Mýtus a pravda
A¾ tøikrát dennì byly zjiš»ovány míry a váhy císaøovny Al¾bìty Bavorské (1837-1898), man¾elky Františka Josefa I., a zapisovaly se do zvláštní knihy. Píše o tom Gabriele Praschlová-Bichlerová v ¾ivotopisné knize Císaøovna Al¾bìta, Mýtus a pravda v ní¾ autorka popisuje významné Habsburky a jejich blízké.
Pro zachování své postavy císaøovna, jí¾ se øíkalo Sissi, èasto celé týdny hladovìla. Kromì toho neustále shánìla informace o všech metodách hubnutí. Spala s vlhkými šátky kolem bokù (pro udr¾ení štíhlosti), pila smìsi syrových vajec, vymaèkané š»ávy z hovìzího masa a celé litry studeného mléka, o nìm¾ se tehdy zøejmì pøedpokládalo, ¾e patøí k dietním pokrmùm. Kvùli postavì pìstovala císaøovna i nìkteré druhy sportu, mj. gymnastiku. Milovala jízdu na koni, byla pova¾ována za jednu z nejlepších jezdkyò své doby. Z otcova podnìtu absolvovala školení cirkusové jezdkynì, aby mohla své umìní pøedvádìt pøed pozvaným publikem. I v dospìlosti se sna¾ila jezdecké umìní neustále zdokonalovat. Ve Vídni ji v tomto oboru vyuèoval první štolba Španìlské dvorní jezdecké školy a svùj akrobatický program na koni trénovala pod dohledem krasojezdkynì Elise Renzové, dcery øeditele cirkusu Ernsta Jacoba Renze. Neustálé pìstování jezdeckého sportu zpùsobilo, ¾e se císaøovna také stala výbornou znalkyní a milovnicí koní.
Je pochopitelné, ¾e velkou pozornost Al¾bìta vìnovala jezdeckému obleèení, které muselo být pøizpùsobeno pøímo na její tìlo. Pøed ka¾dou vyjí¾ïkou byla podle svìdectví do nìho pøímo… zašita. Kdy¾ si oblékla vrchní èást šatù, krejèí jí k nìmu pøišil sukni. Ka¾dá švadlena pøitom potvrdí, napsala autorka, ¾e šev kolem pasu není namáhán pøi ¾ádném pohybu, ani pøi nasedání na konì, tak¾e toto "našívání" bylo zbyteèné. K císaøovninì výzbroji patøilo obrovské mno¾ství rukavic, nebo» si navlékala tøi páry najednou, aby si šetøila ruce. Samozøejmì musel být pøi ka¾dé jízdì na koni, ale i v koèáøe nebo na procházce k dispozici vìjíø. Al¾bìta ho pou¾ívala, aby se chránila pøed pohledy zvìdavcù, kteøí nesmìli spatøit známky stárnutí na její tváøi.
V mládí byla velmi hezká ¾ena, v 60. letech 19. století dokonce pova¾ována za nejkrásnìjší panovnici na svìtì, s pøibývajícím vìkem se ale na její pleti zaèalo projevovat stárnutí, èím¾ velmi trpìla. Mladistvou postavu si udr¾ovala ¾elezným sebeovládáním, ale pro oblièej nemohla udìlat mnoho. Proto se soustøedila hlavnì na tìlo a vlasy. Péèi o nì vìnovala nìkolik hodin dennì. Úprava úèesu trvala prùmìrnì dvì hodiny. Tuto èinnost provádìla zvláš» najatá vlasová umìlkynì, která patøila ke kruhu dùvìrnic. Po skonèení obøadu èesání musely být Al¾bìtì pøedlo¾eny "mrtvé", tedy vyèesané vlasy na støíbrném podnose. Podle císaøovniny nálady a podle mno¾ství vypadaných vlasù následoval trest, leckdy i ve formì políèku, tedy facky èi pohlavku.
Císaøovna rovnì¾ trpìla neustálou potøebou pohybu. U¾ od dìtství nedokázala klidnì posedìt, proto ani jako dospìlá nemìla ve svém apartmá témìø ¾ádné ¾idle, stejnì si nikdy nesedala. (Bez ohledu na tento zvyk spala císaøovna v posteli, která stála uprostøed pokoje.) Vìtšinu své èinnosti konala tak øíkajíc "za pochodu", napøíklad výuku jazykù absolvovala pøi chùzi v salónech a zámeckými parky. Ovládala pøitom novoøeètinu, staroøeètinu, madarštinu. Císaøovna pocházela jak z matèiny, tak z otcovy strany z rodu Wittelsbachù, který od 12. století a¾ do konce první svìtové války vládl v Bavorsku. Obì rodinné vìtve se v prùbìhu staletí rozdìlily a jeden z pozdìjších výhonkù falckrabat rýnských (co¾ byl titul udìlený ve 13. století) obdr¾el v roce 1799 titul vévodù v Bavorsku. Tak se nazýval i Al¾bìtin otec Maxmilián. Patøilo ke spoleèenským a politickým zvyklostem minulých staletí, ¾e se vládnoucí kní¾ecí domy spojovaly stále se stejnými rodinami, pøedevším proto, aby se pøíbuzenskými svazky zabránilo váleèným konfliktùm, rovnì¾ se tak udr¾ovaly èi zmno¾ovaly mocenské pozice. Al¾bìta i František Josef I., jejich¾ svatba se konala v roce 1854, tak byli spojeni mnoha pøíbuzenskými vztahy, nehledì na to, ¾e jejich matky byly sestry. Ke genealogickému dìdictví císaøského páru patøí 26 svazkù mezi Habsburky a Wittelsbachy a 30 man¾elství Wittelsbachù s Wittelsbachy, pøièem¾ u císaøovny pøibylo ještì dvojité wittelsbašské míšení jejích rodièù.
Z jejich man¾elství se narodily ètyøi dìti, první ®ofie (1855) zemøela jako dvouletá, dále Gisela (1856-1932), Rudolf (1858-1889) a Marie Valérie (1868-1924). Sebevra¾da následníka trùnu znamenala pro tehdy dvaapadesátiletou matku šok, z nìho¾ se nikdy nevzpamatovala. Chodila zásadnì v èerném a vyhýbala se Vídni. Byla zavra¾dìna v ®enevì italským anarchistou, pohøbena je v kapucínské kryptì ve Vídni. Stejnì jako císaøovna nevydr¾ela dlouho sedìt v klidu, nedokázala se zdr¾et na jednom místì; od tøiadvaceti let se proto vydávala na nìkolikamìsíèní cesty.
Byla také abnormálnì povìrèivá. Spouštìla vajeèný bílek do sklenice èisté vody a hádala z jeho tvarù budoucnost. Pøed strakou se tøikrát uklonila a bránila se pohledu na havrana, kterého spojovala s nevyhnutelným ¾ivotním utrpením. Nechávala si vykládat z karet, sbírala podkovy pro štìstí a od ka¾dého hrbáèe, kterého potkala, si vy¾ádala povolení dotknout se jeho hrbu. Císaøovna mìla také zvláštní zálibu ve všem chorobném a abnormálním. Ve vìtšinì mìst, kde se zdr¾ovala, navštívila v nemocnicích oddìlení epidemických chorob nebo se nechávala zavést do blázincù, kde se zajímala o pou¾ívané léèebné metody. Do svého domu zvala osoby abnormálního rùstu, napøíklad obry nebo siamská dvojèata, která tehdy vystupovala v cirkusech. Zájem o duševnì nemocné nebo znetvoøené lidi nelze však pøeceòovat, proto¾e to byla dobová móda. Jako vášnivá jezdkynì se ale Sissi musela umìt prosadit vùèi horkokrevným koním, aby nebyla pøi svých krkolomných jízdách ohro¾ena. Na tìlo šitý jezdecký odìv, jakási druhá kù¾e, jí pøitom zøejmì poskytoval pocit moci a síly. Podobnou iluzi dodávají i pøiléhavé uniformy a široké opasky. Nelze také podcenit narcistický pocit spojený s nošením takového odìvu, který navíc zdùrazòuje ¾enské tìlo a doslova "vystavuje na odiv" jeho tvary.
Císaøovna dobøe znala øeckou kulturu, znala zvyky mykénských ¾en - v matriarchátu mykénské kultury byly politicky významné ¾eny v¾dy nejtìsnìji ušnìrované. Úzce sešnìrovaný pas - 47 centimetrù - zdùrazòoval ¾enské pohlavní znaky - òadra a boky - a mìl imponovat jako symbol pøevahy, moci a síly, píše autorka. Postel stojící uprostøed pokoje bì¾ného smrtelníka nevybízí k uvolnìnému odpoèinku, spíš se vnucuje tísnivé srovnání s vystavenou rakví. V psychologii se pøitom pobyt na lù¾ku rovná návratu do mateøského tìla. Zahalený do jemného, mìkkého tepla se èlovìk cítí chránìný a spokojený jako embryo v matèinì bøiše. Tato metafora se pøi Al¾bìtinì postavení postele nenabízí. Naopak se projevuje narušený vztah k blízkým. Postel uprostøed není jen centrem, má také ke všem dalším bodù prostoru nejvìtší odstup. Lidé, kteøí bìhem svého ¾ivota nepocítili blízkost druhé osoby jako blahodárnou, nýbr¾ jako omezující, z ní mají pozdìji obavy. Stìna pro nì znamená nejen ochranu, ale i omezení. Poznámka, ¾e v císaøovniných pøijímacích pokojích chybìly ¾idle, proto¾e ona sama nemìla klid, a tak nutila k neklidu i návštìvníky, je podnìtná - do pohyblivých cílù je obtí¾nìjší se trefit. Tím, ¾e Al¾bìta byla stále v pohybu, unikala jednak fyzicky, a jednak byla stì¾í dosa¾itelná také duševnì. Neutišitelnou potøebu pohybu lze dobøe vysvìtlit jako symbolické odmítání. Kromì toho je toto zvláštní chování spontánním poni¾ováním druhých. Kdo od císaøovny nìco chtìl, musel za ní v pravém slova smyslu bìhat.
Nevíte co si v knihovnì vypùjèit? Tak zkuste tøeba tuto knihu. Pøíštì vám doporuèím jinou.
Dobromila Novotná