Putování Austrálií (3)
Støeda 28. øíjna - Výlet lodí do korálového ráje
Po tì¾ké noci pomalu vstáváme. Chuck odklopýtal do kanceláøe kempu, ale brzy je zpátky a pøináší zprávu v kolik, kam a za kolik jedeme lodí na celodenní „korálový výlet“. V 8:15 a.m. pro nás pøijede do kempu Bus a odveze nás do pøístavu, návrat je plánován na 5:00 p.m., jídlo a pití, potápìèské vybavení jsou v cenì - 40 AD. Bleskovì se balíme a vyrá¾íme na zastávku Busu.
Z pøístavu v Proserpine vyplouváme na èas a proti dvoumetrovým vlnám. Loï skáèe po vlnách jako hodnì splašený kùò. V husté deš»ové pøeháòce se moøe spojilo s oblohou a fouká studený protivítr… Pánové spokojenì pokyvují hlavami øka: „Jako na Baltu“! Nutno dodat, ¾e pánové jsou opravdu znalci, „bo se tam vícekrate plavili“! Po dvou hodinách plavby pøirá¾íme na dostøel k plá¾i jednoho z ostrùvkù „Velké bariéry“-Great Barrier Reef. Posádka hbitì spouští motorový èlun a pøepravuje nás na plá¾ ostrova. Sluníèko se u¾ zbavilo mrakù a peèe „co to dá“! Pøipadám si jako na Havaji. Bílý písek na plá¾i, modré moøe a hory u pobøe¾í, chybí snad jen kytary a taneènice! My turisté si jdeme tu krásu prohlédnout z místního lookout - 185 m n.m.
Bìhem našeho „výšlapu“ posádka pøipravila fishpiknik. Byly to i ryby, ale pøedevším steaky - které byly tak tvrdé jak tvrdý ¾ivot mají krávy v Austrálii –„tedy móc tvrdý“! Ve 1:00 p.m. se opìt naloïujeme a plujeme dál. U jednoho z dalších èetných ostrovù vjí¾díme do kryté zátoky. Zde se mohou zájemci potápìt a dívat se na korály a ryby zblízka – z oèí do oèí. Chce to jen navléct si kompletní oblek proti jellyfish vèetnì brýlí a šnorchlu! Chuck a já volíme bárku se sklenìným dnem a tu krásu vidíme jen jednobarevnì. Milda zùstal na palubì a hlídal opuštìnou loï… Po tøíhodinovém skotaèení se vracíme do pøístavu, fotografujeme se se sympatickou posádkou, která v nás vidí „bohaté exoty z Ruska, ostatnì jako ještì mnohokrát pozdìji“, a odjí¾díme busem do kempu. Na zítøejší výlet má u¾ Chuck pøipravenu cestu k vodopádùm Wallaman Falls…
Ètvrtek 29. øíjna
Pøes Townsville na Walaman Falls a do Cardwell
Tentokrát z kempu vyrá¾íme nadvakrát. Po prvé proto, ¾e jsme hned zkraje vyjeli opaèným smìrem a Chuck
si toho všiml u prvního ukazatele smìru. Po druhé proto, ¾e jsme se rozhodli nejdøíve navštívit Informaèní støedisko umístìné v kempu. Místní IS bylo nejlepší ze všech, které jsme kdy navštívili. Dobré kafe a èaj zadarmo a v jakémkoli mno¾ství – to u¾ nikdy pozdìji nenastalo! Pøedevším však zde byla i pøíjemná a trpìlivá starší dáma – informátorka, která kupodivu slyšela o cíli naší cesty (pøesnìji øeèeno, rozumìla naší angliètinì…).
Jedeme smìrem na Townsville a krajina se nám pomalu mìní pøed oèima. Je suchá, písèitá a jen obèas stojí osamìlý blahovièník. Zaèínáme pokašlávat – co¾ je patrnì dùsledek klimatizace v autì. Poprvé nastalo støídání u volantu a nastupuje Chuck. Milda pøedtím sám táhl celých 1600 kilometrù bez støídání! Chuckovi to jde a kdy¾ ještì potvrdí svou „mìstskou zruènost“ bude vše OK. Já jsem s automatem vpravo v autì a ještì vlevo na silnici v ¾ivotì nejel, a tak sedì v zadu, sbírám své první zkušenosti. Pevnì vìøím, ¾e moje chvíle teprve pøijde…, kdy¾ u¾ vlastním i mezinárodní ØP.
Cesta vede neskuteènì vyprahlou krajinou a já jsem napoèítal deset mostù a k nim odpovídajících deset úplnì vyschlých øíèních koryt! Jen obèas, opravdu obèas, vidíme malá stáda krav. Tráva na loukách kolem cesty není buï ¾ádná anebo je cca metr vysoká. Ale je suchá a vypadá jako seno ve stoje! Dojí¾díme do Townsville a hledáme staré centrum s nádra¾ím. Památné nádra¾í je budova velká jako „prase“ a je postavena ve viktoriánském stylu. Pøed prostorným nástupištìm je však pouze jedna jediná a navíc pùvodní kolej! Parkovištì pøed nádra¾ím je pak památné tím, ¾e nám zde ukradli zadní stìraè…
Hlad je hlad a tak Chuck s Mildou zapadli do blízkého MacDonaldu a vybírají si jídlo za pomoci mladých asiatek – tj. místního personálu. Já se vìnuji prohlí¾ení jiných pohledných dívek pùvodu rovnì¾ asijského a procházejících kolem. Po nasycení obou pánù se vrháme do víru mìstských kruhových objezdù. Tentokrát se nám daøí a brzy tak nabíráme vytýèený smìr. Opouštíme mìsto a jedeme k vodopádùm, které se zdají být na dosah.
I kdy¾ jsme vjeli do správného údolí, potkává nás zakrátko zrada. Asfaltová silnice pøechází po cca 5ti km v polní cestu, která náhle konèí u rezavé tabule s nápisem „Road Closed“- napsané „od ruky“ a štìtkou! I kdyby tomu tak nebylo, tak po dalších 50ti metrech stojí pøed námi v cestì hluboký øíèní brod nebo» chybí str¾ený most. K hladinì jsou asi tak 3 metry a jen Pán Bùh ví jaká je hloubka místní øeky vèetnì mno¾ství místních croccodils... To by zde asi neubrodil ani druhdy slavný - ruský T-70!
Vracíme se zpìt údolím a po chvíli nará¾íme na mladého a pøíjemného farmáøe, který právì nasedá na ètyøkolku. Farmáø, který hovoøil srozumitelnou angliètinou, nás poslal asi tak 5 km zpìt, kde nacházíme správnou asfaltovou odboèku. Po ní se vydáváme opìt k Wallaman Falls, tentokrát jinudy!
Je u¾ 5:00 p.m. a zatímco já mám strach jak to dneska dopadne, chlapci rozvernì plkají o svých dobrodru¾stvích. Na pøetøes dnes pøišla jejich studentská léta v Olomouci a spoleèné zá¾itky se spolu¾ákem, jistým Pepou Dorá¾kou.
V 6:30 p.m., stojíme koneènì u vodopádù a Lonely planet nelhala! Jsme 540 m n.m. a vody Wallamann Falls (LP – 268 - 300 m vysoký?!) padají do svého vývaøištì hluboko pod námi! Jsou to nejvyšší vodopády, které jsme v Austrálii vidìli a vody mìly ještì dost. Fotografujeme a odpoèíváme…
Veèer pøijí¾díme do mìsteèka Cardwell. Záhy nalézáme kemp, ale pøijímací kanceláø u¾ je zavøená – bylo právì 9:00 p.m, ale tma je jako v pytli. Poprchává a tak rychle stavíme stany s tím, ¾e ráno vše vyøešíme….
PS… mimochodem, ty historky s Pepou Dorá¾kou by zaslou¾ily písemného zpracování…
Je pátek 30. øíjna a mu jedeme k Milla Falls, dále na Herberton, Atherton, a z Mareeba do Kuranda
Ráno bylo teplo a zamraèené dusno. Dusné, mokré horko øíkal Milda. Bohu¾el (tentokrát pro majitele kempu) kanceláø byla zavøena ještì v 9:30 a.m. a tak po prvé a naposledy odjí¾díme bez placení ke 25 km vzdáleným Milla Falls. Vodopády jsou pìkné, ale vzhledem k pøedchozím vodopádùm jsou Milla Falls jen „kapesní“. Podle Mildy mají prùtok tak do 3 kubíkù. Údolí je plné obrovských ¾ulových valounù – jako v Èertových proudech na Vltavì – tak¾e tam asi voda nìkdy bouøí anebo kdysi bouøila!
Ve mìsteèku Millaa Millaa chci jít nakoupit další zásoby do supermarketu WW. Chuck to dnes ale odmítá z dùvodu „tøídní nenávisti k supermarketùm“! Jak mi pravil, je dìdiènì zatí¾ený na smíchané zbo¾í „z kolonijala“! Tento „koloniál – velkoobchod“ byl zkonfiskován „bolševikem“ jeho dìdeèkovi ve 49tém roce! Tolik na vysvìtlenou Chuckova „zásadního vzplanutí“!… Zùstává nám tedy tradièní nákup a to „kajsik u pumpy“!
Za jízdy z Millaa Millaa nám Chuck pøedèítá z Lonely planet. Dovídáme se o skoro vyhubení místního kmene Aborigins bílými osadníky - o zbytku kmene LP nehovoøí… Zaèíná prudký tropický liják a na kraj padla doslova tma - ale místní auta nesvítí. Proè (?), ptám se Mildy. Proto (!) - vysvìtlil mi to jedním slovem! Jak výsti¾nì jednoduché, ¾e se to dá i pochopit - tedy i já! Naše vztahy se pøiostøují…
Dalším mìstem na naší pouti je Rawenshoe. V místním Informaèním støedisku Milda nará¾í na krajana z Písku, který byl Mildou poznán proto, ¾e pil Fernet z èeské láhve... Jirka - Jerry ¾ije od roku 1968 v Austrálii a ve vlasti byl spolu se svými dìtmi pouze jednou, a to v roce 2006. Jak nám, stále dobrou èeštinou øíkal, aby pøíbuzní poznali jeho rodinu. Rodina se velmi líbila a pøíbuzní chválili jeho dìti za to, ¾e „dobøe chlastají“! Na závìr našeho setkání vyrábíme spoleèné foto a odjí¾díme do Herbertonu, do místního „Mining Museum“.
Podobných „Museí“ je v Austrálii mnoho a èasto jde vlastnì o pozùstatky hornické èinnosti. V Austrálii se kutalo snad všude, konkrétnì zde to byl cín. Obyèejnì je na místì Dolu pamìtní deska, která øíká kdy kutání zaèalo a skoèilo. Kolem jámy nebo dolu jsou dobývací stroje volnì rozlo¾ené v terénu. V lepším pøípadì jsou rozlo¾eny kolem budovy muzea! Zdr¾eni besedou s krajanem pøicházíme pozdì a budova muzea je u¾ zavøená…. Škoda, kdysi jsem dva roky fáral v Karviné a rád bych si zavzpomínal… a tak si dìlám aspoò památeèní fotky.
Jak my, tak i Nissan potøebujeme jíst. Po chvíli nará¾íme na pumpu, kde si my dáváme „fish and chips and long koffe with milk“ a Nissan dostal naftu. Nasyceni pak vyrá¾íme smìrem na Kuranda - do cíle naší dnešní etapy!
Kolem dnešní cesty stojí neskuteèné mno¾ství termitiš». Jsou malá, velká a¾ obrovská, špièatá, kulatá, barvy víceménì èervené nebo a¾ ¾luté.
Pøi troše fantazie v jejich tvaru mù¾ete vidìt torza lidských tìl, rùzná zvíøata nebo tøeba parník s komínem. Kupøíkladu já vidím slona, ale Milda mi tvrdí, ¾e mám oèi z „Kašparovy krávy“, proto¾e je to klokan rudý a pøerostlý! Zatímco s Mildou fotografujeme termitištì, Chuck mizí v terénu, aby jak potom pravil, vidìl „jine a lepši kusy“! Jeden kousek, který našel ulomený, pøináší na ukázku toho, co je vevnitø. Vypadá to jako houba s mno¾stvím dírek.
Slunce stále peèe jako strhané a horko je jak „sviòa“, jak øíkajó na Hané! Dojí¾díme k moøi a opìt vidíme kilometry a kilometry prázdných písèitých plá¾í. Sbíráme mušlièky a Chuck znovu hledá mrtvou jellyfish, ale opìt marnì! Pokraèujeme dál v jízdì s Mildou v sedle Nissana a¾ do Kuranda. Hned na kraji mìsteèka nará¾íme na kemp. Je èistý, s novou kuchyní a i toaletami – lze jej jen doporuèit pro kteroukoliv „ó nikoliv“! Veèer se všichni plavíme v místním bazénu a následnì nám Chuck, v kuchyni kempu upøesòuje trasu zítøejší cesty.
Dalším z mých „høíchù“ je moje neschopnost zapojit se do tìchto rozprav. Dùvodem je asi chabá teoretická pøipravenost na cesty, dále cestovatelská nezkušenost, ale také proto, ¾e si nepamatuji anglicky ètené názvy –„bo se to piše inaèe jaxe to ète“! Zkušený cestovatel Milda zbyteènì „nevymyšla jako ja“, pøípadnì vše øeší se stoickým klidem…
Karel Jankù
Související èlánky: