vybaví se mnohému velikonoèní pomlázka nebo nìkterý z proutìných výrobkù. Avšak naši pøedkové pro ni mìli i jiné pou¾ití. Ji¾ v minulosti znali její léèebné úèinky a pou¾ívali kùry, listù a mízy z vrby pro pøípravu rùzných lékù, pøedevším proti horeèce a bolestem. Tyto léky se s úspìchem pøedepisovaly po staletí, pouze na základì praktických zkušeností.
Teprve v 19. století - v souvislosti s rozvojem chemie - byl objeven i dùvod tìchto úèinkù: podaøilo se izolovat nejprve salicin a pozdìji i kyselinu salicylovou. A právì kyselina salicylová je ona látka, která pùsobí proti horeèce a bolestem. Ukázalo se však, ¾e na druhé stranì má negativní úèinek na sliznici, který mù¾e vést a¾ k popáleninám, zejména sliznice ¾aludku.
V roce 1853 se mladému francouzskému chemikovi Charlesu Frederiku Gerhardtu podaøilo v laboratorních podmínkách acetilací obou výše uvedených látek pøipravit kyselinu acetylsalicylovou. Tento objev však nebyl farmaceuticky vyu¾it.
Hlavní zásluhy tak bezesporu patøí nìmeckému chemikovi Felixu Hoffmannovi. V srpnu roku 1897 - kdy¾ hledal lék na revmatické onemocnìní svého otce - objevil nový postup výroby kyseliny acetylsalicylové, který mohl být vyu¾íván v prùmyslovém mìøítku a který vedl k získání èistého a stabilního produktu. Po provedených klinických zkouškách byla rychle prokázána pøednost této kyseliny pøed kyselinou salicylovou. Tak¾e ji¾ 1. února 1899 mohla nìmecká firma Bayer, v jejím¾ farmaceutickém oddìlení Hoffmann pracoval, uvést na trh svùj nový výrobek, který si hned 6. bøezna tého¾ roku nechala zanést do obchodního rejstøíku pod znaèkou "Aspirin” (zkratkové slovo z acetyl-spirsalic-acidin).
Aspirin se vydal dobýt svìt. Z poèátku byl prodáván ve formì prášku v charakteristických lékovkách, ale velmi rychle, pøibli¾nì kolem roku 1904, byla zahájena jeho distribuce ve formì známých bílých tabletek, které umo¾òují pøesnìjší dávkování.
Ihned po uvedení na trh zaznamenal aspirin obrovský úspìch a zaèal být nazýván zázraèným nebo také univerzálním lékem. Byl pou¾íván pøi léèení mnoha nemocí od chøipky pøes migrénu, bolesti zubù a¾ po revmatizmus a artrózu.
I pøes nìkteré negativní vlastnosti je dnes rozšíøení a spotøeba aspirinu ve svìtì udivující. Patøí mezi 10 nejrozšíøenìjších lékù. V roce 1969 absolvoval i cestu na Mìsíc na palubì vesmírné rakety Apollo 11. Vyrábí se ve více jak 70 zemích svìta. Celosvìtová spotøeba je odhadována na 45 000 tun.
Za vysvìtlení mechanizmu pùsobení aspirinu vdìèíme pøedevším anglickému lékaøi Johnu Vaneovi, laureátu Nobelovy ceny roku 1982. Tu získal právì za odhalení úèinkù aspirinu.
Bylo u¾ uvedeno, ¾e aspirin je vynikajícím pomocníkem pøi teplotách, bolestech hlavy a pøi migrénách. Preventivnì se doporuèuje i proti kardiovaskulárním onemocnìním a cévním mozkovým pøíhodám. Podle nìkterých vìdcù se pøi dávkování 75 - 325 mg dennì sni¾uje riziko srdeèního a mozkového infarktu a¾ o 25 %. Aspirin je doporuèován dokonce jako prevence rakoviny tlustého støeva, kde se podle studií sni¾uje úmrtnost o 40 %.
Ka¾dým rokem je napsáno mnoho èlánkù a pojednání o pou¾ití aspirinu a výzkumy v této oblasti dále pokraèují. Je zøejmé, ¾e Aspirin ve svých více jak sto letech je stále ještì mladíkem.
V roce 1853 se mladému francouzskému chemikovi Charlesu Frederiku Gerhardtu podaøilo v laboratorních podmínkách acetilací obou výše uvedených látek pøipravit kyselinu acetylsalicylovou. Tento objev však nebyl farmaceuticky vyu¾it.