Ženy mají dnes svátek
 

Ještě v dobách nedávných, kterým se přezdívá totalita, patřilo k dobrému tónu podarovat kytičkou nejen tu svou jedinou, ale také kolegyně na pracovišti. Tenkrát se jaksi považovalo za samozřejmé, že se s nimi počítá ve všech oblastech života společnosti, ač jim trochu lezlo krkem, že jsou někde zastoupeny jen do počtu. I tenkrát musela ženská odvádět ve své profesi špičkové výkony, aby ji kolegové vůbec vzali na vědomí a dosáhla finančního ohodnocení srovnatelného s nimi.

S přibývajícími roky letech to je ještě složitější. Předsudky ohledně rovnoprávnosti nezmizely, ale přidal se k nim další, týkající se fyzického vzhledu. Dnes nestačí, že je ženská schopná a kvalifikovaná. Musí být i hezká.

8. březen

je den, který je téměř ve všech zemích světa slaven jako Mezinárodní den žen - MDŽ. Slovo „téměř“ je použito proto, že existují místa, země, v nichž se o MDŽ nic neví nebo je v nich tento svátek bojkotován či alespoň znevažován. Pro příklad netřeba chodit daleko. V naší republice je Mezinárodní den žen vydáván za výmysl komunistů z období totality anebo alespoň s despektem připomínán jako den, v němž se mužská část populace mohla na počest té ženské části pořádně vydovádět. Pravda je ale docela jiná. MDŽ je ve světě slaven na základě iniciativy mezinárodní konference žen socialistek, konané v Kodani roku 1910, a připomíná perzekuci amerických dělnic a jejich boj za sociální práva.

MDŽ má kořeny ve staletých bojích za spoluúčast na veřejném životě a za sociální změnu směrem k zrovnoprávnění s muži. Vždyť již ve starověkém Řecku Lysistraté vyzývala ženy k odmítání sexuálních povinností manželům, kteří pokračovali ve vedení války. Za francouzské revoluce Pařížanky, vykřikujíce heslo „volnost, rovnost, bratrství“, pochodovaly na Versailles s požadavkem volebního práva pro ženy. Na první účast ve volbách si však musely ještě pěkně dlouho počkat.
 

Jak to tedy bylo

Myšlenka ustanovit Mezinárodní den žen vznikla na přelomu 19. a 20. století, což bylo v industrializovaném světě období expanze a sociální nestability, rychlého nárůstu populace a radikálních ideologií. Ženy vstupovaly masově do sféry placené práce, avšak pracovní podmínky a ubohé výdělky byly neudržitelné. Zažínají vznikat první odborové svazy, ženy se politicky aktivizují. Ve Spojených Státech vzniká v roce 1903 Women´s Trade Union League, která se o pět let později podílí na organizaci generální stávky v newyorské textilní továrně Triangle Shirtwaist Factory. Přes dvacet tisíc zaměstnankyň stávkovalo po třináct mrazivých zimních týdnů za zlepšení pracovních podmínek a zvýšení mezd. Většinu z nich však stála účast ve stávce místo. Ignorance vlastníka továrny měla v březnu 1911 tragické vyústění, kdy při požáru budovy s falešnými požárními východy, zamčeným vstupem a výrobními halami plnými hořlavého materiálu zahynulo 146 mladých dívek, především italských a židovských imigrantek. Ženským aktivistkám se nakonec na základě této události podařilo docílit výrazných změn v americkém pracovním právu.

Pouhý týden před touto katastrofou proběhly v Německu, Rakousku a Dánsku oficiální oslavy prvního Mezinárodního dne žen, oslavujícího hnutí za ženská práva a svobodu. Návrh na ustanovení tohoto svátku byl totiž přijat o rok dříve, na druhé Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani. Účastnice konference však neurčily žádný konkrétní den, a proto ještě pár let trvalo, než se datum MDŽ ustálilo na druhou březnovou neděli a později přesně na 8. března.

V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán Organizací spojených národů a v důsledku toho jej přijaly mnohé národní vlády, jež o jeho existenci neměly dříve tušení. Většina z nás má z minulosti MDŽ spojeno s bujarými podnikovými oslavami, které ženy nachystaly a muži si pak užili. Mnoho českých mužů vždy MDŽ odmítalo, když nemají na oplátku nějaký mužský mezinárodní den.
 

Soudíme, že je tedy namístě vzdát i na našich stránkách úctu všem organizacím, které i v dnešních nepřejícných podmínkách „dříve uznávaných svátků“ v Čechách slaví tento den v jeho původním pojetí. A se stejnou úctou vzpomenout hlavního organizátora tohoto svátku v minulosti - Československý, resp. Český a Slovenský svaz žen a jejich činnost. Mezinárodní den žen není ovšem jedinou záležitostí, která je v současné, z Evropy do Evropy putující České republice znevažována, falšována či dokonce zamlčována. To se vlastně týká celého jednoho historického období, let 1948-1989, kterému se navyklo říkat „totalitní“. Tato léta jsou dnes s úpornou vytrvalostí líčena jen jako období zločinné, období nesvobody, porušování lidských práv, jako období, kdy se prakticky nedělo nic jiného než vzájemné fízlování a udávání, kdy celé české společnosti vládla všemocná a samozřejmě zločinná organizace, zvaná Státní bezpečnost.

V těchto letech zkrátka v České republice ani tráva nerostla, a když už někdy někde jakousi podivnou shodou náhod ze země vyrašila, tak stejně nebyla zelená. Takový pohled na minulost má samozřejmě svou logiku. Pamětníci „totalitního“ režimu stárnou a pomalu ale jistě se odebírají do věčných lovišť. A těm mladým a ještě mladším je třeba důkladně a z jedné vody načisto vymývat mozky. Aby nakonec dospěli k názoru, jaké že to vlastně mají štěstí, když chytli k životu právě dnešní dobu a nemuseli prožívat temná totalitní léta. Aby se vůbec nedivili tomu a dokonce pokládali za normální, že díky polistopadovému režimu vítězící pravdy a lásky dnes český národ vymírá, že naše republika je rájem zločinnosti, a to takové, jakou dějiny nepoznaly, včetně dětské zločinnosti. Že současný život takřka poloviny národa se pohybuje na samé hranici bídy, že se navrátily takové sociální choroby jako masová žebrota, nezaměstnanost, bezdomovectví

Tak vida, kam až jsme se to od MDŽ dostali. Přesto však - naše milé ženy, přejeme vám ze srdce hezký den!

Jan Kareta