Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Pøímo dušièkový zaèátek tohoto roku zpùsobil, ¾e jsem se ani já necítila ve své kù¾i. Hledala jsem proto, èím bych si zlepšila náladu, jen¾e nic kloudného mne nenapadalo... „A¾ pøedevèírem!...“
"Co jsem to vlastnì chtìla...?"
O všem - pro oèi mé a mých pøátel.
Dívám se z okna
Od sedmi do devíti
Píp, píp, píp! Èasové znamení právì oznámilo, ¾e je sedm hodin ráno. Posadím se s prvním dnešním šálkem kávy a krajícem chleba s máslem na své místo u okna v kuchyni. Ještì pøed nìkolika dny jsem z tohoto místa na ulici moc nevidìla, proto¾e mi ve výhledu bránily vìtve stromù rostoucích pod okny. Jen¾e motorová pila zazpívala našim stromùm jejich píseò labutí a dnes po nich zùstalo jen trochu pilin na udusaném cípu trávníku a neèekanì široký výhled z okna.
Poulièní lampy úderem sedmé zhasly, a proto¾e den zatím jen na nìkolika místech poodhrnul závìs tmavých mrakù, je na ulici ještì šero. Za protìjším chodníkem záøí jen okna kiosku a vzadu, ještì kus za ním,se rozsvìcují okna lékárny a zdravotního støediska. Proti rozsvíceným oknùm kiosku, v nìm¾ se dostanou koupit cigarety, noviny a èasopisy, ale také minerálky a nezbytné lahvové pivo, se u¾ od èasných ranních hodin rýsují siluety vìènì ¾íznivých zákazníkù, kteøí si pøímo z láhve pøihýbají svého oblíbeného zubra a opøeni o pultík okýnka laškují s prodavaèkou-paní Krásovou, nebo- kdy¾ se dostaví plná tøí- a¾ pìtihlavá sestava – utvoøí ostrùvek vedle kiosku a vedou nekoneèné halasné diskuse. Kdy¾ mluvím o pìtihlavé sestavì „štamgastù“ našeho kiosku, musím upøesnit, ¾e jeden z nich se vyskytuje pravidelnì v podobì dvojhlavé. Ne, nejedná se o pohádkového draka ani o høíèku pøírody, ale pouze o fakt, ¾e jeden z pivaøù, jeho¾ hlava je v ka¾dé roèní dobì pokrytá "maskáèovým“ klobouèkem armádního bojovníka z d¾ungle, se nikdy neobjeví sám. V¾dy jednou rukou pevnì svírá vodítko, na jeho¾ druhém konci se otrávenì tváøí pitbul, který jako by svému pánovi z oka vypadl.
Jdu opláchnout hrneèek od kávy. Mezitím se u¾ rozednilo. Zdá se, ¾e ten dnešní den bude docela hezký. Mrknu na teplomìr: mínus dva. Tak to je dobré. Mimodìk oèima zkontroluji hlouèek pivaøù. Zjiš»uji, ¾e dvì hlavy ubyly- ta oklobouèkovaná a ta psí. Zbývající tøi vytrvalci u¾ pomalu vystáli dùlek. V¾dy» tu u¾ takhle „slou¾í“nejménì od 6… Podívám se pozornìji a zjiš»uji, ¾e tito pánové signalizují své èlenství ve stejné „stranì“ nejen lahví piva, ji¾ tøímají v pravici, ale taky obleèením. Všichni tøi se navlékli do maskáèových kalhot. ®e by se naivnì domnívali, ¾e je tak jejich polovièky nenajdou?
Jen pár minut chybí do osmé, kdy¾ koutkem oka zahlédnu u kiosku rù¾ovou skvrnu. Ujistím se pohledem, ¾e se nemýlím. Skuteènì! Rù¾ová bunda a nad ní kanárkový módní „rozcuch“ napovídají, ¾e paní Kostelková se vrátila ze supermarketu a jako obvykle jde ke kiosku probrat èerstvì zaslechnuté novinky. Vím, ¾e teï se mohu klidnì vìnovat své práci celou hodinu, proto¾e sestava se témìø do devíti nezmìní. Tìsnì pøed devátou se u okýnka náhle objeví známý klobouèek a jeho nositel vzápìtí spìšnì likviduje pivo, které je poslední pro pøíští ètyøi hodiny. Kiosk se zase otvírá a¾ ve 13 hodin. Chlapi vracejí prázdné láhve do bedny vedle dveøí, prodavaèka vtáhne bednu dovnitø, zkontroluje okýnko, zda je pevnì zavøené, a zamyká dveøe na dva západy. Paní Kostelková se chápe tašky s nákupem, která zatím odpoèívala na zemi, nasmìruje své kroky k domovu, ale ještì stále nìco povolává za vzdalující se paní Krásovou rozhoøèenì pøitom gestikulujíc . Chlapi zatím také nìkam zmizeli... Ale nemám strach – zítra ráno, nejpozdìji úderem sedmé, budou zase všichni na
Pohled z okna 