Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Ahoj pejskaøi
Èerný Silvestr
Prosinec, Vánoce, svátky, to jsou všechno dny, které mám moc ráda a v¾dy se na toto období moc tìším. Tedy spíše - tìšívala jsem se. Kámen úrazu se toti¾ objevil v podobì Jerryho panického strachu z dìlbuchù.
Pubertální výrostci, a nejenom ti, toti¾ u¾ od Mikuláše mají za nejvìtší zábavu odpalování petard, bouchání dìlbuchù a podobné, pro mne nepochopitelné, èinnosti. Já se ve svých 25 letech cítím ještì mladá a ti co mì znají vìdí, ¾e mì smysl pro srandu rozhodnì ještì neopustil, a je mo¾né, ¾e ani nikdy neopustí. Ale tuhle zábavu prostì NECHÁPU!!!
Já dìlala v patnácti spousty vylomenin, ale ubohé házení dìlobuchù, které jen vyprodukují ránu a nic víc, mi pøipadá skuteènì jako absolutnì nehodnotná zábava, kterou se mù¾ou bavit opravdu jen ubo¾áci, kteøí léèí své mindráky na tìch, které to vyleká, nebo se toho bojí.
Proto jsme v prosinci s Jerrym museli úplnì opustit naše obvyklé teritorium. Zamíøili jsme dál od panelákù, kde jsme oèekávali ticho. To se nám naštìstí vyplnilo. Je to však trochu nároènìjší terén, procházka zaèíná sestupem do rokle po skále. Co by èlovìk ale neudìlal pro to, aby se jeho zvíøátko v klidu a s radostí probìhlo, ¾e?
Tak¾e díky ubohým bouchaèùm petard, kteøí se baví tím, jak se bìhem vteøiny stane z veselého energií sršícího psa naprostá troska se sta¾enýma ušima, vydìšeným pohledem a syndromem padlého ocasu, jsme zaèali chodit jinam.
Nejhorší však byl Silvestr samotný. Z celého prosincového období je tohle den, kterému jsem nikdy nepøišla na chu». Je to podle mne jen nucená pøíle¾itost se povinnì opít a 1. ledna strávit na záchodì v køeèích a s kocovinou. Fuj!.
Letošní Silvestr strávený doma v Praze, blízko centra, byla radikální chyba, kterou u¾ nebudu opakovat. Jerry dostal tøi sedaliny - prášky na uklidnìní pro takovéto pøíle¾itosti - a stejnì to nemìlo takový efekt, jaký bych si pøedstavovala (aby lehnul a spal). Tøásl se mi v náruèí, v pelíšku, chodil a motal se a pøitom se poøád dìsnì bál. Vy, co máte doma psa, mì jistì chápete. Je hrozné na to koukat a vìdìt, ¾e mu nemù¾ete pomoct.
Ale jo, pomù¾u. Pøíští rok pojedeme nìkam hodnì daleko od civilizace, kde bude klid. Hlavnì ¾e u¾ je to za námi a dlouho nás to teï nebude obtì¾ovat.
Pohled z okna 