S naháèi ve vodním parku
Jen tøináct minut jízdy autem od mého pra¾ského bydlištì se nachází Aquapalace Praha. Staèí nasednout a vydat se po dálnici na Brno a hned za Prahou, v Prùhonicích-Èestlicích, v sousedství gigantù Kika, Makro aj. na nìj narazíte. Je to stavba vskutku velkorysá, s vlastním nìkolikapatrovým parkovacím domem (zdarma), unikátním vodním svìtem s mnoha okouzlujícími atrakcemi. Opravdu nebásním. Znám mnohé akvaparky v Èechách i v zahranièí, ale tady finanèní skupina SPG opravdu nešetøila. V paláci se setkáte s tobogány, skluzavkami, moøskými vlnami, víøivkami, saunami, potápìèským tubusem a lze v nìm snadno zabloudit. Stavitelé mysleli opravdu na všechny, a tak se dìtští i dospìlí návštìvníci mohou vydovádìt ve Vodním svìtì, vyzkoušet si a¾ 11 procedur v Saunovém svìtì, navštívit láznì nebo se protáhnout v Fitness. Souèástí Aquapalace jsou také obchody a restaurace a dokonce i hotel. Po pøíjezdu návštìvník dostane èip v podobì náramkových hodinek, který mu umo¾ní vstoupit do oblastí, které si zaplatil, ale i vyu¾ít restauraèních slu¾eb, které uhradí a¾ pøi odchodu.
Tady se sluší øíci nìco o vstupném. Není nízké. Je otevøeno dennì od 10 do 22 hodin a my, senioøi, platíme spolu se studenty 95 Kè za hodinu, ostatní 120 Kè, pøièem¾ v sobotu, v nedìli a ve svátek je to za 150 Kè/hod. Výhodné jsou pondìlky, kdy celodenní návštìvu lze poøídit za 300 Kè. Aè se mi to øíká tì¾ko, musím pøipustit, ¾e ani za tìchto podmínek není vstupné pøehnanì vysoké. Musí se uvá¾it, ¾e náklady na ohøev vody, filtraci, poèetné sauny a ohøívárny, osvìtlení, personál, bezplatný dovoz od metra aj. musejí být ohromné a vlo¾ené investice budou mít dozajista hodnì dlouhou návratnost.
Teï u¾ ale k vlastnímu tématu
Aquapalace, (nechápu proè ty poèetné cizí názvy), poøádá i rùzné akce pro dìti, koupání pøi svíèkách, diskotéky apod. Jednou z nich byla i tøíhodinová noc naturistù v sobotu veèer s dvoustovkovým vstupným, na ni¾ jsme se vypravili. Mìl jsem zpoèátku strach, jak tam asi budu vypadat se svým pupkem mezi mladými, ale mé obavy vyprchaly u¾ v šatnách. Proto¾e šlo o lidi, kteøí se za svá tìla nestydí, šaty všichni odkládali do skøínek ne v kabinkách, ale pøed skøínkami. Nejen¾e kolem mne byli tací, které u¾ bylo mo¾no pokládat za seniory, ale i mladší dámy, které urèitì kupují rozmìr XXL. Mé obavy se rozplynuly, a tak jsme se plni oèekávání vypravil se synem do vodního svìta. U dvacetimetrového bazénu postávalo nìkolik desítek naháèù obého pohlaví a s rozzáøenými oblièeji pozorovali jiné, kteøí vystáli frontu, aby mohli za¾ít nevídanou atrakci. Vlezli do prùsvitné igelitové koule, která byla zipem uzavøena a nafouknuta. Pak staèil jeden krok a ocitli se na hladinì bazénu. Pokoušeli se vstát a udìlat nìjaký ten krok, ale vìtšinou to skonèilo pádem na dno koule. Na padající a vstávající naháèe v kouli byl pohled k popukání. Èásteèný úspìch slavily pouze dìti, asi proto, ¾e mìly tì¾ištì ní¾.
Poté jsem se vydal se ohøát do venkovních saun. Øímskými láznìmi s caldariem a laconiem v patøe jsem jen prošel a sestoupil do dvora s dvìma obrovskými finskými saunami pro 30 lidí. Tolik jich tam naštìstí nebylo, tak¾e bylo mo¾né pohodlnì ulehnout vedle dalších naháèù na horní ze tøí patrových lavic. První sauna byla v typickém severském srubu, druhou byla zemní baòa. Venku byl ochlazovací bazének, dvoranka se sprchami a dva whirlpooly – kruhové bublinkové bazénky s mírnì ohøátou vodou. Kdy¾ jsem obì sauny vyzkoušel, nevyu¾il jsem odpoèívárny, ale vydal se zpìt do patra, do øímských lázní. Tady jsem si zaplaval, navštívil vonné øímské ohøívárny, abych se mohl nedoèkavì vrhnout do dalších atrakcí: masá¾ních sprch, páry a sprchy s voòavou vodou.
Touha poznat vše, co se nabízí mì zavedla zpìt do další pøízemní haly. Tady vyhrával smíšený orchestr a pohled na více ne¾ kyprou nahou zpìvaèku byl nezapomenutelný. Našlo se i nìkolik obna¾ených párù, které tanèily. V tu chvíli byla spuštìna další atrakce – moøské vlny a návštìvníci se do nich hromadnì vrhli a za¾ívali, jak o tom vypovídaly jejich tváøe, chvíle opravdového štìstí.
Ve snaze rozpustit trochu svého tuku jsem se vydal na plavbu po dravé i pomalé øece, co¾ je asi dvoumetrový klikatý pøíkop vinoucí se dokonce z okolí jedné haly do druhé. V jeho zákoutích jsou výklenky, kde se mù¾ete posadit a dopøát si masá¾ ze stran i ze dna, nechat se kropit sprškami a pak zas pokraèovat v plavbì. Je to mnohem pøíjemnìjší, ne¾ plavat v bazénu znovu a znovu z jedné strany na druhou .
Na tobogány jsem nešel. Jednak jsem líný šlapat schody a stát ve frontì, a také se mi nechtìlo ztrácet èas. Zato jsem si vyzkoušel skluzavku, navzdory synovu varování, ¾e bez plavek to nemusí být pøíjemné. Pøi klouzání plavky nescházely, ale pøi dopadu rána mezi palce u nohy trochu bolela…
Zvìdavost mì neopouštìla, a tak jsem se vydal i do v tu chvíli nefunkèní èásti, do lázní s honosným názvem Spa. Na více ne¾ tisíci ètvereèních metrech je šest whirlpoolù, prostor pro hydroterapeutické, kosmetické a masá¾ní procedury, rhassoul (minerální mycí zemina z Maroka), hammam (turecká lázeò), manikúru, pedikúru atp. Mimochodem, zabloudil jsem tam.
Tøi hodiny jsme si u¾ívali pobyt v teplé vodì, voòavé lázni, bublinkách , v páøe i saunì. Tøi hodiny jsme mohli pozorovat výraz pohody a štìstí ve tváøích mladších i starších návštìvníkù, rodin s dìtmi a dokonce i s kojenci. Ani invalidovi na vozíèku tady nic ke štìstí nescházelo. Nazí lidé kolem sebe procházeli s naprostou samozøejmostí, š»astní a s vìdomím, ¾e v této podobì jsme na svìt pøišli všichni.
Ivo Antušek