Putování Austtrálií (5)
Pondìlí 2. listopadu
Nejdøíve musíme dojet na konec asfaltky smìrem na Cooktown, poté zpátky ke stanici v Daintree Rain Forest, kde podnikneme ji¾ zaplacený trip s rangerem za krásami východního pralesa a naveèer se vrátíme do Port Douglas, do našeho známého kempu.
Konec asfaltky na mne velký dojem neudìlal. Dále pokraèující a podobnou prašnou cestou jsme u¾ nìkolikrát jeli. Nicménì místní znaèky a LP øíkají jednoznaènì, ¾e: „tudy pro vás cesta nevede“! Nará¾í tím na náš silnièní Hyunday, opatøený jen pøedním náhonem. Dál u¾ je to jen pro silnìjší auta s náhonem na všechna ètyøi kola. Škoda, Cooktown u¾ nebyl tak daleko, tak snad pøíštì?!...
Vracíme se do Daientree Rain Forest a po chvíli hledání dojí¾díme (podle LP) k zákazu vjezdu. Asi po 5ti km jízdy lesní cestou nacházíme malý domek, výchozí stanici pro náš „pralesní trip“. Za chvíli na nás pøišla kontrola - zde bydlící místní ranger. Hravì jsme ho uklidnili. Já svou vybroušenou oxfordskou angliètinou, po které viditelnì zatuhl a „bumá¾kou“ o zaplacení „pralesního tripu“, kterou pøedlo¾il Chuck.
Patrnì jsme na nìj udìlali dojem, proto¾e si pro nás pøišel o pùl hodiny døíve ne¾ uvádìla bumá¾ka. Pøedstavil se nám jako Neal a vypadal jako pøitloustlý skaut s „teletem“ na zádech na nedìlním výletì. Zaèal otázkou jestli chceme trip malý nebo velký? „Big trip“, odpovìdìl jsem, kdy¾ mi Chuck pøelo¾il jeho dlouze slo¾itý dotaz.
Chtìl bych vidìt obrovské stromy (prùmìr 3-4 m) jako jsou na historických fotkách v muzeích všude kolem! Shovívavì si mnì pøemìøil s tím, ¾e tento rok je nebývalé sucho, tak¾e stromy nebudou a¾ tak… Upozornil nás, ¾e big trip bude asi tøí hodinový, zkontroloval mno¾ství pitné vody, kterou jsme si nesli a vyrazili jsme. Šli jsme na „pralesní trip mezi jedovate hady aj pavouky“ - on v kristuskách na boso, my s Chuckem v baganèatech – doporuèenou to ochranou z LP - pøed „uhryznutim tu vymenovanyma potforama“!
Neal zaèal náš „big trip“ procházkou po své zahradì, kterou pøed 15ti lety zalo¾il jeho otec – vyrubáním kousku místního pralesa. Jako bonus tripu byla ochutnávka nám neznámých plodù australského východu. Nejsem stateèný a pøiznám se, ¾e jsem jedl v¾dy jako tøetí anebo „vubec ne, bo co kdyby“?! Po vstupu do pralesa, který zkraje vypadal jako porost ve skleníku na výstavì Flora Olomouc, se stromy poznenáhlu zvìtšovaly a zvìtšovaly. Jak do výšky tak i do prùmìru (výšku jsem nedohlédl a cca 2 metry v prùmìru – letos je tam opravdu sucho!) ale i plochy a výšky koøenového systému ènícího nad zemí. Postupnì jsme zaèali nacházet hromady cassuáøího trusu a¾ jsme nakonec ta»ku cassuára potkali. Byl na procházce se dvìma, patrnì svými kuøaty. Jak jsme se pozdìji od Neala dozvìdìli, tak na „mateøské“ u cassuárù je v¾dycky ta»ka.
Pozdravil se s Nealem, nás obloukem obešel, ale kuøata ne, ta se nám bez zábran pletla pod nohama a chtìla ulovit naše boty! Pavouci, ještìrky, liány táhnoucí se jako mohutná lana z ještì mohutnìjších stromù a cizí kvìtena - to byla náplò našeho velmi zajímavého tripu. Nebýt toho, ¾e jsem Nealùv výklad pøerušoval slovy: „sir, pleas only fluently“, neøíkám u¾ „I didnt catch´what you said“- proto¾e se to nevyplatí bo to vali zasek znova a stejnym švungem“, dozvìdìli bychom se asi více. Tedy hlavnì já, proto¾e Chuck s Nealem si povídali neustále, kecalové! O plenìní (tì¾bì) lesù v minulosti, ale i v souèasnosti, o crocodills, jeden z nich nedaleko odtud nedávno ukradl osmiletého chlapce – ovìøeno pozdìji v tisku! Probrali zmìny klimatu, které Neal spolu s pralesem poci»ují na své kù¾i – v této èásti debaty citelnì chybìl náš pan prezident, který je tak všestranným odborníkem, ¾e „mluvi i do poèasa“! To všechno mi veèer Chuck prozradil, ale „beztak aj cosik utajil“!
Celý trip trval opravdu 3 hodiny, v tom byl Neal taky profík! Pøi návratu jsme znovu, takøka u Nealovy chaty, potkali nám ji¾ známou cassuáøi rodinku. Zatím co já blb, jsem ztuhl jako solný sloup, tak se oba pánové hbitì uklidili do bezpeèí gará¾e a Chuck na mne volal: “Karel jenom stuj a nehybej se, on Ti tøeba nic nìzrobi“!… Dr¾el jsem se pokynù, nehýbal jsem ani oèními víèky a nakonec se mi to vyplatilo. Ta»ka cassuar si mne ani nevšiml a po chvíli i s dìtmi odtáhl zobat jinam.
Srdeènì se louèíme. Neal øíká, ¾e ještì nikdy nevedl èeské poutníky, a ¾e se taky poprvé v ¾ivotì dozvìdìl, ¾e vùbec nìjaká Èeská republika existuje. No jo, není divu, v¾dy» v Austrálii takøka všem známý a u nìj na zdi visící tenista Ivan Lendl byl vlastnì Èechoslovák!
Vracíme se zpìt do Port Douglas, do našeho kempu. Veèer je tichý, Chuck svìtil dušièky a po návratu sedìl dlouho zamlklý…
Jachty v Port Douglas
Úterý 3. listopadu
Jedeme zpìt na Moosman, Mont Molloy, Atherton, Mt.Hipipamer, Atherton, Yungaburra, navštívíme místní „zázrak“ Curtain Fig Tree a pøes Gordon Valey se vracíme do Cairnes
U¾ v šest ráno s Chuckem vaøíme kafe, ale Milda ještì dospává na karimatce vedle svého stanu. Nakonec se probral a v 10 a.m. spoleènì vyrá¾íme do mìsta. Jdeme rovnou do internetové kavárny subway, která nás vèera tak vlídnì pøijala – za málo penìz hodnì internetu vèetnì kafe!
Tento den mi utkvìl v pamìti pøedevším proto, ¾e jsme jeli celou krajinou, pøipomínající naše Beskydy ji¾ podruhé, a také proto, ¾e jsem mìl celý den tì¾ký duševní hluch. Nebýt Chucka tak jsem tyto øádky urèitì nedal nikdy dohromady. Ze zastávky u pumpy v Mt Mooley si pamatuji jenom toho obrovitého psa, a to jen proto, ¾e tudy jedeme u¾ podruhé… Psù jsem vidìl u pump mnoho, ale v¾dycky to byl z jejich strany zoufalý boj vle¾e o stín. Mnohdy staèila jen schovaná hlava, nebo hlavy, kdy¾ byli dva…
V Athertonu jdeme s Chuckem k obrovské propasti neznámého pùvodu – meteorit - propadlý jeskynní strop nebo díra do pekel (LP)?! Ka¾dopádnì je to díra obrovská a hladina jasnì zelené vody - podle billboardu - je 56 metrù pod námi. Pøítok není vidìt ¾ádný a nehovoøí o nìm ani internet.
Atherton a jeho "Macocha", ta naše doma je vìtší
Cesta èlenitým a hornatým krajem neustále klièkuje, klesá a stoupá a my nakonec sjí¾díme k Mt. Hypipamer, k dalším vodopádùm, tentokrát zvaným Dinner Falls – byly malé, nepøíliš vodnaté, ale ve svìtì „furt cosik pada, tak na to dame oko, mluvi mi Chuck“! Koneènì se blí¾íme pøes Yungaburra k místní a doporuèované velkoleposti a navštìvovaném místu - ke Curtain Fig Tree (LP).
Courtain Fig Tree je strom (stromy - jsou toti¾ prapùvodnì dva), které jsou navzájem propletené, prorostlé. K tomu se ještì pøidaly „propletence koøenù na nich parazitujících fikusù“, vše ve tvaru obrovských záclon.
Takovéhoto propletence hned tak nìkde neuvidíte, a u nás u¾ vùbec ne. Potvrdil to i cestovatel Chuck, který navštívil Kostariku. Øíkal, ¾e snad leda tam a nìkde daleko v pralese…
...pokus o jeho fotku
Fotky tohoto zázraku pøírody, starého kolem tisíce let budou urèitì v Chuckovì „albumu“ na èestném místì i navzdory jejich ni¾ší kvalitì. U¾ se toti¾ pomalu stmívalo a strom je navíc vsazen mezi okolní hustou vegetaci.
Podle mapy jsme byli pøibli¾nì v tisíci metrech n.m., a asi tak 25 kilometrù od Cairnes. Dvacetikilometrový sjezd k moøi nás opravdu pøekvapil. Ku pøíkladu já jezdím pravidelnì do Alp a Dolomit a urèitì i do a¾ dvoukilometrových výšek, ale ještì nikdy jsem neabsolvoval sjezd, který by mìl tolik zatáèek! Bylo jich pøesnì 660, vèetnì poèetného houfu „vraceèek“! Milda zatáèky poèítal jen do 250 a potom u¾ jenom kroutil volantem, ale i hlavou, nad tím kolotoèem. Úboèí pohoøí bylo velmi èlenité a místní stavbaøi silnice si výstavbu urèitì u¾ili. Být to u nás, tak by se stavba z dùvodu finanèní nároènosti výstavby, vyjádøené v cenì 1 kilometru této asfaltky nikdy neuskuteènila.
Podle mých zápiskù jsme úterní noc strávili v mìstském kempu v Cairnes, ale nevím to urèitì. Aspoò je vidìt, jak se mnì z té jízdy toèila hlava. A to jsem ani nenavštívil místní bottleshop…
Pøelet nad Yorským poloostrovem
Støeda 4. listopadu - letíme z Cairnes do Darwin
Ráno vstáváme døívìji ne¾ obvykle a dùkladnì balíme lépe ne¾ kdykoli pøedtím. Nastávají toti¾ pøedletové „balicí orgie“, které nemám vùbec rád. Zavazadlo do depositu letadla musí splòovat pøedevším bezpeènost obsahu a pøedepsanou váhu, tj. 20 kilo na osobu. Zbylé pøíruèní zavazadlo musí mít, kromì velikosti a váhy, také potøebné slo¾ení obsahu! Po ukonèení balení, pøebalování a vylouèení PB bombièek našeho vaøièe z pøepravy, jedeme na letištì. Ještì øešíme drobný problém s vracením vozidla – musíme doplnit PHM a potom u¾ jen èekáme na odlet.
Letíme nad Yorkským poloostrovem. V prapùvodním plánu jsme mìli tuto trasu projet autem. Nakonec Chuck souhlasil s mojí prosbou - zrušil autopøepravu a tak jsme nakonec letìli. Bylo to kratší a pøedevším rychlejší, ale „zasek nam chybi ty za¾itky“!, a tak snad pøíštì…
... nejlepší z pohledù z letadla na Carpentaria Gulf
Bìhem letu sedím u okna a dívám se na mraky, jejich tvorbu a výšku základen. Je to mùj koníèek u¾ vzhledem k mému oblíbenému sportu - paraglidingu, kde je hnacím motorem pøedevším termika! Zajímavý byl i pohled dolù na naèervenale zbarvenou krajinu, bez jakékoliv vegetace. Mohutná koryta øek mìla vodu jen v úzkém pruhu u pobøe¾í zálivu, dým stoupající z èetných po¾árù – stále bylo nìco k vidìní!
V Darwin jsem si u¾ v letištní hale pøipadal jako ve vypalovací peci Student servisu v Hnìvotínì u Olomouce. Tam jsem rád v dobách svých olomouckých studií brigádnièil. Vkládal jsem suché a vykládal vypálené kvìtináèe do a z vypalovací pece, kterou jsem nìkdy i obsluhoval!
V pùjèovnì aut Avis o nás vìdí a po krátké domluvì stran zmìny typu vozidla Chuck s Mildou odchází pro Nissan Patroll. Jak se pozdìji ukázalo tak to byla nejlepší mo¾ná volba! Nakládáme batohy - v Nissanu je také nesrovnatelnì víc místa ne¾ v Hyundai - a odrá¾íme z letištì. Dnes nás èeká jen prohlídka mìsta, které bylo bìhem své 200leté historie 2x úplnì znièeno. Nejprve Japonci na zaèátku 2WW a podruhé tajfunem Elsa v roce 2003. O tom víme jak z LP tak jsme si to pøeèetli na poutaèích, umístìných na zdi místní policejní stanice. Je to èisté a moderní mìsto, které zbì¾nì prohlídneme a jedeme do Hidden Halley, kde kempujeme. Kemp lze doporuèit i dùvìrným pøátelùm a to bez obav i kdy¾ by s nimi byla „ó nikoliv“!
Karel Jankù
Související èlánky: