V prvním lidském domovì je nám nejdøíve pohodlnì a teplo, ale hodnì mokro a je v nìm tma. Plaveme si v nìm, ani nevíme jak. Rosteme, a tento útulný domov nám zaèíná být tìsný. Nìjaká síla nás nutí, abychom se hlavou otoèili dolù a putovali na vnìjší svìt – za svìtlem. A koho vidí naše malá oèka? Neznámou ¾enu v bílém plášti nebo porodníka. Tito lékaøi jsou nám velice milí, berou nás nì¾nì do rukou a pokládají nás mamince na hruï…
S léty dìtství a dospívání pøicházejí i další lékaøi a nové zkušenosti se zdravotnictvím. Vìtšina dospìlých potøebuje bíle odìné – vysokoškolsky vzdìlané lidi – úmìrnì svému vìku, zdravotnímu stavu a zatí¾ení v zamìstnání. Nìkteøí se potýkají s pracovními úrazy èastìji ne¾ jiní. A co naši senioøi? Jak èasto s dùvìrou vstupují do ordinace? Z výpovìdí mého okolí vyplývá, ¾e èastìji ne¾ my ostatní… Tím se dostávám k jádru pudla. Na co má a nemá pacient – senior právo?
Usnesením vlády Èeské republiky ze dne 15. kvìtna 2002 è. 485 byl schválen Národní program pøípravy na stárnutí na období 2003 – 2007. Zahrnuje tøi generace naší spoleènosti – mladou, støední a seniorskou. Tento program je rozdìlen na I.-X. èást. V I. èásti je uvedeno: K hlavním etickým principùm patøí respekt k jedineènosti èlovìka pøi souèasném uznání vzájemné rovnosti lidí, respekt k dùstojnosti seniora – pacienta, respekt k jeho nezávislosti, právo na sebeurèení a vlastní volbu. Zdravý ¾ivotní styl, kvalita ¾ivota – je název V. èásti. Jejím cílem je zlepšovat zdravotní stav obyvatelstva, omezovat rùst poètu závislých seniorù – pacientù a podporovat jejich aktivní ¾ivot. VI. èást se pøímo zabývá Zdravotní péèí. Stát chce zvyšovat její úèinnost a úèelnost. Systematicky chce øešit péèi o chronické pacienty, podílet se na jejich rehabilitaci a rozšiøovat slu¾by domácí péèe. Pøedposledním cílem této èásti je posilovat roli pacienta. Jak k tomuto bodu pøistupují nìkteøí lékaøi?
Podle VII. èásti Národního programu spoleènost vytvoøí takový systém komplexních sociálních slu¾eb, respektující práva a individuální potøeby seniorù – pacientù, který jim umo¾ní zdr¾ovat se v pøirozeném domácím prostøedí co mo¾ná nejdéle nebo po celý jejich ¾ivot. Stát chce také podpoøit udr¾ení jejich nezávislosti a dùstojného pro¾ití této fáze ¾ivota. Kdo by si chtìl pøeèíst celý Národní program pøípravy na stárnutí, mù¾e si ho vyhledat na www.mpsv.cz/clanek.php?/g=1&id=1057. Tøeba ho zhodnotíte jiným výrokem ne¾ mùj klient – senior: „Slova, slova, slova!“
Proè se senioøi – pacienti naproti tomuto popisu musí ve zdravotnictví vyrovnávat s arogancí a nepochopením nìkterých lékaøù? Proè jim osoba v bílém plášti nutí léky, na které nejsou zvyklí a mají mo¾nost u¾ívat u¾ známé a døíve osvìdèené? Proè vybízí jistí obvodní lékaø své pacienty k tomu, aby si nechali pøedepisovat léky u odborných lékaøù? Proè jiný odmítá pøedepsat 80letému seniorovi – pacientovi sanitku a doporuèuje mu TAXI? Tento výèet PROÈ by mohl být mnohem obsáhlejší, ale ètenáøi SeniorTipu si jistì doplní své otázky a budou vzpomínat na své zkušenosti…
Na závìr bych ráda zdùraznila – NENÍ LÉKAØ JAKO LÉKAØ! Je mnoho tìch, kteøí mají hluboký lidský pøístup ke svým pacientùm. Projevují o nì, jejich zdravotní potí¾e i problémy, osobní zájem. Naslouchají jim, vci»ují se do nich, uklidòují je a zbavují úzkosti. Takoví LÉKAØI nakonec – po domluvì s pacienty – naordinují úèinnou léèbu. Mù¾eme si jen pøát, aby LÉKAØÙ s velkým srdcem a láskou ke svému poslání i pacientùm všech vìkových kategorií pøibývalo!
Zuzana Bárová, studentka Vyšší odborné školy sociální v Ostravì, 3. roèník
