Svátek má Jan
Dnes pøipomínají všechny kalendáøe svátek narození Jana Køtitele. Jméno Jan má prastarý hebrejský pùvod. Pùvodní Jochánán znamenalo Bùh je milostivý.
Jan Køtitel je patronem tkalcù, krejèích, ko¾ešníkù, ko¾eluhù, barvím, sedláøù, vinaøù, hospodských, bednáøù, kominíkù, kováøù, tesaøù, zedníkù, kameníkù, pastýøù, sedlákù, hudebníkù, taneèníkù, zpìvákù.
Je¾íš øekl jednou o Janu Køtiteli: „Mezi tìmi, kteøí se narodili z ¾eny, nepovstal nikdo vìtší ne¾ Jan Køtitel." Na tomto výroku Kristovì spoèívala také velká úcta, která zaèala brzy po prorokovì smrti. Se svìtcovou památkou a svátkem se pojí mnohé lidové zvyky. Jan Køtitel pøišel na svìt asi pùl roku pøed Kristem. Rodièe Al¾bìta a Zachariáš byli pokroèilého vìku, kdy¾ se jednoho dne se zjevil Zachariášovi v chrámì archandìl Gabriel a zvìstoval mu narození syna, který má dostat jméno Jan. Kdy¾ Zachariáš ¾ádal od Gabriela znamení pravdivosti proroctví, nechal ho Gabriel onìmìt a ohlásil mu, ¾e se mu zase vrátí øeè pøi narození dítìte. A tak se i stalo. Kdy¾ Al¾bìta, k ú¾asu okolí, porodila ve vysokém vìku dítì, nabyl Zachariáš zase øeèi. Nato ohlásil: „Pochválen buï Hospodin, Bùh Izraele, nebo» navštívil a vykoupil svùj lid... A ty, dítì, budeš prorokem Nejvyššího, nebo» pùjdeš pøed Pánem, pøipravit mu cestu." Kdy¾ bylo Janovi tøicet let, odešel k Jordánu a hlásal všude pøíchod Mesiáše, Vykupitele. Kázal a udìloval køest pokání. Pak se objevil u Jordánu sám Je¾íš a dal se Janem pokøtít. Køtitel øekl pak lidu: „Ejhle Beránek Bo¾í, který snímá høíchy svìta." 
Jan Køtitel získal mnoho následovníkù vèetnì nìkolika, kteøí se stali pozdìji apoštoly. Køtitelova rostoucí popularita však byla trnem v oku panovaènému a samolibému králi Herodovi Antipovi. Pohár jeho trpìlivosti pøetekl, kdy¾ jej Jan odsoudil za to, ¾e zavrhl svou man¾elku a vzal si bratrovu ¾enu. Nová královna se jmenovala Herodiada a ura¾ena ve své ješitnosti Jana nenávidìla. Štvala proti nìmu krále tak dlouho, a¾ jej nechal uvìznit. Královnì to však bylo málo a sáhla ke lsti. Poradila své dceøi Salome, ¾e a¾ jí bude Herodes chtít vyplnit nìjaké pøání, a» ¾ádá Janovu hlavu. Tak se i stalo. Herodes nemohl svùj neuvá¾ený slib vzít zpìt a kat u»al Janovi hlavu.
Úcta a tradice trvá a po staletí je Janùv den dùle¾itým svátkem v kalendáøi. To také souvisí hlavnì s tím, ¾e 24. èerven, doba slunovratu, je nejdelším dnem v roce. Pøedevším ve støedovìku patøil Janùv den k nejvýznamnìjším svátkùm, slavil se poutìmi, procesími a lidovými slavnostmi.
Lidové zvyky
Nìkteré zvyky odpovídají podobným pøi zimním slunovratu, èasto jsou to zvyky z pohanské doby. Tak se zvláštní úèinek pøièítá tøezalce, která kvete v tuto roèní dobu záøivé ¾lutì a pøièítá se jí ochrana proti zlým duchùm a ïáblu, ale i proti krvácení, nemocem ¾aludku a jater a proti otevøeným ránám. Jsou kraje, kde tøezalka, ale i podobnì kvetoucí rostliny jako arnika nebo vstavaè se vijí do vìncù a svìtí v kostele.
V pøedveèer tohoto dne se zapalovaly svatojánské ohnì, jejich¾ pùvod sahá do doby pohanské a patøí k oslavám letního slunovratu. Na pahorcích plály ohnì, jejich¾ obliba byla v minulosti daleko vìtší ne¾ jarní pálení èarodìjnic. Svatojánskému veèeru se pøisuzovala magická kouzla, která mìla ochránit hospodáøství a dobytek pøed zlými silami, podobnì jako filipojakubská noc 30. dubna. Ohni se pøièítala èarovná moc, kdo se do nìj díval, zùstal svì¾í. Dìvèata se sna¾ila z rùzných znamení vìštit svou budoucnost. Podle povìry z Podkrkonoší nemìla matka, které zemøelo dítì, do svatého Jana jíst jahody. Mrtvému by se jich pak v nebi nedostávalo.
V lidovém hospodáøském kalendáøi pøipadá svátek svatého Jana do období pøed novou sklizní, kdy se zásoby potravin z pøedchozího roku ztenèily a nové ¾nì byly pøede dveømi. Na pomoc pøicházely povìry a tradièní obøadní pokrmy, mezi nì¾ patøilo pra¾mo. Pùvodnì se tak oznaèovalo jídlo z nedozrálého obilí, nejèastìji ze zrna èi z celých klasù. Upra¾ením se potravina zakonzervovala a slou¾ila jako ¾elezná zásoba pro pøípad pohrom pøed novou sklizní. Koøení sesbíranému o svatojánské noci se v lidovém léèitelství pøisuzovala velká moc.
... V této noci ka¾dá bylinka volá utrhni mne" a kdokoli u¾ívá darù bylin, sbírá je právì této noci pøed východem slunce
V Podkrkonoší se s èarovnými svatojánskými bylinami pojí zvláštní zvyk - svatojánská postýlka. 
Stlala se z devatera bylin, které se skládaly na ošatku, do pekáèe, do korýtka a pod. Vìtšinou to býval libeèek, pupava, mateøídouška, kopretiny, anýz, jitrocel kopinatý, heømánek, hoøký jetel, pukavèí silenka a ještì jiné byliny a koøení, to podle zvyku ka¾dé domácnosti. Všechny tyto byliny se v chalupách sušily a dávaly se na pùdu a v pøípadì potøeby se jimi léèili lidé nebo dobytek.
Obyèejem se prolínalo magické èíslo devìt, platné i u jiných zvykù. Svatojánská postýlka se toti¾ skládala z devíti druhù koøení sesbíraných na devíti mezích.
Kromì léèebných úèinkù se bylinám pøisuzovala i moc chránit pøed bouøí a bleskem nebo proti myším. Byliny se svazovaly do vìncù, do tvaru hvìzdy, srdce èi ètverce. Postýlka se pøekryla bílým plátnem, navrch se narovnaly svaté obrázky, mezi nimi¾ nechybìl svatý Jan, a v oèekávání dárkù se pøidaly prázdné talíøe. Kolik bylo v rodinì dìtí, tolik talíøù. Vìøilo se, ¾e Jan v noci spoèine na postýlce, svou pøítomností ji posvìtí a za odmìnu nadìlí dìtem dárky. Døíve to byl svatojánský chlebíèek, nechybìlo rùzné peèivo, sladkosti, oøechy, sušené ovoce, pozdìji pøibyly peníze, èokoláda a pomeranèe. Také se pro tuto pøíle¾itost pekly speciální medové koláèe svatého Jana. Dárky si dìti vyzvedly ji¾ po ránu, avšak postýlku èi stlaní nechávaly le¾et pod stolem nejménì do obìda, zpravidla i nìkolik dní, dokud se byliny neusušily.
Svatojánská noc na Valašsku se pojí se svatojánskými obyèeji, které jsou spojeny s oslavou letního slunovratu. Projevovaly hlavnì pálením ohòù. Pálila je mláde¾ na okolních návrších, pøièem¾ zapalovala staré metly, které vyhazovala do výše. Svatojánskému ohni se pøisuzovala ochranná moc, pøi ohni se tanèilo a zpívalo. Pila se pøi nìm „svatojánská láska", víno, které bylo posvìceno v kostele.
I vodì a studni se na sv. Jana vìnovala zvláštní pozornost. Dodnes se zdobí v nìkterých oblastech v ten den kropenky. Svatojánský svátek byl pokládán za velmi vhodný den k èarování.
Zvláštní moc byla pøisuzována svatojánské rose. ®eny ji sbíraly pøed východem slunce do máselnice, aby mìly hodnì másla. V tuto noc mìly mít zvláštní moc i èarodìjnice a magická kouzla, pøed jejich¾ pùsobením chránili lidé hlavnì hovìzí dobytek. Podle lidových povìstí se také s dnem svatého Jana pojí i vyprávìní o Radhošti, kde se nacházely poklady, které v podzemí hlídal zlý duch a sjí¾dìly se tam o svatojánské noci èarodìjnice, které zde mìly konat pøi otevírání pokladù své rejdy.
Jan Kareta
