Putování Austrálií (10)
Pondìlí 16. listopadu
Jedeme krajem Rangers Flingers do Wilpena Pound a odtud do Wilpena Pound
Ráno máme v 6:00 a.m. ostrý budíèek a v èase è. v 7:40 a.m. jsme u opraváøe. Bohu¾el, tentokrát opìt pro nás, se opravovat nebude. Jediný ¾ijící opraváø musí odjet a vrátí se a¾ k veèeru…, ale my èekat nemù¾eme!
Pouštní mìsteèko William Creek
...pozdravujeme Martina Bártu!
...Ostravu nebylo kam dopsat...
Nasedáme a jedeme dalších 80 kilometrù, opìt „na ostro“, a¾ do Lyndhurst. Tam kupujeme nejen PHM, ale Chuck anglicky ukecal pumpaøku, aby nám její „mu¾“ zalepil gumu, kdy¾ u¾ mají na pumpì nabídku oprav!
Pat a Mat v jedné osobì v Lyndhurst
Neochotnì, velmi neochotnì tato u¾ od pohledu nevrlá ¾ena zašla pro svého mu¾e, který údajnì pracoval na zahradì - to bych teda chtìl vidìt! To, co se potom dìlo nutnì musel nìkdy v minulosti vidìt pan Jiránek, otec mých oblíbených televizních hrdinù - Pata a Mata. Kromì nezvyklé tlouš»ky udivil pumpaø a¾ neskuteènou nešikovností a upocenou pomalostí. Na gumì pracoval nìco pøes dvì hodiny a svou profesionální zruèností pøedèil Pata a Mata dohromady. Kdy¾ u¾ gumu koneènì zalepil – na tøetí pokus - tak jsme tuto nesli jako svátost oltáøní k autu. Chuck mne bìhem pøenášení zaklínal a øíkal:“Jenom to proboha nepus» na zem, bo jak ta guma eštì raz prdne tak to ten blbec u¾ znova nezalepi“! Nakonec jsme mìli štìstí, proto¾e to byl náš první, ale i poslední defekt. Nechtìl bych však slyšet ty, kteøí si po nás auto pùjèili a byli donuceni k pou¾ití rezervy…
Výšlap na Wilpena Pound (uzavøený kráter nesopeèného pùvodu) byl asi 4 hodinový. Zaèal dvìma kilometry mírného stoupání kolem místní øíèky, lesem mohutných eukalyptù - jediným pøírodním vchodem k sedlu do kráteru.
... i zde bývá nìkdy voda
Zajímavostí výstupu do sedla byly suché kmeny a vìtve zaklesnuté v korunách eukalyptù dobøe 4 - 6 metrù nad námi. Chuck to vidí na a¾ do 10ti metrù! Ale zcela urèitì to byly stopy po povodních! Ze sedla následoval kilometr výšlapu vzhùru, na høeben, k vyhlídce Wangara lookout. Odkud bylo vidìt celé údolí, dno „kráteru“ - dnes vzrostlý eukalyptový les. I kdy¾ dno „kráteru“ bylo svého èasu obdìlávaným polem a pastvinami, není dnes po lidské èinnosti ani stopy. Nebýt toho, ¾e jsem si pøi sestupu pøeèetl povídání o lidech, kteøí zde 80 let ¾ili a pracovali, nevìøil bych. Ètení o rodinì Anglièanù bylo velmi smutné.
Další slibovaná jezerní plocha Lake Eyre
Poslední z pìti billboardù popisující osud rodiny zaèíná následujícími slovy: „Po dlouhém suchu zaèal, na vánoce 1914, dlouho oèekávaný déš». Pršelo den, dva, týden, mìsíc a potom pøišla potopa a byl všemu konec“! Po Anglièanech zde zùstalo jen jedno kamenné obytné stavení a v ohradì nìco málo zbytkù dobových zemìdìlských strojù. Stejnì jako v oblasti Flinders Ranges, to jsou památníky na pracovité osadníky, které pøemohla australská pøíroda, neznající klasická roèní období...
... snad tam nìkde v dáli
Koneckoncù i v souèasné dobì si èlovìk s australskou pøírodou prohrává i kdy¾ u¾ to není tak dramatické jako v minulosti. K vítìzství nepomohla ani výstavba pøehrad k získání vody na zavla¾ování obdìlávaných polí. Dokonce se u¾ dnes ví, ¾e právì tyto pøehrady ve svém dùsledku jen zvìtšují srá¾kový deficit v pøíslušné oblasti. Tam, kde mìla být stáda krav a ovcí (LP z roku 2007), byla jen „pouš» a spouš»“. Rozpadlá, opuštìná stavení a ventilátory èerpadel se netoèily. Centrální Austrálie se z dùvodu sucha vylidòuje u¾ delší dobu.
...konec koncù i zde byla nedávno voda, bláto je ještì vlhké
Na otázku:“Kdy u vás pršelo“? sahali hospodští kolem Shwy hluboko do pamìti, pøípadnì listovali v loòském kalendáøi. Kdy¾ pak voda pøijde, nastane èas potop, jako tøeba teï, pøièem¾ tyto potopy nejsou zdaleka z nejvìtších! Voda a Austrálii je vìèné a pro Australany mnohdy neradostné téma.
cassuaøí rodina cestou na Wilpena Pound, ... klokaní rodinka tamté¾
Vím, ¾e náš kamarád Bojan zaèíná ka¾dou èetbu novin pohledem na stav vody v mìstské pøehradì. V dobì naší návštìvy, na konci australského jara, v ní bylo jen nìco pøes 50% mo¾né kapacity. Tolik z uèených knih, filmù, TV a vyprávìní hospodských u Shwy a Bojana…
pohled z Wangara Lookout; tady byla kdysu pole a pastviny
Ten veèer spíme spokojenì v klidu a pokoji…
Úterý 17. listopadu
Stále krajem Flinders Rangers na Hawker, Quorn, pøes Gladstone kolem pobøe¾í do Port Augusta
Jakmile ráno vylezlo sluníèko hned udeøily mouchy. Jakoby se domluvily. Jedeme krajem Flinders Rangers a podle „uèebnice“ se pokusíme najít nìjaký památník na pùvodní osadníky z Evropy. Od silnice na obì strany vybíhají místní prašné cesty k opuštìným typickým kamenným domùm. Jsou bez støech a stojí jen obvodové zdi.
Quorn, kdysi ¾ijící mìsto, dnes jsou okna pøevá¾nì zatluèená
Pouštní umìlec?
Stojí jako mrtvé památníky na pracovité osadníky a minulé èasy. Na opuštìném høbitovì, který navštìvujeme, je na „pamìtní desce“ celá historie obce. Její obyvatelé vymøeli záhy po meèi a tím i vesnice. Podle èitelných dat na náhrobcích je vidìt, ¾e staøí pøe¾ívali, ale mladí umírali mladí, moc mladí…ale „Proè“?!
V Quorn si prohlí¾íme mìsto - víceménì jedna velmi ospalá ulice s opuštìnými domy a zatluèenými výlohami. Posedíme v místní restauraci na kávì a pak jedeme dál – a¾ do Port Augusta.
Pane Bo¾e, co to jede támhle po tom poli? Není to drak?! Ale ne, to je pøece kombajn! Ano, je to tak, je to kombajn a sklízí obilí z lánu o jeho¾ velikosti by si mohli nechat zdát i sovìtští kolchozníci na celinách nebo na Kubáni. Lán se táhne od obzoru k obzoru a „nieto vidno konca kraja“ ako hovoría moji krajania! Obilí je úplnì bílé a je vysoké, no jestli moc, tak 30 cm. Jsme v obilnici státu South Australia. Pole se støídají, jedno je s obilím, druhé se suchým senem - tráva „na stojato“ a mezi tím je sem tam nìjaký ovocný sad. Tak to jde poøád dokola, a¾ do Port Augusta.
South Australia a jeho celiny s kombajnem
Dnes to vidím na výraznì odpoèinkovou etapu. Chlapci usnuli v Port Augusta pøed IS ve stínu eukalyptù a tak po „budíèku“ jedeme zvolna do dnešního cíle v Port Broughton.
Dnes na nás padla únava
Port Broughton je malé ospalé mìsteèko s malým pøístavem jachet a s krásnou alejí norkfolkských jedlí pøímo u mìstské plá¾e. Sedíme na pobøe¾ních lavièkách a kocháme se okolím. Nakonec jdeme do nedaleké místní takeaway na tradièní „fish and chips“, které¾to do nás spadlo jako do vyschlé studny. Místní kemp zasluhuje buï hlasitì vyslovenou pochvalu a nebo písemnì jednièku s hvìzdièkou – je toti¾ doslova „krásný“. Nejen ¾e je novì vybavený - kuchyò, toalety a bazén záøí novotou - ale dokonce poskytuje i koberce na stanovacích místech…
kemp v Port Augusta a my jsme na konci naší "Pouti"
Dnes je plný seniorù-dùchodcù, bydlících v pøívìsech nebo v kempinkových domcích. Stany a jejich komfort ke své škodì asi neznají?! Veèer se vzájemnì navštìvují, pøípadnì vesele štìbetají u veèeøe v jídelnì kempu s obøí TV obrazovkou. Jedním slovem pohádka, klídek, tabáèek! „Maju se tu jako v nebi a te¾ maju fajnì zrobene nove zuby, mluvi nam u jidla Chuck“!
Kemp vøele doporuèuji všem, tedy i pro jedince doprovázené velmi nároènou „ó nikoliv“!
Jsme unaveni, le¾íme jen tak volnì na koberci, koukáme na nebe plné hvìzd a naposledy, ale znovu marnì hledáme Ji¾ní køí¾… tak snad a¾ pøíštì!
Karel Jankù
Související èlánky: