Touha po domácím štěstí zůstává

Její obrázky jsou plné pohody a klidu – o to více kontrastují s dnešní uspěchanou a podrážděnou dobou. Vypracovala si vlastní osobitý styl, který vychází z idylického světa staré Prahy, malých krámků, i zákoutí, maluje lásku starých i mladých a touhu po životě. Koncem roku 2009 vyšla její knížka Za domácím štěstím, která byla volným pokračováním úspěšné knihy Domácí štěstí, aneb jak si správně v životě vésti:
Iva Hűttnerová. - Malířka, herečka, spisovatelka a moderátorka.

Dodnes realizovala na 200 autorských výstav v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ale i ve Stockholmu a v New Yorku.
Před nedávnem se konala vernisáž její výstavy v Galerii Chagall v ostravském Avion Shopping Parku. Byla spojena s autogramiádou a vzbudila značný ohlas, především u žen.

Když už měla ruku úplně vypsanou, zbyla chvíle i na krátký rozhovor.

Paní Ivo, malujete pořád, s přestávkami, nebo jenom když vás to takzvaně chytne?
„Do malování se mi chce vždycky, ale problém je, že na to nemám vždycky čas. Snažím se však malovat denně podle vzoru pana Wericha, který říkal, že psát se musí každý den, aby člověk neprošvihl tu chvíli, kdy mu to půjde…“

Kterého českého malíře máte nejraději?
„Oblíbených malířů mám víc. Vladimíra Komárka, Oldřicha Kulhánka i Josefa Ladu. Okouzlila mě také díla Zdeňka Buriana, pro dokonalost jeho malby.“

Řadíte se mezi naivní umělce – co říkáte třeba obrazům Ivana Mládka?
„Moc se mi líbí a vždycky mě pobaví. Obrácená perspektiva je úžasný nápad.“

Vaše obrázky jsou poetické a oslovují duše lidí. Věříte na věci mezi nebem a zemí?
„Malovala jsem i věštící karty, ale ke kartářce ani k věštkyni nechodím. Přiznám se, že nejsem ten typ a záhady se snažím rozumně vysvětlit. Ovšem něco mezi nebem a zemí bude určitě.“

Poslední otázka: k jaké životní filozofii jste se sama dopracovala?
„Souvisí s tím, čemu říkám domácí štěstí. Prádlo za nás dokonale vypere pračka, chemické prostředky hravě zlikvidují špínu i hmyz a naše moderní kuchyně jsou vybaveny přístroji, které nás zbaví dřiny a ušetří čas. Ale jen málokdy to doma voní bylinkami či čerstvě upečenými buchtami s vanilkovým cukrem. A kam se poděl ten ušetřený čas? Jen touha po obyčejném domácím štěstí zůstává stejná jako před sto lety…“

Jiří Muladi