Putování Austrálií (4)
Sobota 31. øíjna
Jedeme z Kuranda pøes Cairnes a do Port Douglas
Ráno bylo výraznì smutné. Chcuk sedí pod stromem, „kuøi – te¾ mluvi, ¾e puka“, a oznamuje nám, ¾e by nejradìji prospal celý den. Nakonec se ale probere a vyleze z nìj inovace naší další cesty – bylo vidìt, ¾e „pøemyšlal a ni spal“! Navrhuje zajet do Cairnes na Europ car a prodlou¾it si pronájem auta o další dva dny - do 4. listopadu, do 10:00 a.m. a hned v 11:30 a.m. pak odletìt z Cairnes do Darwinu. Souhlasíme, proto¾e návrh vypadá zajímavì a rozumnì.
Ochrana ovocných plantá¾í pøed papoušky correla... asi tak bychom mohli chránit moravské vinohrady pøed špaèky
V 8:30 a.m. pomalu vyjí¾díme z kempu. Milda mi od rána øíká Kájo a to znamená, ¾e mu lezu u¾ nìjakou dobu krkem... Máme toho cestování u¾ všichni dost. Já jsem „jen mírnì“ nesnášenlivý, hádám se s Mildou, a Chuck nám zaèal „kuøit“ v autì! Problémy zaèínají u¾ našim noclehováním. Já stavím ka¾dou noc stan a v nìm spím buï s Chuckem nebo sám. Milda pospává nìkde na stole v kempu… - jednak se mu nechce stavìt stan, ale hlavnì proto, ¾e potøebuje tvrdou a rovnou podlo¾ku pod svá bolavá záda. To by ještì šlo. Co je však horší, to je noèní dusno a horko. Obyèejnì usínám a¾ tak kolem druhé ráno a pánové rovnì¾. Chuck k tomu ještì pøidává budíèek ve 4... potom „zakuøi a de zasek“ pospat. Výsledek je pak jasný, všichni jsme nedospalí, unavení a nìkteøí i podrá¾dìní…
vzpomínka na II. WW v Kuranda
Po ránu vyrá¾íme z Kuranda k blízkým vodopádùm zvaným „Baron Falls“. Pùvodní zámìr jet k vodopádùm historickou ¾eleznicí vzal za své ze dvou dùvodù; První a i hlavní byl ten, ¾e se zde nejednalo o slibovanou „historickou“ ¾eleznici, druhým dùvodem byla cena - 40 AD tj. skoro 15 piv v bottlshopu, a to se nám zdálo moc! Je 10:00 a.m. a je nám u¾ øádné horko, dokonce i Chuck odkládá svùj letitý, ale stále milovaný svetr. Nejdøíve bez komplikací dojí¾díme k parkovišti u vodopádù, pak po visutém chodníku nad ¾eleznicí jdeme na místní lookout, odkud je perfektní výhled na Baron Falls. Voda bì¾í asi po 200 metrových schodech tak 100 m dolù (Lonely planet) – krása! Ale u¾ teï, na konci australského jara, teèe nebo padá zoufale málo vody! Vzpomínám si na internetovou fotku, to bylo tenkrát vody!
Po prohlídce Baron Falls jedeme do Kuranda a obìdváme v místní provozovnì Takeaway. Bìhem obìdu si k nám pøisedl místní aboriginec. Byl milý a vypadal, ¾e je lehce pod vlivem. Posvaèil za vlastní, chvíli nás poslouchal a potom ukázal na Míru a nìkolikrát øekl: “Bulgaria Sofia“ ! – byl to zkrátka vzdìlanec – a navíc lingvista! Naše kecy (Milda a Chuck) o støedu Evropy nebral vùbec v potaz.
...you are from Bylgaria Sofie, pravil Mildovi domorodý linquista
V Cairnes si prodlu¾ujeme pronájem našeho auta a¾ do 4. listopadu do 10:00 a.m. hodin a v 11:30 a.m. tého¾ dne poletíme do Darwin. Podle avizované pøedpovìdi poèasí nás tam èekají teploty kolem 35 ve stínu! Ale co bude na slunci? Co v noci?! Zatím to byla brnkaèka, ale v Darwin se podíváme pravdì do oèí a pohled to bude dlouhý a bude trvat a¾ do 18.listopadu. K tomu teplu pøidáme ještì 5500 km autem a¾ do Adelaide! Z letištì jedeme do pøístavu a Chuck má mìstskou øidièskou premiéru. Dopadla nad oèekávání dobøe! Stal se tak pou¾itelným øidièem pro jízdu autem v Austrálii i ve mìstech! Na získání kvalifikace teï u¾ èekám jenom já…
Dnes nám u¾ zbývá jen dojet do Port Doughlas a zakempovat. Musím øíci, ¾e u¾ zaèínáme mít praxi i ve vyhledávání kempù. Zpoèátku nás mátlo i oznaèení kempù jako tøeba Caravan Park. Postupnì jsme však zjistili, ¾e i takto oznaèené zaøízení mnohdy poskytuje slu¾by „kepmíøùm“ jako jsme my. Kemp v Port Douglas se nachází u vjezdu do mìsta. Je velký a øekl bych i nový a s bazénem. Po pøíjezdu si stavíme na urèeném místì naše obydlí, Tentokrát staví i Milda. Vaøíme, jíme a po „typicke veèeøi“ (èínská polévka ze sáèku, vajeèná sma¾enice, chleba a kafe) vyrá¾íme do mìsta.
Typický americký venkov - „jedna ulica a nizke baraky“ øíká nám znalec Ameriky Chuck. Ale místní provozovna internetu, subway, poskytuje výjimeènì dobré a laciné slu¾by. Po návratu do kempu zjiš»ujeme, ¾e noèní „dýza“ za plotem kempu má stejný prùbìh jako u nás… Na zaèátek hraje nìjaká kapela a konec koncertu pøechází do „dorá¾kové paøby“ spojené s mláde¾nickým vytím – zpìvem (?!) nakonec. Jsou 2:00 a.m. a já „nespavec“ si opìt pøijdu na své!
PS…internet je vùbec bezvadný zpùsob komunikace – pro nás hlavnì s domovem. I kdy¾ zrovna já mám problémy se svou doménou…Bo¾e co to je?!
Nedìle 1. listopadu
Jedeme do Moosmann, Daintree River, Mont Mooley
V šest ráno Chuck vstává a já více ne¾ mrtvý s ním. Je krásné a teplé ráno. Vyjí¾díme na další cestu. Nejdøíve do subway na internet a potom na místní a doporuèovaný (LP) lookout. Jeho okolí ale pomalu zarùstá a výhled nestojí za mnoho. Na zpáteèní cestì se zastavujeme na pøedmìstském tr¾išti. Prodávají zde Vietnamci?! a jiní asiati, aboriginci i bílí trhovci.
Chuckovy nákupy v Port Douglas
Opály, ukázky místní kultury a ovoce - to všechno je k nahlédnutí a také ke koupi! Nejkrásnìjší jsou døevìné výrobky a malby. Majitel stánku ale urèitì ví po èem je poptávka a tak jejich ceny jsou i pro nás, „bohaté ruské turisty“ mastné! Výjimku èiní pouze bohatý èeský turista Chuck, který si nejen vybírá, ale i kupuje - co¾ mohu dolo¾it fotkami kdyby se cukal ¾e ne! Milda si obhlí¾í stánky a já rùznì postávám. Chci si toti¾ vyfotit hejno zelených papouškù ¾eroucích manga, ale marnì. V¾dycky je nìkdo vyplaší a já se k fotce nedostanu. Koneènì v 11:30 a.m. vyrá¾íme dál. Nejdøíve na nákupy do mìsta a pak na sever, do Moosmann.
...mladá cukrová tøtina na polích u Moosmann
Z trhu jedeme dál volným „kochacím“ tempem a¾ k Ottavu na Daintree River. V pøístavu si kupujeme výlet lodí za crocodills. Jedeme jen „na èuèku“, bez nabízeného krmení crocodills! Ve 2 p.m. nasedáme na loï a vyrá¾íme na dvouhodinovou plavbu po øece. Ukazuje se, ¾e kapitán našeho plavidla to má „zmáknuté“! Pøesnì ví kdy a kam má jet. Z bezpeèné vzdálenosti nám postupnì ukázal ètyøi vyhøívající se asi 5ti metrové macky – to tvrdil on! Chuck je ale pesimista a øíká, ¾e jsou jednak „menši a beztak i ochoèene kusy“ a akce je pøedem domluvená - „zmanipulovana“! Nicménì Japonci hýkají nadšením, dìti mají vyvalené oèi a otevøená ústa, pobledlé starší dámy se ovívají klobouky. A my? My máme vše zachyceno na fotkách - doma stejnì nikdo nic nepozná. Ale za 20 AD/hlava to stálo!
Z dalšího kafování u pumpy v Mt Mooley, si pamatuji akorát obrovského psa, modrošedohnìdé barvy a mnì neznámé rasy, s obrovskýma plandavýma ušima. A to jen proto, ¾e jsem tohoto le¾ícího obra musel 2x pøekraèovat, pøièem¾ on mne sledoval mimoøádnì kalným zrakem, teda pouze jedním, ale o to kalnìjším okem... Po zdolání placeného pøívozu pøes Daintre River jedeme k našemu dnešnímu a také nejvzdálenìjšímu cíli naší východní poutì - Cape Tribulation.
Kemp v Cape Tribulation, kam pøijí¾díme a¾ za soumraku, stojí opravdu za h...o! Doporuèil bych jej pouze „úhlavnímu nepøíteli“ a jeho milované dru¾ce „ó nikoliv“! Pitná voda je z nádr¾í kam ústí støešní okapy, ale to se dozvídáme jen èirou náhodou. Toalety jsou špinavé, rozbité a teplá voda neteèe – jsme zkrátka na konci civilizace, ale pøitom je kemp nejdra¾ší!
...jedna z mnohých a opuštìných plá¾í, jelly fish na celém vých. pobøe¾í
To je za trest, „bo Ty si dneska nebyl hodny a ja sem zasek moc kuøil“, vysvìtlil mi veèer u ohnì Chuck!
Po veèeøi Milda maèetou rozsekává kokosový oøech - za odborného dohledu slièných a zde kempujících dívek. Poté následnì s Chuckem vypijí cca 2 cl mléka. Mlékem povzbuzený Chuck ještì dlouze diskutuje se zde kempující Holanïankou (cca 40 let, 170/67). Dáma tato projela celou Shwy, z Adelaide do Darwin a tak máme informace z první ruky - tedy ON a z její ruky…
Kromì ji¾ známých denních teplot jsme se dozvìdìli, ¾e teploty noèní jsou kolem 15 stupòù a to je slibné! Chuck ještì v kanceláøi kempu kupuje „permit“ na zítøejší procházku místním pralesem a jdeme na TO!, tedy, dneska u¾ jenom spát…
Karel Jankù
Související èlánky: