Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Kam zmizel kamerový systém z ulice?
Zmizel úplnì?
Ne¾ se zaèala houfnì stavìt paneláková sídlištì, králíkárny, pixly, èi noclehárny, mìli jsme k bydlení mimo domkù festovní èin¾áky, s poctivou šíøkou zdi a dvojitými okny. Mezi okny se daøilo dobøe pøezimovat muškátùm a v létì se dalo dokonce v oknì i vysedávat.
Okenní køídla mìla dlouhé, kovové tyèky zakonèené zobáèky a ty se pøi otevøení okna zasouvaly do oèek pro nì upevnìných ve zdi, pod okny. A bylo vystaráno, vítr s okenní tabulí nehnul.
Zvláštì peèlivá hospodyòka mìla na ostìní zavìšené z jedné strany ¾enicha, z druhé strany nevìstu, tedy kvìtináèe s kytkami, kterým se tak øíkalo a dokonce i klec s kanárkem. Nìkteøí nájemníci v pøízemí poskytli ve svém oknì pøehled poèasí - z malého domeèku vycházel panáèek, kdy¾ mìlo být hezky, panenka s deštníèkem, kdy¾ se chystal déš».
Okna, hlavnì ta v ni¾ších patrech byla srdcem ulice. Pohodlnìjší babky umístily na parapet mezi muškáty, myrtu, muèenku èi fuchsii polštáøky a trávily na nich celé dny. Nic jim neušlo, k vzteku mladých, kteøí nepotøebovali, aby je nìkdo s nìkým vidìl a pak referoval rodièùm. Nemohlo se stát, ¾e by nìkdo prošel ulicí bez povšimnutí, cizí osoby byly podrobeny zkoumání a mnohdy i dotazovány, co vlastnì v ulici chtìjí, zda nìkoho hledají a koho.
Leckterý trestní èin byl objasnìn na základì bystrého oka pozorovatelky nebo pozorovatele, proto¾e i páni mìli svá okenní kamerová stanovištì. Na jaøe ji¾ s dychtivostí vyhlí¾eli mladá dìvèata, která odkládala zimní svršky. Je pravda, ¾e døíve museli spíše tušit jaké tvary blùzièky a šaty ukrývají, dnes je všechno jak na talíøi.
Uším, ochotných naslouchat podávaly raporty o tìch shora, co se asi pohádali, proto¾e on zase pøíliš koukal po té z pøízemí – „však jsem to pani vidìla, koukal po ní jako mlsnej kocour, ty mu¾ský jsou hrozné plemeno, no jo, pani, ale nedivte se v¾dy» ta jeho má zapraný cejchy, není na poøádek, ten to s ní chytil, ach jo.“ V tomto duchu se pøetøásaly denní zprávy ze ¾ivota ulice. Všechno bylo hezky pod kontrolou, kradlo se a¾ v noci.
Dnes si za bílého dne dovolují - zlodìji krást, zmetkové unášet dìti, spratkové nièit osvìtlení, sprejeøi nièit fasády, gauneøi mlátit bezmocné a staré lidi...
Proè? Mo¾ná i proto, ¾e zmizel zavedený kamerový systém. Kam zmizel? K televizi, proto¾e tam se dìjí jinší vìci, ne¾ které jsou vidìt z okna. Tøeba co ten Gonzáles zase vyvede Marii Sofii za podraz a trnou o osud Pepity, ztracené nìkde v buši. Nìkteré píší na PC blogy, nebo klábosí v kavárnì s kámoškami a vùbec je nezajímá, ¾e sousedovi právì kradou auto, i kdy¾ auto - siréna jeèí jak o ¾ivot.
Koho to dnes zajímá? Kdyby se "kamera" ukázala v oknì, tak by taky mohla koupit jednu olovìnou, stojí jí to za to?
A tak jsme hupsli do anonymního ¾ivota, ka¾dý se stará o své, ¾ivý kamerový systém je v troskách.
Pozùstatky ¾ivého kamerového systému - vývojovì nejni¾ší stupeò.
Jestli je to dobøe nevím, nìkteré kamery nám pøíliš zasahují do osobního ¾ivota, ale nìkteré nám pomáhají v boji proti zloèinu. Ale jsou to ty elektronické, které mají jenom nìkde, ty ¾ivé, co mìli v ka¾dé ulici, u¾ asi vymøely. I kdy¾ ...
Z tisku: Jedné paní se ztrácela zcela pravidelnì výzdoba z hrobu. Tak tam jednou políèila kytièku, sedla si kus dál na lavièku a èekala. Doèkala se. A ta zlodìjka na to asi jen tak nezapomene,“ zavzpomínal správce sušického høbitova. Inu, „kamera", na lavièce.
Další èlánky autorky: