Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Ahoj pejskaøi
Jak se Jerry promastil
Jerry byl od poèátku, co ho mám (cca od 8 mìsícù) doma, neuvìøitelnì hodný pejsek. Vùbec nic nenièil, neèùral doma ani nekakal, prostì supr. Jednou chtìl sníst nìco ze stolu v obýváku (ten je ni¾ší, tak¾e na nìj Jerry vidí), ale to mu bylo rychle vysvìtleno, ¾e takhle tedy NE a od té doby mù¾u nechat na stole i šunku a on si ji nevezme.
Kdy¾ jsem se ale jednou vrátila domù z práce, èekal mì šok. Mé ètyønohé dítì neodolalo celé tubì Framykoinu, kterou jsem mìla polo¾enou na skøíòce vedle postele, a CELOU ji snìdlo. Peèlivì rozkousal obal a do poslední špetièky mast vylízal a vykousal v ní ulo¾ené antibiotikum. Po zemi v lo¾nici u¾ se válely jen zbytky obalu.
Vùbec mì nenapadlo ho jakkoli trestat. S hrùzou jsem sledovala, jestli mi neumírá na otravu antibiotiky, zatímco jsem vytáèela naší veterinu. Pochopitelnì jsem se nedovolala hned, ale po nìkolika marných pokusech se mi to koneènì podaøilo. Se znatelnou hysterií v hlase jsem paní doktorce na druhém konci aparátu vylíèila co se stalo, zodpovìdìla otázky typu – kolik toho snìdl, kolik vá¾í, co je to za rasu… A èekala na ortel. Byla jsem pøipravena okam¾itì vyrazit a nedbajíc pøedpisù být v co nejkratším mo¾ném èase na naší veterinární klinice, ale paní doktorka mne uklidnila.
Nemám se prý bát, ohrozit ho to nemù¾e. S nejvìtší pravdìpodobností bude mít prùjem (co¾ si jistì ka¾dý, kdo zná mastnotu Framykoinu, doká¾e ¾ivì pøedstavit…), ale jinak by mu to nemìlo nic horšího udìlat.
Trochu mne ale zarazila její vìta na konci našeho hovoru. Tak nìjak potutelnì mi pøála pøíjemný veèer a noc. V tu chvíli jsem ale nemìla tušení, co tím myslí. Došlo mi to po zhruba dvou hodinách. Zpoèátku to vypadalo nevinnì. Sem tam zavanul podivný odér. Èetnost a intenzita vypouštìných prdíkù z Jerrouškova zadeèku se ale velmi rychle zvyšovala, a¾ dosáhla vrcholu. S tím psím klukem se absolutnì nedalo bydlet!!! Smrdìl jak ten nejvìtší kanál, jak ta nejhorší ¾umpa a ještì byl navíc zcela evidentnì pøesvìdèen o tom, ¾e to tak pøíšernì nezapáchá on, ale já, proto¾e po ka¾dém jeho „ufouknutí“ se na mì podivnì podíval a kousek poodešel.
No øeknu vám, bylo to vý¾ivné.
Jerry to ve zdraví pøe¾il, prùjem ani nemìl tak strašný, ale po téhle vyprïánkované noci u¾ si opravdu na Framykoin dávám bedlivý pozor.
Pohled z okna