Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Na Babì
Letos jsem ještì nebyl na Babì. Bylo vedro, ale jeden den povolilo. Vyrazil jsem po obìdì po známé trase do Kosmonos. Všude po zahradách krásnì kvetly rù¾e, jinaèejší ne¾ znám, a tak získávám inspiraci pro pøíští rok. Po obloze se honily mraky a ten obraz krajiny byl tìmi mraky orámován zcela dramaticky a panoramaticky. Po Bezdìzu skákali èerti, po Zvíøeticích zvíøata a po mnì pot. Pøece jenom bylo dvacet osm stupòù Celsia a ten pán, co ty stupnì vymyslel, byl asi pìknì zlomyslný. Kdyby tu stupnici vymyslel øidší, tak by bylo tøeba jenom pìt a mnì by urèitì nebylo vedro. Jdu kolem høbitova a, jak zpívá Pavel Dobeš, nikdo mi tam nele¾í.
Všude kolem mne všechno voní a kvete. Léto je úplnì nejvýš a je ho nejvíc.
Dálnice je zase plná plechových barevných broukù. Musím pøes ní pøebìhnout, a to opatrnì a rychle. Nemusím, ale jsem líný jít trasu o pár kilometrù delší a pak – chci si zopakovat tu, kterou jsem pou¾íval v¾dycky. Pokud mi nejde o ¾ivot, nerad mìním zvyky. Vnouèata s sebou nemám, tak co! Je tu hezky a i vítr voní lépe ne¾ káva Jihlavanka. Fotím všechno pìtkrát a pak ma¾u všechno alespoò ètyøikrát. Digitál je fantastický vynález. Kam by se dostal Michelangelo, kdyby ho mìl! Dálnici jsem pøebìhl. Co¾ o to. Dokonce i rychle. Ale za ní se cesta ztratila. Prostì není. A já mám kra»asy a všude kolem mne tìch kopøiv! A tìch klíš»at. Asi. Koneènì jsem se prodral do lesa. Mám já to ale èasu. Nikam nespìchám. Teï a tady zrovna vlastním èas a ne on mne. Teï jsem nekoneènì bohatý èasem. A ani po mých nohách neleze ¾ádné klíštì.
Klíš»atùm jsem kdysi náramnì chutnal. Bylo-li potøeba zbavit území klíš»at, byl jsem vyslán do terénu jako jejich sbìraè. Já je posbíral na své tìlo a ostatní mìli klid. Ještì¾e mì k tomu nevyu¾ívala armáda, skauti a pionýøi :o) Naštìstí to byla pomìrnì utajovaná informace. Dnes u¾ mì klíš»ata nechtìjí. To víte. Zestárnul jsem a u¾ se jim asi nelíbím.
Jdu do kopce a nemám cestu. Nìkde tu asi bude. Ale co. Pøece se neblázním. V¾dy» všechny cesty stejnì vedou do Øíma, tak co. Musím do kopce a Baba je a¾ to úplnì nahoøe. Asi je to tady ta nejvyšší šéfová. V lese je krásnì. Fotím kytièky, jsem tady úplnì sám a šplhám a šplhám. Jé, cesta! Kde se tu vzala? Tak tady u¾ to znám! Akorát to stoupání je letos zase nìjaké vìtší. No jo, to bude tím, ¾e je to sopka! Asi stále roste, potvora. U¾ jsem na planinì u rozcestníku a všechny cesty a smìry mají cíl. Z vìtrné elektrárny je ještì vìtší torzo ne¾ vloni. Má u¾ jen jednu vrtuli, je divnì prohnutá jako zmrzaèený pták bez køídel a do výše nata¾ené ruky je zelenì natøená. Vedle jediného domu stojí další torzo. Auto bez kol, asi bez motoru a urèitì i bez sebevìdomí. Na Babu je to u¾ asi jen kilometr. Nìco se s tou pøírodou dìje. Polovina tìch krásných bukù je ulomena pìt metrù nad zemí. Buk je nádherný strom. Je majestátný, pravidelnì rostoucí a vy máte chu» pohladit jeho hladkou kùru. Ale krása je bohu¾el i køehká. A ¾ivot je nepochopitelnì spravedlivý. Nìco za nìco.
Docházím k vrcholu a mám spravedlivý vztek. To je vrchol drzosti. Chránìná oblast a lidi si sem pøijedou autem a¾ nahoru. Dìlám nejzlejší kukuè. To já umím. Kam se ale hrabu na naši kamarádku Janu. Ta kdy¾ udìlá zlý kukuè, zloèinci vytahují své penì¾enky, ale i ty ukradené, zahazují nabyté i nabité a zajištìné zbranì, lehají si okam¾itì na bøicho i do nejhlubší kalu¾e, ruce spínají za hlavou a modlí se, aby u¾ pøijela policie. Psi si pro zmìnu lehají na záda s nohama vzhùru a strachem ¾alostnì vyjí. Jediný, kdo jí nepodléhá, je èas a její man¾el. Kdyby se ¾ivila jako domina, stály by fronty zákazníkù všech pohlaví, ras a vyznání frontu a¾ do Prahy a blokovaly by dopravu celé Evropy na zbytek jejího ¾ivota. Tito chlapi ji neznají a tak nasedají a odjí¾dìjí. Ještì je slyšet odkudsi hudbu. Barbaøi! Ale pak mi to dochází. Na stráni je posekaná tráva. Nejsou to barbaøi. Jsou to sekáèi, ochranáøi. A jací sekáèi!
Ten mùj vztek nebyl spravedlivý, ale smìšný. Ještì¾e je ta baba tak fešná. Na to, kolik jí je, je to superkrasavice. Èediè je místy pokrytý mechem a lišejníky a získává barevnou patinu. Nìkde je holý a èerný, nìkde je krystal vìtší a nìkde drobnìjší. Kochám se kochám, fotím a ma¾u a fotím. Není tu vedro a já vystoupám a¾ na samý vršek. Vše je pode mnou. Spousty stromù. Samé stromy. Odtud nevidíte civilizaci. To a¾ z Dìdka. Jdu za dìdkem. Svùj k svému. Mezi staøeèky je údolíèko tak akorát na to, abyste se rozebìhli a nebrzdili. Dole se vám sice trochu klepou no¾ièky, ale dá se to ustát bez pádu. Další zlomený bukový velikán. Tady teda musel øádit vítr.
Z Dìdka vidíte civilizaci. Dneska je trochu ml¾no. Nic moc na focení dálek. Pole letos dole není. Škoda. I tady je posekáno. Slunce svítí jako o závod, ale je pøíjemnì. Jdu dolù. Kámen podobný soše hlavy z Velikonoèních ostrovù je stále na svém místì. U¾ ji asi nestihli odvézt. Tahle civilizace zanikla vèas a nestihla všechno znièit. Tak nevím. Co ta naše?! Krásný kámen na krásném místì. Máme tu i miniaturní Pravèickou bránu. Blbnu s fo»ákem a to tak, ¾e doma zjiš»uji, ¾e blbnu hloupì. Ty fotky se nedají pou¾ít. Ne všechno se v¾dy povede. Pak si sednu a kochám se. Ani ptáci moc nešvitoøí. Je tu ticho lesa. Necivilizaèní. No, skoro bych usnul…
Dolù jdu jinudy. Tahle cesta nevede do Øíma,ale k hájovnì. Trefím-li se, nebo» ji neznám. Sna¾ím se dr¾et smìr a neodboèit. Pøede mnou si levituje suchý list. Nejsou vidìt pavouèí vlákna a list si visí v prostoru uprostøed cesty. Tady se zastavil èas.
Trefil jsem se. Vycházím u hájovny. Samá cedule se zákazy všeho. Hledám ceduli se zákazem dýchání. Zapla»pánbùh není. Uf, to jsem si oddychl! Jdu stále z kopce, po cestì a dochází mi, ¾e se dostanu na silnici do Stakor. Tak to se jdu podívat k rybníku. Je tu školský rybník pro rybáøský dorost. Alespoò býval pro dorost. Byl jsem tu naposledy asi pøed dvaceti lety na výlovu. To jsem byl ještì aktivní a registrovaný rybáø. Zase zákaz.Èert ho vem. Rybník je tam kde býval. Má novì vybudovanou hráz. Na hladinì se dìlají co chvíli koleèka. Rybník je urèitì plný kaprù. Kapøi brázdí høbetem hladinu, rybník je udr¾ovaný a moc hezký. Ani si neuvìdomujete, ¾e padesát metrù od nìj vede dálnice.
Mám radost ze ¾ivota jako ti kapøi. U Kosmonos stojí øada topolù. Je to jako nìkde v Itálii. A hlavnì, je to hezké jako v Èechách. Pak jdu po silnici do Kosmonos. V Kosmonosech fotím vì¾ièku kostela a chci si vyfotit i Loretu. Nevyfotím. Není proud. Došla baterka. Škoda. Kolem Lorety je sice lešení, ale i tak by bylo co fotit. Tak pøíštì. U¾ jsem v civilizaci a ta spìchá. Skoro se nedá pøejít. U modré hvìzdy si ještì chvíli sedám u vodopádku. Ten se jim ale povedl. Je to moc pøíjemné místo. Pak u¾ jsem doma. Dovolená mi za dva dny konèí. Èas u¾ bude mít mì. Ale co. Vznikl jsem s èasem, ¾iji v èase a skonèím s èasem a v èase. Ještì mám týden dovolené na Florencii. Je to uprostøed záøí, a tak si na èase vymodlím pøízeò a¾ v záøí. To bude opìt èas patøit mnì. V¾dycky si musíte vymyslet nìco, na co se mù¾ete tìšit. A já…, já vymýšlím hroznì rád.
Pohled z okna 
je nádherný strom. Je majestátný, pravidelnì rostoucí a vy máte chu» pohladit jeho hladkou kùru. Ale krása je bohu¾el i køehká. A ¾ivot je nepochopitelnì spravedlivý. Nìco za nìco.