Putování Austrálií (6)
Z Darwinu do Adelaide
Ètvrtek 5. listopadu
Jedeme do Kakadu park a pokraèujeme do Ubirr v Arnhem Land
Kakadu Park je podle prospektù v místním IS jeden z nejvìtších National Parks v Austrálii a o jeho mno¾ství krás pìje LP i pan Folw... Hned vedle brány do kempu je obrovský poutaè s jedním z cílù naší dnešní etapy – Adelaide River se svými jumping crocodills. V 8:00 a.m., sice bez snídanì a podle mì i bez potravin, vyjí¾díme z kempu na slavnou Shwy (dálnice durch Austrálií z Darwin do Adelaide, pojmenovaná po p. Stuartovi, objevitelem této spojnice mezi N. a S.A.).
Stopy po povodních cestou k Adelaide River
Bohu¾el nejsem „pravý“ cestovatel a nemám tudí¾ potøebné zkušenosti s výlety tohoto typu. Moje výlety se sportovci - paraglidisty a cykloturisty vypadají úplnì jinak. Jsou jiné pøedevším jak svým obsahem, tak i jejich prùbìhem - od plánování tras a¾ po spoleèné vaøení. Uvidím, pøedevším tato èást „pouštní pouti“ bude ka¾dopádnì jiné kafe a pro mì školou – budu-li ji kdy ještì potøebovat!
Cílené vypalování lesa
Vyrá¾íme tedy z Darwin a nemáme vedle zásob potravin ani náplnì PB do vaøièe, nebo» jsme náplnì museli nechat na letišti v Cairns. Podle mne to opìt jen zvìtšuje závislost na restauraèních provozech… Chuckovi to nevadí a Milda se k nìmu pøidává. Zaèínám být „opìt drobnì nesnášenlivý“. Kdy¾ k tomu pøidám své osobní a dlouhodobé problémy s Mildou, tak si teï zpìtnì nemyslím, ¾e jsem byl tou dobou pøínosem pro náš kolektiv… V restauraci u øeky zastavujeme na snídani. Bìhem jídla nás otravuje vylo¾enì oprsklý havran a znepokojují, po nás lezoucí pilní mraveneèci. Naopak nás neznepokojuje asi 8mi metrový moøský krokodýl, „bo je betonovy“ – a je údajnì vìrnou kopií krokodýla uloveného ve zdejší Adelaide River! My však chceme za krokodýly ¾ivými – také na Adelaide River a chceme vidìt místní a „cvièené jumping crocodills“!
Obrázky z pøístavištì
Od odboèky z Ahwy (Arhem hwy) k øíènímu pøístavu jedeme naprosto opuštìným, suchým rovinatým krajem a po prašných cestách. Vodoznaky, umístìné (nezvykle pro nás) kolem cesty, ukazují, jak vysoko sahala voda bìhem povodní. Èi spíše, jak hluboko byl kraj pøi povodních ponoøen pod vodou. V roce 2007 zde byla vyznaèena výška vody nad terénem 2,35 m. Podotýkám, ¾e naše auto je široko daleko nejvyšším bodem a je vysoké 1,90 m.…. Bohu¾el nám cesta k pøístavu trvala déle ne¾ mìla. Pøijí¾díme v okam¾iku, kdy „naši“ loï vidíme ještì na obzoru. Tentokrát bohu¾el pro nás. Prohlí¾íme si místní port.
Jsou zde vystaveny fotky z krmení crocodills, ale i fotky z povodnì v roce 2007. Podle zatopených staveb místního portu a plovoucích aut daleko mimo øeku je vidìt, ¾e okolní terén byl opravdu minimálnì 2,35 m pod vodou! V øece je výraznì teplá voda a ryby sají u hladiny kyslík. Crocodills nevidíme ani kdy¾ Chuck bije klackem o hladinu!... Na závìr si ještì pøeslabikujeme novinové výstøi¾ky o útocích lido¾ravých crocodills a jedeme zpìt na Ahwy, smìr Kakadu. Chuck ještì projeví zájem o Mary River Billabong. LP øíká, ¾e jde o jezírka povodòového pùvodu, kam se dostáváme po 4 kilometrech jízdy na prašné a hrbolaté vozovce. Ticho u jezírka ruší opìt jen „odvá¾ný“ Chuck, který znovu práská klackem o hladinu ale nikde nikdo. Ani ten nejmenší krokodýlek, opìt mìl kliku! – viz film Krokodýl Dandy!
S nájezdem na Shwy se stavujeme u pumpy na kafe. Po pùl hodinì jedeme dál a ve 4,35 p.m. pøejí¾díme hranice Kakadu Park. Kolem cesty stojí øídké lesy eukalyptù – gum tree, které lemují naši cestu a¾ do cíle naší dnešní etapy Ubirr. Do Chucka jako by byl nìkdo v Ubirr píchl, následnì on píchl prstem do LP a zaøval“ „…nezastavuj a jeï dál“! Projí¾díme mìsteèkem a cestou nám Chuck øíká, ¾e pojedeme nejdøíve k poutnímu skalnímu mìstu místního kmene Aboriginis. Pøijí¾díme ke skalám a Chuck svi¾nì stoupá vzhùru skalním mìstem. Po cestì míjíme skalní kresby a podle velmi støídmého oznaèení stoupáme k vrcholovému høebenu. Pohled, který se nám otevøel z vrcholu na druhou stranu skalního høbetu byl kouzelný!
Veèerní Ubirr
Bylo to jedno z nejkrásnìjších míst, které jsme v Austrálii navštívili! Pøed námi byla tichá, podveèerní, temnì zelená krajina s lesknoucími se jezírky a se spoustou vodních ptákù. V majestátném tichu pomalu zapadalo slunce za obzor. Na skalních útesech sedìli tiše turisté a sledovali kouzelné pøírodní divadlo…
Je 6:00 p.m. a za námi tlumenì zakašlal malý a tmavý ranger. Dával nám taktnì najevo, ¾e dnešní pøedstavení konèí. Po nás nastoupí duchové… Pomalu se vracíme a jedeme do místního kempu. Po cestì jsme se rozhodli, ¾e se do „skaláku“ podíváme ještì ráno, za opaèného slunce jasu…
Místní kemp je prvním kempem s úplnou samoobsluhou, se kterým jsme se v Austrálii setkali. Je to jednoduché, zapíšeš se na pøilo¾ený formuláø a po¾adovaný obnos vhodíš do schránky….“U nas by to tak nešlo, bo by do te kasy nigdo nic nedal a eštì by ju ukradli do zbìra“!, øíká Chuck pesimisticky - dnes nám, a pozdìji i rangerovi.
Pátek 6. listopadu
Ještì jednou Ubirr, jedeme pøes Jabiru do Nourlangie Rock
Ráno mì probouzí australská mucha. Je hbitá a vytrvalá a s probouzejícím sluníèkem jich je stále víc. Støídavì se zaèínám pokrývat doporuèenými repelenty - leè marnì. Evidentnì jim chutnají nebo si jich vùbec nevšímají?!
Boj bìlošské vìtšinys australskou mouchou kdekoli
„Jak øikajó hanáce - takovy moche só mrche“! Vracíme se ke skalnímu mìstu a pomalu stoupáme vzhùru. Pøi výstupu na skalní høeben pøicházím o levé koleno, na které mi skoèila sestupující Nìmka a mám vystaráno. Ani se nezastavila, jen mi øekla „sorry, I didn´t want to do it“! No jo, ale koleno bylo v p….i, v ní¾ se ještì stále nachází… Dnes si myslím, ¾e podveèerní výhledy byly zajímavìjší, patrnì jsem ale ovlivnìn trvale špatným zdravotním stavem mého kolena…
V 10,30 a.m. vyrá¾íme dál, do Jabiru, kde také navštìvujeme místní Wollwworths (WW) s japonskou obsluhou – obchoïák je obdobou mého „rodného Lidlu“. Nakoupili jsme potraviny, ale PB láhev potøebného závitu nebyla opìt k dostání. Kolem WW je mno¾ství korzujících, ale pøedevším povalujících se aborigincù – vèera byl toti¾ ètvrtek, den „brannosti“!
Po návratu z WW k autu Milda zjistil, ¾e postrádá penì¾enku. Bleskovì se vracíme a já penì¾enku (kreditka a 10 AD) po chvíli hledání nacházím pohozenou pod keøem na úplnì jiné cestì, ne¾ po které jsme se vraceli z nákupu. Le¾ela tam sama, úplnì samotinká, ale pod vzdáleným dohledem volnì ulo¾ených místních rodákù… Byla to neskuteèná klika…a já mám slíbeno nálezné - jedno pivo! Byl to toti¾ mùj první pøínos do pokladnice spoleèných akcí naší výpravy!
Odpoledne jedeme kolem takøka vyschlých billabongù, jejich¾ stìny tvoøí odkryté pøekrásné, cca 30ti metrové pískovcové usazeniny. Podle mapy jedeme cca 60 km po „èervené roletì“- nezpevnìné cestì, a¾ do kempu v Jim Jim Creek. Je tmavý, opuštìný ale funkèní!
...slibované jezero v Nurlangie Rock
Opìt je zde ubytovací samoobsluha a se západem slunce se rozsvìcují svìtla v celém kempu a v toaletách. Rozdìláváme si v místním krbu oheò a vaøíme veèeøi, kafe a èaj na zítøejší cestu.
...camp Ubirr, místní tradièní krb
Spíme na stolech v místní kryté jídelnì, teda všichni kromì mne. Já jsem ze stolu spadl hned po prvním otoèení a tak si radši stavím tropiko. Zítøejší trasa k JimJim Falls nám zaèíná hned za branou do kempu.
Karel Jankù
Související èlánky: