Víte co je Vodnáøský zvon?
Vodnáøský zvon rozeznívá pravidelnì biotronik Tomáš Pfeiffer. Rozeznívá repliku 3 500 let starého hudebního nástroje - Vodnáøského zvonu, který je naplnìn vodu. Ta pøi høe vøe a levituje. Posluchaèi se mohou zaposlouchat do alikvotních tónù, které nejen rezonují s naší duchovní podstatou, ale léèí i naše tìlo. Zajímavostí je i to, ¾e souèástí hudebního nástroje je vodní hladina, která bìhem hry vytváøí rezonanèní obrazce a ve fortissimu dochází a¾ k její levitaci do výše øady centimetrù. Hudební zá¾itek je tak doplnìn i silným zá¾itkem vizuálním.
A proè Vodnáøský zvon? To je jednoduché, nástroj je kovový, vzdálenì pøipomíná zvon, který je ale obrácen dnem vzhùru a je navíc naplnìn vodou, která plní významnou funkci pøi vlastní høe. Novì se zde nabízí paralela s astrologickou dobou Vodnáøe.
Zvon je odlit ze sedmi kovù symbolizujících naší sluneèní soustavu (zlato – slunce, støíbro - mìsíc, rtu» – merkur, mìï – venuše, ¾elezo – mars, cín – jupiter, olovo – saturn). Ka¾dý z pou¾itých kovù má vlastní zvuk, spojením pak vzniká zvuk vesmíru naší sluneèní soustavy.
Pøinášíme zajímavé støípky rozhovorù s panem Tomášem Pfeifferem
Kdy a kde jste se s Vodnáøským zvonem setkal poprvé?
To je velmi zvláštní historie. Pøi jedné ze svých cest do hor, vysokých hor, kde hledám co nejvìtší samotu a klid pro pøemýšlení, byl tento nástroj vystaven a já tak zhruba ve výšce 2300 metrù jsem poprvé mìl tu mo¾nost na nìj polo¾it ruku a uslyšet jeho tón. Kolem šestého roku svého vìku jsem za¾íval jakési vize, které byly velmi silné, a z té doby ve mì zùstává vìdomí tohoto tonu. Najednou po létech potkávám nìco, co zní stejnì, byl to pro mì opravdu silný zá¾itek. Ruce jakoby samy vyluzovaly tony. K tomuto nástroji jsem pøišel jako ke starému známému a najednou mnì bylo jasné, co mám udìlat. Pøiznám se, ¾e jsem v ¾ivotì nemìl ¾ádné aspirace pro koncertní èinnost a nikdy jsem nechtìl být umìlcem hráèem. Najednou vím pøesnì, ¾e toto musím udìlat, abych lidem tuto krásu také zprostøedkoval.
Jde o originál starý tisíce let nebo vìrnou repliku?
Nástroj, který vidí posluchaèi koncertù je samozøejmì kopií. Vodnáøský zvon slou¾il pouze pro duchovní úèely ve velmi omezené míøe, proto je nesnadné získat originál.
Jakým zpùsobem nástroj rozezníváte?
Je to nástroj, ve kterém je tón stavìn na rezonanci. Ovládá se mokrýma rukama, které spolu s tímto nástrojem rezonují. Je velmi dùle¾ité, jakým zpùsobem se jednotlivé slo¾ky rezonancí rozvíjejí, proto¾e ony potom jsou základem pro další harmonii, která následuje.
Jak se bìhem hry chová voda, kterou je Vodnáøský zvon naplnìn?
Na vodní hladinì se objevují rezonanèní obrazce, je¾ vìrnì popisují tón, který z nástroje zaznívá. Dokonce pøi silnìjších tonech dochází k jakési levitaci vodní hladiny do výše nìkolika centimetrù, co¾ je úchvatný jev. Ka¾dá z tìchto kapièek, která opouští vodní hladinu rezonuje tím základním zvukem nástroje.
Dá se Vodnáøský zvon ladit?
Ano, dá, mnoha zpùsoby, ten nejpøirozenìjší je ladìní výškou vodní hladiny, kterou mù¾eme zvyšovat nebo sni¾ovat. Dá se také ladit jiným vodnáøským zvonem, s kterým vytváøí dohromady alikvotu na druhou, dá se ladit i hlasem, zpìvem a dost mo¾ná se dá také ladit myšlenkou.
Jak pùsobí hudba na Vás, vysiluje nebo naopak nabíjí?
Èím déle nástroj studuji, tím více vidím jeho hloubku a jeho vícerozmìrnost. Myslím si, ¾e je to nástroj, který v nevhodných podmínkách nebo rukou mù¾e vést k velkému vysílení hráèe. Je-li vše zachováno tak, jak je dáno, bude prospívat i hráèi. Smyslem hry však není posilovat sebe, ale dávat druhým. Takto to alespoò vnímám já.
Jaké jsou zá¾itky úèastníku koncertù?
Jsou nejrùznìjší, od prostých estetických zá¾itkù a¾ po zá¾itky hlubší a vlastnì i neèekané. Jsou to napø. pocity rezonance uvnitø tìla, jsou to ale i nìkdy duchovní stavy. Pro zajímavost - stalo se, ¾e pøišli za mnou v Olomouci horolezci, kteøí jezdí do Tibetu - øíkali „pane Pfeiffer, my víme, ¾e tento nástroj existuje, ale my jsme museli pøijet zpátky domù a teprve tady jsme mohli vidìt nástroj v reálu“. Jsou tu zkušenosti s reprodukovanou hudbou a tohoto nástroje a musím øíci, ¾e pøekraèují nìkdy rovnì¾ bì¾nou oblast. Jsou lidé, kteøí ponoøili ruce do vody, která je v tom zvonu a zmizel ekzém, který rval celý ¾ivota byl velmi rozsáhlý. Jsou lidé, kterým po dvou skladbách zmizel otok po rozsáhlém zranìní - traumatu, které bylo øešeno chirurgem a do tøí dnù byla rána zcela zhojena, co¾ chirurg konstatoval jako výjimeèný úkaz. Jsou lidé, kterým rezonance navrátila postavení sítnice a zaèali vidìt a takových zkušeností je mnohem, mnohem více. Vlastnì je sbírám s ka¾dým koncertem.
Jak je tomu mimo koncert, pøi poslechu CD nebo DVD?
Zdá se, ¾e pravdu mají staøí lámové, kteøí øíkají, ¾e nástroj rezonuje rezonancí vesmíru, ¾e postihuje nejenom sluch, ale ka¾dou buòku tìla, co¾ mù¾e být pøíèinou jevu, ¾e i pomìrnì nekvalitní pøehrávací zaøízení mù¾e v nìkterých pøípadech zprostøedkovat plnohodnotný efekt. Rezonance vesmíru je všudypøítomná a zdá se jakoby byla tímto nástrojem pouze doplòována.
Kdy¾ hrajete, voda prý levituje...
Rezonance nástroje jsou tak silné, ¾e doká¾ou na vodní hladinì vytváøet obrazce, které pøesnì zobrazují hraný tón. Po skonèení koncertu se mohou jeho návštìvníci zblízka podívat na vodní hladinu, na které se objevuje ètyøcípá a šesticípá hvìzda, ale také ve fortissimech se vodní hladina zdvihá a¾ do výšky desítek centimetrù myriádami kapek, které letí vzhùru. Je to krásný vizuální efekt a lze v ¾ertu øíci, ¾e èím lepší koncert, tím mokøejší hráè. Je to toti¾ hodnì mokré øemeslo.
Jak hudba Vodnáøského zvonu ovlivnila Vás osobnì?
Myslím si, ¾e ka¾dá oblast ¾ivota èlovìka obohacuje, dokonce i ta, kterou vnímá jako negativní. Není tomu jinak ani u tohoto nástroje. Pøesto, ¾e jsem nikdy necítil potøebu hrát na nìjaký takto mimoøádný nástroj - a tato vìc se mi pøihodila velmi náhle jakoby náhodou - musím øíci, ¾e nástroj zasáhl do mého ¾ivota. Obohatil mì o radosti tìch, kterým mohu tyto zvuky pøedvést, a to je pro mì velmi cenné. Kdysi jsem tu hudbu poslouchal poprvé, ještì v horách tìsnì po nahrávkách, v krásném prostøedí, za¾íval jsem stavy, které se týkaly jak tìla, tak i ducha. Byly to stavy, které jsem znal z meditací, které znamenají nìco jako vystoupení z tìla. Vìdomí je volné, svobodné a pak zase návrat zpátky. Nebo efekty depersonalisace (odosobnìní), léèebné nebo snad - podle starých lámù - léèebnì, kdy èlovìk cítí, jak rezonance v jeho tìle postupuje. Je tedy pravdou, ¾e tento nástroj pùsobí i na mì - na hráèe. Je to ale v¾dycky spojeno s velkou odpovìdností, dá se øíct i s trémou a s mnoha jinými faktory, které poci»uji pøi koncertu. Pøedevším pøi první skladbì mám obavy, abych dokázal lidi obohatit, ale pozdìji - zpravidla u poslední skladby - je ten pro¾itek nejsilnìjší.
S jakými reakcemi se pøi koncertech setkáváte ze strany veøejnosti, hudebníkù, vìdeckých kritikù?
Víte, tì¾ko mluvit o sobì a ty reakce nebyly a¾ tak rùznorodé. Ty, které se donesly k mému uchu byly a¾ na nepatrné výjimky velmi kladné. To je vìc, která èlovìka samozøejmì tìší. Zvláštì v tìch pøípadech, kdy se objevuje tajemnì neznámá vlastnost tohoto nástroje, to je schopnost zasahovat do našich tìl a našich duší. Podle starých lámù dokonce léèebnì, zde èlovìk vnímá svoji práci jako odmìnu. Krásný zá¾itek jsem za¾il napøíklad v Uherském Hradišti pøi jednom z posledních koncertù. Pøišel za mnou velmi vzdìlaný, byl to ¾ák malíøe Zrzavého, a byl viditelnì potìšen koncertem. Ale tady by mìl spíš mluvit on, nikoliv já.
Odkud èerpáte repertoár?
Koncert se jmenuje „Spoleèná vìc“ a já se tím koncertem chci vyslovit na veøejnosti ze své lásky ke svìtu. Vnímám potøebu svìt pojmout rozumem, zároveò ale i srdcem. To byl hlavní motiv. Spoleèná vìc proto, ¾e kdy¾ odcházel mùj uèitel Josef Zezulka, tak si mì pozval a øekl, Tomáši já Vám tu naši Spoleènou vìc teï pøedávám. Byl jsem velmi zaskoèen a cítil jsem velikou odpovìdnost. Napadlo mì, ¾e vlastnì i on je jakousi spoleènou vìcí, kterou mohu ostatním pøedat, tak se o to pokouším..
Kde všude jste ji¾ koncertoval?
Koncertuji po celé republice. Vystoupení probíhají v rùzných akustických pomìrech, krásné byly koncerty v chrámech, tam naplno vyznívá bohatost zvukù. Èasto vzpomínám na koncert v Betlémské kapli, mé dojmy – posvátnost, velikost èlovìèí a snaha pøedlo¾it koncert k nohám „historie“. Takových koncertù je mnohem víc.
Jak diváci vnímají vaši hudbu?
Já se pøímo na koncertì posluchaèù ptám, jestli vnímali zvuk celým tìlem, nejenom uchem. Vìtšinou dostávám kladnou odpovìï. Pokud pøišly negativní ohlasy, tak to bylo vìtšinou nepochopení vlastnosti tohoto nástroje, proto¾e posluchaèi bì¾nì øíkají, ¾e pøi koncertech cítí ve svých nemocných místech zcela reálné pocity. Bývá to teplo, mravenèení èi jakési posuny a nìkdy se zvýrazòují pocity tìchto nemocných èástí. Je to podobné jako v jiných pøípadech, kdy se reakce na nìjakou zmìnu stávají vnímatelné. Èili takto negativní reakce snad, ale ve skuteènosti negativní nikoliv, pøeva¾ují ty druhé.
Mù¾e tato hudba ovlivnit i další bytosti pøírody?Zvíøata, rostliny?
Patøí sem také malé dìti, nebo» pokud jsou velmi malé, nemají ještì ¾ádná schémata, stereotypy chování a pak je to podobné jako u zvíøátek. Je fantastické vidìt pejska, který si sedne u reprodukèní soustavy a poslouchá. Místo, aby po psím zpùsobu správnì vyl, je v naprostém klidu. Toté¾ bylo pozorováno u koèièek. Také dìti se zklidnily a dokonce i velmi malé dìti si vy¾adovaly, aby jim tento zvuk byl stále pøehráván. Kdo ví, jestli to není proto, ¾e jejich vzpomínka na „soukromý vesmír" v tìle maminky je ještì pomìrné èerstvá.
S rostlinami ještì ¾ádné pøímé zkušenosti, bohu¾el, nemám. Doufám, ¾e i tato oblast bude postupnì zmapována a v nejbli¾ší dobì, øeknìme v horizontu pùl roku nebo roku, bych rád také provedl sérii experimentù s krystalizaci vody, která by tìmito tóny pravdìpodobnì mìla být velmi ovlivnìna.
Nemohl by zvuk Vodnáøského zvonu regenerovat lesní porosty?
Kdo ví, mo¾ná ano. Má opravdu výjimeèné vlastnosti. Dalo by se øíci, ¾e je to znovuobjevování oblastí, kterým èlovìk nevìnoval dlouhou dobu pøíliš pozornosti, proto¾e šel jinou cestou, cestou rozumu - racia.
...nebo proèistit zneèištìné ovzduší v urèité lokalitì?
To mo¾ná ano, soudì podle schopnosti rezonovat s èímkoliv. Já jsem ještì neøekl dalších o úèincích. Na pøednášce za mnou pøišla paní a støídavì si ucpávala uši a kdy¾ jsem se jí ptal, co se ji stalo, odvìtila, ¾e u¾ 15 let neslyšela, mìla jen zbytkový sluch, ale po ukázce najednou zaèala slyšet. Èili - kdo ví - tøeba tam byly poruchy v Eustachovì trubici èi jiný dùvod, proè neslyšela. Prostì ten nástroj dokázal tu sluchovou rezonanci zesílit do té míry, ¾e se stala èinnou. Mo¾ná, ¾e navázáním prachových èástic na vodní páru a naopak, nebo jejich usazením v prostoru, by se mohl tento rezonanèní závìs ovlivnit. V¾dy» je to rezonance od nejni¾ších kmitoètù a¾ po ty velmi, velmi vysoké. Jsou tam také pøítomné ultrazvuky a té¾ ty nejhlubší basové kmitoèty, èili je to vìc dalšího zkoumání. Zase bychom se mìli obrátit ke starým vìdomostem - tvùrcùm tìchto nástrojù.
Nebylo by mo¾né pomocí Vodnáøského zvonu pøivolat déš» v dobì sucha a naopak?
Tady bych odpovìdìl svou osobní zkušeností, která je dost zajímavá. Na svých cestách jsem se setkal se svìtovì známým chirurgem, ortopédem, který dokonce vyvinul vlastní metodu léèby zlomenin. Byla patentována a u¾ívá se ve svìtì. Tento profesor, chirurg je také pøíznivcem východních filozofií a v jeho vile v horách jsem spatøil gong, jen¾ mìl prùmìr nìkolika metrù, byl obrovský. Øekl mi, ¾e si ho pøivezl odkudsi z Tibetu èi Èíny a má údajnì tu vlastnost, ¾e pokud se do nìj udeøí, pùsobí na klima - pùsobí na déš»...
Jaké jsou Vaše další plány?
Pokraèovat ve Spoleèné vìci. Ta by mìla být znovu dál a dále rozšíøena. Podnikl jsem dùle¾itou pracovní cestu po duchovních místech. Na té cestì jsem potkal skuteèné a nejen myšlené zázraky. Zázraky, které byly dokonce ovìøeny, èasto vìdou. Zázraky, které pøesahovaly naši denní zkušenost o obrovský díl a o tuto zkušenost bych se s lidmi rád podìlil. Vidìl jsem napøíklad èlovìka, který 50 let nepøijímal ¾ádnou stravu, mìl to notáøsky ovìøené. Nepøijímal ani sousto, ale mìl mnoho jiných význaèných vlastnosti. Vidìl jsem mnoho jiných vìci, které èlovìka svojí jsoucností ohromují a èasto jen nedostatek informaci, které máme, nám všem znemo¾òuje, abychom se také dokázali nad tìmito zázraky svìta zastavit. Rád bych tedy, aby mé koncerty alespoò s èásti tyto zázraky lidem pøiblí¾ily.
Co byste vzkázal ètenáøùm?
Nevím, jsem-li k tomu oprávnìn. Snad jen tolik, aby se ve svých cestách víry opírali o bytost sobì nejbli¾ší, o samy sebe a aby opatrnì pøijímali všechno to, co jim svìt nabízí. Aby vyrovnávali své vìøím a vím, aby jejich rozum a cit byl v¾dycky nablízku, aby se nenechávali svádìt rùznými -ismy a rùznými filozofiemi, které jsou nìkdy a¾ pøíliš bojovné. Aby tedy zùstali lidmi a pøidávali další krùèek vyššího poznávání a aby „byli, kdy¾ u¾ jsou". Tak, jak to øíkal pan Werich: Aby jejich ¾ivot za nìco stál, aby po nich zùstala stopa, která bude stopou kladnou, aby ta stopa nepotøebovala ¾ádný pomník ani jinou lidskou vymyšlenost, aby prostì zùstala v osudu jako tichá, nìmá odezva jejich práce a ¾ivota. Tak to bych jim pøál. Hlavní smyslem ¾ivota je být kladnou slo¾kou svìta a všechno ostatní u¾ j sou vìci, které k tomu sice patøí, ale které nejsou tìmi nejzásadnìjšími.
Místa konání koncertù pana Pfeiffera najdete na: www.dub.cz
Pravidelná setkání s panem Tomášem Pfeifferem se stala tradicí na mnoha místech Èech i Moravy. Jeho pøednášky jsou zamìøeny na ¾ivotní filosofii Bytí - na nauku o lidství (schopnost soucítìní s druhými, vlídný a mírotvorný postoj ke všemu, co jest... viz projev pøi slavnostním zahájení DUB). Pozornost je vìnována i problémùm zdraví. Pøednášející vychází ze zájmu posluchaèù, odpovídá na písemné dotazy. Úèast není nièím omezena, vstupné je dobrovolné. Na závìr pøednášky se mù¾ete pøiladit k biotronickému pùsobení pana Tomáše Pfeiffera. Termíny a místa konání pøednášek najdete na: www.dub.cz
Informaci pøipravila Lenka Látalová