Èaj o páté
Ráno se vìtšina lidí dìlí na dvì skupiny, jedna dá pøednost kávì, druhá èaji. ®e je èaj pùvodnì asijská zále¾itost asi ví ka¾dý, pøesto ještì trochu historie na upøesnìní.
Èaj si pøipravujeme ze spaøených lístkù èajovníku, prodávají se buï celé lístky nebo sekané, ty zase mohou být volnì tzv. èaj sypaný nebo v nálevových sáècích. Èaj obsahuje tein, tøísloviny, èajovou silici a rùzné extraktivní látky.
Pùvod èaje
Èaj je nápoj, který k nám pøišel z Východu. Jeho pravlastí je podle všeho Èína, odtud je o nìm máme první dochovanou zmínka z roku 221 pø. n. l., která se týká èajových daní. První zpráva o èaji jako o lahodném a zázraèném nápoji pak je od básníka Kuo Poa, ¾ijícího kolem roku 350 našeho letopoètu rovnì¾ v Èínì. 
Ke vzniku èaje se rovnì¾ vá¾í východní legendy:
První tvrdí, ¾e èaj vznikl roku 2737 pø. n. l. Tehdy se mìl èínský císaø Šen-nung zastavit na svém váleèném ta¾ení. Jeho bojovníci zalo¾ili tábor, rozdìlali oheò a nad ním zaèali vaøit vodu. Vítr však navál do kotlù listí z okolních stromù a keøù. Voda se zbarvila do oran¾ova, vojáci ji chtìli vylít, ale císaø se rozhodl pøedtím ochutnat. A shledal, ¾e nápoj je nesmírnì chutný a lahodný. Kdy¾ ho zaèali pít vojáci, spadla z nich únava a zázraèný nápoj byl na svìtì.
Druhá legenda se datuje rokem 495. Tehdy buddhistický misionáø z Indie pøijel do Èíny a chtìl strhnout na sebe pozornost Èíòanù a získat si tak jejich obdiv – tvrdil, ¾e bude sedm let meditovat bez spánku. Pìt let údajnì svùj závazek hravì zvládal, avšak šestý rok se mu pøece jen v jednu chvíli zachtìlo spát. Rozhodl se únavu rozchodit a zaèal pøitom z nervozity ¾výkat lístek, který utrhl na blízkém èajovém keøi. Lístek zahnal únavu a mnich díky nìmu nespal bez problémù další dva roky.
Jiná legenda, datovaná stejným rokem 495 øíká, ¾e se nìco podobného mìlo pøihodit dalšímu šiøiteli buddhismu, tentokrát pro zmìnu v Japonsku. Ten se rozhodl nezamhouøit oko celých devìt let. Pátého roku však selhal a na chvíli si zdøíml. Po probuzení byl tak rozezlen na svá tì¾ká oèní víèka, ¾e si je uøízl a zlostnì zahodil. Druhého dne zjistil, ¾e víèka zapustila koøeny a zaèal z nich rùst keø. Lístky z tohoto keøe mnichovi pak pomohly nespat skuteènì celých devìt let a lidstvo získalo tak získalo èaj.
Je známo, ¾e o rozšíøení èaje se postarali mniši, kteøí se potøebovali nìèím osvì¾it bìhem svých nekoneèných motliteb. Pozdìji zhruba v 8.století se stal neodmyslitelnou souèástí ètení poezie, která patøila v Èínì k jednomu z nejvá¾enìjších odvìtví kultury. Obliba èaje stoupala a tak se zaèaly stavìt èajovny, podobnì tomu bylo v Japonsku, kde se obliba èaje také rychle rozšíøila, èasem si našla cestu i do dalších zemí, Indie, Arábie. V Evropì byl znám o sto let pozdìji, díky obchodníkùm s koøením a látkami, rozšíøil se však a¾ za doby Marca Pola a dalších cestovatelù. V Evropì je spjat pøedevším s Anglièany, pojem èaj o páté netøeba ani vysvìtlovat, je to zvyk ještì z koloniální doby, kdy se scházela spoleènost na odpolední èaj nebo jen dámy na èajový dýchánek.
Proè je èaj tak oblíbený?
Pøedevším proto, ¾e zahání únavu, osvì¾uje èi zahøívá. Má také léèivé úèinky, povzbuzuje srdeèní a mozkovou èinnost, sni¾uje tlak, pomáhá k lepšímu trávení a k zvýšení funkce ledvin, pomáhá pøi støevních katarech, èistí dýchací cesty, zklidòuje nervovou soustavu, ztišuje bolest hlavy, jako obklady se sáèky s èajem pøikládají na oteklé oèi a na otoky vùbec. Zelený èaj má silnìjší léèivé úèinky ne¾ èaj èerný.
Èaj se dìlí na dva hlavní druhy:
zelený a èerný, pøièem¾ zelený se získává tak, ¾e se zelené lístky èajovníku dají ihned po sklizni usušit, zùstane v nich proto více tøíslovin a aromatických látek, je díky tomu voòavìjší a úèinnìjší jako lék. Èerný èaj se získává slo¾itìjším procesem, natrhané lístky se nejdøív pomaèkají, aby pustily š»ávu, za vysoké teploty fermentují a nakonec se usuší. Dál do nìho mohou být pøidávány i další aromatizující pøísady. Známe také èaje ovocné a bylinkové, ale ty ji¾ s pùvodním èajem nemají nic spoleèného, snad jen nìkteré léèivé úèinky, ale ty bývají u jednotlivých èajù specifické.
Ke správnému skladování èaje se hodí dobøe tìsnící dózy ze skla, porcelánu nebo døeva, kovové krabièky jsou nevhodné, èaj by nikdy nemìl pøijít do styku s kovem.
Pøipravujete èaj správnì?
Do konvice nasypeme èaj (na jeden šálek poèítáme jednu l¾ièku èajových lístkù), pøilijeme vaøící vodou a necháme vyluhovat.Èaj sléváme pøes sítko do pøedehøáté, porcelánové, keramické nebo sklenìné konvice, která je urèena výhradnì pro pøípravu èaje. Konvici nikdy nevymýváme prostøedkem na mytí nádobí, pouze ji vyplachujeme èistou vodou. Sedlina, která se na stìnách konvice z èaje tvoøí, není na závadu – ba právì naopak; znalci soudí, ¾e dodává èaji lepší a výraznìjší chu».
Po tøech minutách louhování získá èaj uvolnìním teinu povzbuzující úèinky, po 5ti minutách se vylouèí tøísloviny a èaj má naopak úèinky uklidòující. Necháme-li èaj vyluhovat déle ne¾ 5 minut, ztratí svou lahodnou chu» a zhoøkne.
Chceme-li èaj pøipravit pøímo do konvice, nasypeme ho do sáèku z jemnì bavlnìné sí»oviny a pøelijeme horkou vodou. Sáèek mù¾eme vyprat a v¾dy znovu pou¾ít. Na pøípravu èerného èaje a èajù bylinkových však nikdy nepou¾íváme tentý¾ sáèek!
Jak vám naservírují èaj ve svìtì?
V Èínì a Japonsku pøedevším zelený èaj, neslazený, mù¾e být ozdobený plovoucím kvìtem jasmínu apod.
V Japonsku je pití èaje doslova obøadem. Pøipomíná modlitbu pøed jídlem. Je pøi nìm dùle¾ité ka¾dé gesto. Pøi obøadu se pou¾ívá speciální zelený nefermentovaný èaj, rozemletý na drobný prášek, který se rozmíchá s horkou vodou a metlièkou vyšlehá do pìny. Hostitel potom šálek tøikrát otoèí a podává ho s obøadnou úklonou. Host mistièku pøijme, také se obøadnì ukloní, tøikrát se napije, obøadnì utøe místo, ze kterého pil, otoèí šálek tøikrát nazpìt a opìt se ukloní. Celý obøad je velmi slavnostním aktem vdìènosti za dar zemì.
V Indii se pøipravuje tak, ¾e se zalívá horkou vodou, ve které je u¾ rozpuštìný cukr, mù¾e se dolít mlékem.
V Arabských zemích se podává zelený, silnì slazený èaj, zdobí se lístky máty.
V Maroku do èaje pøidávají aromatické byliny.
Anglický èaj se podává oslazený a s mlékem.
V Holandsku se pøidává alkohol a místo mléka šlehaèka.
Vyzkoušejte správnou pøípravu, ucítíte ten rozdíl.
Lenka Látalová
Další èlánky autorky:
