. Teď už nejsem hypochondr, ale „hrdina“! Ležím a mám nešťastný pocit z doslova „prošustrovaného“ posledního půlroku, kdy jsem různě cvičil, rehabilitoval a trénoval na kole a defacto si tím úspěšně ničil zdraví. Když se daří, tak se daří…. a o chorobě si nyní a vleže předčítám na internetu a těším se na své uzdravení.

A tak zatímco já se půl roku věnoval „gaučingu“, Chuck pokračoval ve svých turistických cestách. Obklopen milující rodinou navštívil postupně Polsko a Itálii, přičemž Island díky bující sopečné činnosti mu unikl jen z důvodu omezení letecké dopravy.

Je pravda, že jsem byl v jeho hledáčku pro výlet do Maroka, který se „díky“ zmiňované sopeční činnosti, neuskutečnil.

Včera mi pravil, že „je už třeba kupit letenky na ten Zeland a bo budu zasek jake levnějši“!

Karel Janků

Související články:

Putování Austrálií - 1

Putování Austrálií - 2

Putování Austrálií - 3

Putování Austrálií - 4

Putování Austrálií - 5

Putování Austrálií - 6

Putování Austrálií - 7

Putování Austrálií - 8

Putování Austrálií - 9

Putování Austrálií - 10